Proč si myslíš, že Bůh přišel s Desaterem přikázání?
„Proč si myslíš, že Bůh přišel s Desaterem přikázání?“
„Domnívám se, aspoň jsem se to tak učil, že je to soubor pravidel, kterými se lidé mají řídit, aby žili spravedlivě a těšili se Boží přízni.“
„Kdyby to byla pravda, což není, tak kolik lidí podle tebe žilo dost spravedlivě na to, aby si získalo Boží přízeň?“
„Ne mnoho, pokud ti lidé byli jako já,“
„Ve skutečnosti uspěl jediný – Ježíš. On nejenže poslechl slovo zákona, ale také cele naplnil jeho ducha. Avšak pochop, aby to dokázal, musel se plně a naprosto oddat Otci a Duchu Svatému.“
„Tak proč nám Bůh dal ta přikázání?“
„Vlastně chtěl, abyste se přestali pokoušet žít spravedlivě podle svého. Bylo to zrcadlo, které vám mělo ukázat, jak moc je váš obličej umazaný, když žijete nezávisle.“
„Jak ale jistě víš, existují mnozí, kteří si myslí, že se stali spravedlivými, protože dodržovali pravidla.“
„Copak si můžeš umýt obličej zrcadlem, které ti ukazuje, jak jsi špinavý? V pravidlech není žádná milost a žádné slitování, ani za jedinou chybu. Proto jim Ježíš všem dostál za vás – aby už neměla nad vámi žádnou pravomoc. A zákon, který kdysi obsahoval nemožné požadavky – Nebudeš, Nevezmeš, Nepožádáš… – se vlastně stal slibem, který ve vás splňuje Bůh. Ale pamatuj, že pokud svůj život žiješ sám a nezávisle, je tento slib prázdný. Ježíš požadavky zákona pochoval, už nemají moc obviňovat nebo přikazovat. Ježíš je slib a zároveň jeho splnění.“
„Chceš tím říct, že ta pravidla nemusím dodržovat?“
„Ano. V Ježíši nejste pod žádným zákonem. Všechno je zákonné.“
„To nemůžeš myslet vážně?!“
„Svobody se bojí ti, kteří Bohu nedokážou důvěřovat, že bude žít v nich. Snaha dodržovat zákon je vlastně prohlášením nezávislosti, způsobem, jak si udržet kontrolu.“
„To proto tak milujeme zákon – že nám dává určitou kontrolu?“
„Je to ještě daleko horší, dává vám moc soudit druhé a cítit se nad nimi nadřazení. Věříte, že žijete na vyšší úrovni než ti, které soudíte. Vynucování si pravidel, zvlášť jemnějšími formami, jako jsou zodpovědnost a očekávání, je marným pokusem vytvořit jistotu z nejistoty. A i když si asi myslíš přesný opak, já mám pro nejistotu velkou slabost. Pravidla nemůžou přinést svobodu, mají jen moc obviňovat.“
„Chceš mi říct, že zodpovědnost a očekávání jsou jenom další formou pravidel, kterými se už nemusíme řídit? Rozuměl jsem ti dobře?“
„Mackenzie, já dám kdykoliv přednost slovesu před podstatným jménem.“
„Eh? Co to znamená?“
„Vezměme si tedy dvě tvoje slova: zodpovědnost a očekávání. Než se ta slova stala podstatnými jmény, byla napřed mými slovy a v nich byla uvězněná podstatná jména pohybu a prožitku, schopnost odpovídat a očekávat. Moje slova jsou živoucí a dynamická – plná života a možností, tvoje jsou mrtvá, plná zákona, strachu a soudu. Proto také slovo zodpovědnost nenajdeš v Bibli.“
„Ach jo, my to slovo tedy určitě hodně používáme.“
„Náboženství musí používat zákon, aby pro sebe získalo moc a mohlo ovládat lidi, které potřebuje pro přežití. Já vám dávám schopnost na to odpovídat a vaší odpovědí je svoboda milovat a sloužit v jakékoliv situaci, a proto je každá chvíle jiná, jedinečná a úžasná. Protože já jsem vaše schopnost odpovídat, musím být ve vás přítomný. Kdybych vám jednoduše dal zodpovědnost, nemusel bych s vámi vůbec být. Byl by to úkol, který máte vykonat, povinnost, kterou máte splnit, něco, v čem můžete selhat.“
Upraveno z knihy Williama Paula Younga | Chatrč
