sozo.cz

Vždyť je to napsáno v Bibli, ne?

Vždyť je to napsáno v Bibli, ne?

Pokud otevřu první knihu Bible, mohu velmi rychle najít pasáž: “Přede mne přišel konec všeho těla, protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí. Udělej si archu…” (Genesis 6:13-14)

Znamená to, že si mám začít shánět dřevo, stavět archu a shromažďovat zvířata, když to stojí v Bibli a když to řekl Bůh? Myslím, že toto nikoho nenapadne. Víme přeci, že to Bůh řekl Noe, a že mu to řekl za zcela jasně popsaných okolností. Pokud čteme dál, zjistíme, že Noe se podle tohoto slova zařídil a díky tomu byl on i jeho rodina zachráněni. Jinými slovy, dočteme se, že se vše stalo tak, jak to Bůh pověděl a na víc, zjistíme, že se již nikdy nic takového, kvůli člověku, se zemí nestane. Když by tedy za námi přišel nějaký člověk, který by se nás snažil přesvědčit, že se Bůh na nějaký další masakr či zničení chystá, nebrali bychom ho vážně, protože víme, co je napsáno, a není v té věci, o čemkoliv dalším diskutovat. Dokonce si troufnu povědět, že jste nikdy nenarazili na člověka, který by se pokusil toto místo Bible vykládat tak, že ta událost se může znovu stát, protože to místo ve skutečnosti bylo myšleno ještě i jinak, než jak můžeme číst.

Pojďme se podívat ještě na další zajímavé místo:

“Také povstanou mnozí lživí proroci a mnohé svedou. A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn … Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ony dny zkráceny. (Matouš 24:11-13 a 24:21-22)

Jistě jste poznali, že jde o Ježíšova slova, která zní minimálně stejně naléhavě, jako slova řečená v úvodu tohoto článku. Ovšem, oproti příběhu z knihy Genesis, tato Ježíšova slova, již u řady lidí vyvolávají zvláštní pocity, častěji spojené s nejistotou a obavami, či přímo strachem. Proč? Protože přístup k těmto místům je zcela jiný, než jak tomu je v případě příběhu Noe. Je to přeci v Bibli a na víc, Ježíš to řekl, proto je to pravda, určitě se to stane, a my se podle toho musíme zařídit.

„Pozor, přijde bezzákonnost, a tento nebo tamten je lživý prorok, který přišel svést mnohé, a pokud jej budeš poslouchat, ochladne tvá láska a nevytrváš. Čiň tedy pokání, dřív než přijde velké soužení, antikrist, čipy, 666, protože tehdy už tu církev – snad, možná, doufám – nebude a tedy můžeme si před těmi hrůzami zachránit vlastní kůži.“

Žel, tak zní nemálo evangelizačních proslovů a církevních kázání, snažících se „motivovat“ nevěřící k víře, věřící pak k velké ostražitosti, větší zavázanosti tomu zaručeně pravému učiteli, který všechny falešné proroky vždy zaručeně dobře a včas odhalí. A tak v úzkostlivém bezpečí snad jednoho dne budeme shledáni hodnými vstoupit do nebe, protože, jak jsem napsal, tak je to přeci v Bibli.

Ježíš však neřekl jen pár uvedených veršů, které jsou tak často a s oblibou zmiňovány. Tak, jako příběh v knize Genesis, je dobré si i toto místo přečíst celé. Zjistíme totiž, že Ježíš pokračoval dále a řekl: “Amen, pravím vám, že určitě nepomine tato generace, dokud se toto všechno nestane.” (Matouš 24:34)

Takže je na Vás, pro co se rozhodnete. Budete věřit, že tak jako Bůh kdysi hovořil k Noe, Ježíš i zde hovořil k Židům, a že tak jako se Boží slova naplnila za života Noe, naplnila se i slova řečená Ježíšem přesně, jak to Matouš, Lukáš i Marek zaznamenali? Tedy dříve, než pominula generace, ke které v té době Ježíš hovořil? Anebo přistoupíte na hru, kdy se necháte přesvědčit o tom, že to Ježíš myslel jinak, že jde určitě o nějakou jinou generaci, než ke které tehdy mluvil, že je nutné jednotlivé verše této kapitoly chápat v různých kontextech, protože se podle našeho chápání některé věci ještě nestaly, a tedy nás stále ještě čekají? Je to na Vás, co si z těch míst vyberete a necháte na sebe naložit.

