Ježíš neprosil, aby nás Otec vzal z tohoto Světa

Pánova touha po záchraně lidí, které ta naše touha nesahá po kotníky, je taková, že za to vydal sám sebe, a to až do smrti. Jeho smrt, v celé historii lidstva, neměla obdoby. Nebylo poznat, co na kříži ve skutečnosti visí, protože to ani jako člověk nevypadalo.

Takže On nadmíru hojně přeplatil náš dluh a nemá nejmenší důvod komukoliv, jakkoliv krátit čas, protože jemu patří veškerý čas a touhu být konečně s námi, tu touhu, která tu naší opět neskutečně převyšuje, konečně naplnil. On neprožívá stesk z oddělení, už je v nás. To bylo tím tajemstvím, které bylo od pádu Adama skryté: „Kristus v nás, ta naděje slávy.“

Žel, mnozí se tak cítí i po tom všem, co Pán vykonal. Cítí se tak i po tom, co už se stali jedno s Ním a stále nežijí v té plnosti, kterou jim ve svém těle vybojoval. Drží se té lži, a mnohdy ji v druhých i utvrzují, že jsou od Boha odděleni a vyhlíží něco dalšího, něco lepšího. Tiše doufají, že snad jednou budou shledání hodnými a Pán si je vytrhne do té své přítomnosti a plnosti. Protože necítí, nevěří, že už byli vytrženi a přeneseni. Všichni starozákonní proroci toužebně vyhlíželi to, v čem my už konečně žijeme. Přesto, někteří nevěda, že už to mají, stále jako ti ve starém světě, toužebně vyhlíží cosi v budoucnosti a naprosto přehlíží to Království, které je mezi nimi , které je v nich, a nežijí v té plnosti, ve které již dávno jsou.

Už žijeme v té nejlepší době a nejlepší smlouvě, která je věčná. Ježíš neprosil, aby nás Otec vzal z tohoto Světa. Moc dobře zná náš potenciál a naplnil vůli, kterou zjevil skrze svůj život, a ta zní: “Ať Tvá vůle, která je v nebi, se naplní i zde na zemi.” On nebyl ten, kdo by se skrýval, chránil se a utíkal, aby nebyl světem pohlcen. Věděl kdo je a rozuměl tomu, co v sobě má a z té jednoty s Otcem a plnosti života ve svém nitru žil a pohlcoval. O nás říká, že jaký je On, takoví jsme i my na tomto světě. Ty proudy živé vody už netečou odkudsi z nebe, vytékají z našeho nitra, z Božího trůnu, který se Bůh rozhodl postavit si v nás, ve svých chrámech a my jsme ty živé stromy vydávající každým dnem ovoce i listí k uzdravení všem národům.

Nechej, aby ti Bůh už dnes setřel slzy z očí, a nenech se oklamat, abys namísto žití v plnosti života, v hojné radosti, a štědrého rozdávání z toho přebytku, který je po celou dobu v tobě, stále jen čekal a čekal, až tě Bůh z toho hrozného, temného světa jednoho dne vysvobodí.