A jak vlastně vypadá pravda o tvém bytí?

Řecké slovo často překládané jako „hřích“ zní hamartia. Moralista vám řekne, že tento výraz znamená „minutí cíle“, a vysvětlí vám, že cílem je „mravní dokonalost“ či „správné jednání“, a jsme zpátky u kolečka pro křečky zvaného výkon. Je-li však podstatou Boží přirozenosti vztah, je třeba hřích definovat a chápat jako stav míjení reality vztahu, jako pokřivený Boží obraz v nás.

Výraz hamartia se skládá ze dvou částí: ha- což značí negaci (jako ne- nebo dys-), a martia z řeckého kořene meros ve významu „forma, původ nebo bytí“. Základní význam slova je tedy „popření původu nebo bytí“ či „beztvarost“. Ano, jedná se o „minutí cíle“, ale cílem není dokonalé mravní chování. „Cílem“ je Pravda o tom, kým jsi.

Boží konstatování o „velmi dobrém stvoření“ nejpravdivěji platí právě o tobě. Hřích je tedy všechno, co popírá, snižuje nebo překrucuje pravdu o tom, kdo jsi, bez ohledu na to, jak pěkný nebo ošklivý, nebo méně závažný či hrozný je. Chování se stává buď autentickým způsobem vyjádření pravdy o tom, že jsi byl dobře stvořen, nebo snahou zakrýt (chování zaměřené na výkon), že se stydíš za to, jaký podle svého názoru jsi (bezcenný).

A jak vlastně vypadá pravda o tvém bytí? Bůh. Jsi stvořen podle Božího obrazu a pravda o tvém bytí vypadá jako Bůh: Jsi trpělivý. Jsi laskavý. Jsi dobrý. Jsi pokorný. Odpouštíš. Mluvíš pravdu. Lze ti důvěřovat. Jsi čestný. Projevuješ nesmírnou trpělivost. Miluješ. Nepočítáš křivdy. Přeješ si to nejlepší. Chováš se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě. Nesmírně tě zlobí všechno, co není správné. Máš čisté srdce… a tak dále.

To všechno vyjadřuje pravdu o tvém bytí. Těžko k uvěření, že? Myslím, že o to právě jde. A tak se dostáváme k oddělenosti. Odděluje nás hřích od Boha?

Oddělenost představuje základní stavební kámen křesťanství. Jakmile člověk počítá s odděleností, je vydán na milost každému, kdo to myslí dobře, i tomu, kdo to myslí špatně, a objevil „tajnou“ formuli, jak překonat propast mezi námi a Bohem. Jakmile rozdělení a oddělenost uznáme jako skutečné, lze vybudovat celé náboženské systémy, instituce a hierarchie jako cestu ke spasení nebo osvícení a lidé budou platit krví, potem, slzami a penězi, aby mohli z prokleté strany přejít na spasenou.

My křesťané jsme dlouho přijímali teologii oddělenosti. Celá řada „našich“ se bude domnívat, že se následující výrok nachází v Bibli, ale není tomu tak: „Zhřešili jste a jste odděleni od Boha.“

Myslíme si, že to je jasná pravda, protože jsme tomu celý život věřili. Jakmile této lži uvěříte, bude mít zničující důsledky a vynoří se nezodpověditelné otázky. Jak se vlastně člověk oddělí? Pokud budu dělat správné věci, říkat správná slova, budu mít dost víry a modlit se správné modlitby, budu přes velké rozdělení přenesen a budu patřit k těm „zvláštním“ lidem?

Jak opravdu víte, že jste „uvnitř“, nebo „na druhé straně“? A co ti, které máte rádi? Co když nevědí, jak s odděleností skoncovat? Snadno se tedy předkládá, že Ježíš přišel, aby zrušil tu oddělenost. Ale je-li oddělenost lež, znamená to, že nikdo nikdy nebyl od Boha oddělen? Ano, přesně to to znamená. Nic nás totiž nedokáže oddělit od Boží lásky (Římanům 8:38-39).

Ježíš nepřišel proto, aby postavil most zpátky k Bohu nebo nabídl možnost se s Bohem znovu spojit. Jedním z mnohostranných důvodů, proč se Ježíš stal člověkem je to, aby nám, kdo jsme ztraceni v bludu oddělenosti, vydal důkaz, že žádná oddělenost není. Mimo Boha totiž není „nic“. Je jenom Bůh a stvoření je stvořeno „v“ něm.

My nemáme takovou moc, abychom svými nejhoršími činy a popřením svého vlastního lidství Boha odstrčili? Myslíte si, že můžeme být takoví mizerové a hříšníci, že se Bohu zhnusíme? Někteří z nás si to myslí. Někteří z nás se na sebe ani nedokáží podívat do zrcadla, protože se za sebe hrozně stydí. Někteří z nás se řežou a poškozuji, protože věří, že si to zaslouží, nebo protože v krvácení možná ucítí něco skutečného.

A Bůh mezitím přihlíží… z dálky? Ne! Neexistuje žádné oddělení.

Upraveno z knihy Wm Paula Younga | Lži o Bohu, kterým věříme