Můj prostý přístup mi říká, že nás nic takového nečeká. Věřím tomu, co je napsáno. A pokud jsou věci, které mi připadají, že se doposud nenaplnily, i když Ježíš říká, že ano, pak raději zreviduji své chápání těch domněle nenaplněných věcí, protože to zřejmě nebude tak, jak se mi mnoho učitelů v minulosti snažilo vysvětlit.

Na závěr znovu uvedu slova Milese Coverdala (1488-1569), anglického církevního reformátora, překladatele Bible.

Bude pro vás snadnější porozumět Písmu, pokud poznáte nejen to, co je řečeno nebo napsáno, ale také, kdo komu psal, jaká slova použil, v jaké době a kde psal, s jakým úmyslem a za jakých okolností psal a s ohledem na to, co tomu předcházelo a také co následovalo.

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

2 thoughts on “Vždyť je to napsáno v Bibli, ne?

  1. sozo.cz Post author

    Dostal jsem otázku: Pokud to platilo pro židy té doby, tak co byla 2. světová válka nebo-li židovský holokaust ? To bylo menší soužení než tehdy? Neboť Ježíš zaslíbil, že už větší nebude. Tomu tedy nerozumím.

    Jako odpověď uvádím: Před tím, a dokonce i od té doby se stala spousta hrozných věcí, daleko horších než byl holocaust. Takže, jak jsem psal, pokud Ježíš nebyl falešný prorok, je třeba poupravit chápání toho, jak jsme si věci zvykli vidět a vykládat, o jakém soužení se zde skutečně mluví. Protože, pokud by to neplatilo pro židy té doby, ale i pro současný čas, nebo období 2. světové války, tak o jakou ohavnost zpustošení šlo? Jaké svaté místo bylo myšleno, kde se ta ohavnost měla postavit? Proč se měli modlit, aby to nepřišlo v sobotu?

    Matouš 24:15-22 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě — kdo čte, ať rozumí — tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až do nynějška, a nikdy již nenastane. A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvolenýma budou ony dny zkráceny.

    Pro pochopení je dobré mít odpověď na všechny tyto otázky, tím spíš, když Matouš píše “kdo čte rozuměj”

    Takže, zde má odpověď na to, proč se měli modlit, aby k utíkání nedošlo v sobotu. V té době tam byla chrámová stráž, která dohlížela na dodržování Zákona, a jedno z ustanovení, o které zákon doplnili a jehož plnění pod hrozbou uvěznění vyžadovali, byla tzv. délka sobotní cesty, max. 1100m. Pokud se v sobotu někdo ze židů vzdálil více jak tuto vzdálenost, mohl být chrámovou stráží zajat a uvězněn zpět v Jeruzalémě, který však měli na příkaz Ježíše opustit. (pozn. dnes a dokonce i za Hitlera, mohli utíkat jak chtěli, kdykoliv chtěli — nikdo neměl, jak toto ustanovení délky sobotní cesty kontrolovat)

    Velice dobře jsou tyto události popsány v knize Židovská válka od Josefa Flavia. V případě zájmu je možné ji najít na uloz.to. Tedy, než pominula generace, ke které Ježíš hovořil, k Jeruzalému přitáhlo římské vojsko, město oblehlo (kvůli potlačení vzpoury) a chystalo útok, ke kterému však proti vší logice nedošlo:

    Citát z knihy: “K útoku nedošlo. V noci vydal Cestius Gallus rozkaz, aby se od obležení upustilo, aby se nastoupil zpáteční pochod. Byl zřejmě churav a rozrušen. Co se stalo? Nikdo to nevěděl. Naléhali na plukovníka Paulinia, pobočníka Cestia Galla. Ten krčil rameny. Generálové vrtěli hlavou. Cestius neuvedl žádné důvody pro svůj překvapující rozkaz a disciplína zakazovala se ptát. Vojsko se dalo na pochod, vracelo se. Odchod obléhajících sledovali Židé nejprve s úžasem. Nemohli tomu uvěřit, pak si oddechli a propukli v nesmírný jásot.”

