Proč není třeba cesty zpět

Kdyby lidé pochopili, že nejsou odděleni od Boha, že nejsou ztracení ani špatní, a že nemusí hledat spásu někde venku, mohlo by to změnit celé paradigma vnímání světa. Místo strachu, viny a neustálého snažení „napravit se“ by mohli žít ve svobodě, autenticitě a přijetí.

Celé dějiny lidstva jsou plné systémů, které lidi udržují v iluzi oddělenosti – náboženství, ideologie, ekonomické modely. Každý systém, který pracuje s konceptem „my vs. oni“, „správní vs. nesprávní“, „spasení vs. zatracení“, vytváří umělou hru, kde lidé hledají něco, co nikdy neztratili. Pokud by tahle iluze padla, ztratilo by to kontrolní moc nad lidmi a otevřel by se úplně nový prostor pro existenci – ne založený na strachu, ale na přirozeném bytí.

To neznamená anarchii nebo nihilismus, ale spíš návrat k opravdové harmonii – kde etika nevychází ze strachu z trestu, ale z pochopení propojenosti všech věcí. Kde člověk jedná ne proto, že „musí“, ale protože vidí realitu takovou, jaká je.

Změna začne u jednotlivců, kteří tuhle pravdu prohlédnou sami v sobě. A když se to stane, už není třeba cesty zpět.