    Vojsko tedy přitáhlo, přesně podle Ježíšova proroctví. Nikdo však v ten moment z města utéct nemohl. Jakmile se neočekávaně vojsko stáhlo, Židé jásali, že jim Bůh dal velké vítězství. No ne všichni jásali. Někteří oslavovali, jiní, ač nazvání zrádci, začali jednat a město opustili:

    Citát z knihy: Město opustil starý bohatý Chanan, majitel velkých obchodních skladů na Olivetské hoře, státní sekretář Zebulon zde zanechal svůj dům a je tentam, kněží Zefanja a Herodes se uchýlili na druhý břeh Jordánu na území krále Agrippy. Také mnoho esejských odtáhlo hned po vítězství nad Cestiem a do jednoho odešli stoupenci sekty nazývající se křesťané. Josefovi se nezamlouvá strohá zbožnost jedněch ani pouhá chytrost druhých.

    Vypíchnu: “a do jednoho odešli stoupenci sekty nazývající se křesťané”

    Křesťané, přesně podle Ježíšova proroctví utekli, a tak byli zachráněni před zničením, zůstali zanecháni, tedy svobodní a ostatní byli vzati, tedy padli do zajetí.

    Římané, v čele s Titem, se vrátili o několik měsíců později, město vyhladověli a následně zničili vše včetně chrámu. Titus vstoupil na svaté místo. Vešel do svatyně svatých, aby viděl, že to místo je prázdné, bez Boha, kterého se Židé marně domnívali uctívat (“odešel” s roztrženou oponou při ukřižování). No z Božího pohledu se stále ještě jednalo o svaté místo, které však dnem zboření chrámu, ukončení ustavičné oběti, přestalo existovat, stejně jako Mojžíšův Zákon. Od té doby je to jediné svaté místo v našem srdci, tam je místo našeho setkávání s Bohem, tam je jeho chrám a řeky živé vody plynoucí z našeho nitra.

    Titus dokonce nechal srolovat oponu (symbol nebes) oddělující svatyni od svatyně svatých. Chrám, symbolizující nebesa a zemi se v prudkém ohni zřítil. Že by o tom prorokoval Petr?:

    2.Petrova 3:10 Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, principy / zákony se žárem roztaví a země a její činy budou spáleny.

    Skončil starý svět, jak jej do té doby bylo možné znát. Svět podléhající hříchu, zmocněného Zákonem a vládě satana, který byl vyvržen ven. Vlády, ač už bylo dokonáno na kříži, konečně po 40 letech převzal Ježíš (za jedné generace). Starozákonním předobrazem byl David, který ač byl ustanoven za krále, skutečné vlády se ujal až po 40ti letech, tedy po smrti Saule / alias Mojžíšova Zákona — tedy nepřítele a oddělující hradby.
    Proč šlo tedy o tak velké soužení, kterého nebylo a již nikdy nebude? Nešlo zde totiž o pouhý zásah člověka, jako tomu bylo třeba za 2 světové války, šlo o příchod samotného Pána vinice, který přišel zúčtovat s nespravedlivými správci vinice a tak, jako kolikrát v minulosti (babylonie, asýrie), k tomu použil římskou armádu.

    Matouš 21:40-41 Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“ Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“
    Židům 10:30-31 Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj lid (Izrael – správce vinice) Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.

    Bylo to opravdu hrozné.

    Napsal jsem ještě na jedno “horké” téma z 24. kapitoly takové zamyšlení, ve kterém se trochu více věnuji “ohavnosti zpustošení”: https://sozo.cz/?p=2969

  2. Pingback: Sedm nádob hněvu! na koho je vylít? – sozo.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *