Spaseni ze skutků Zákona vs. spaseni z víry

Na základě posledních článků uvádím takové další zamyšlení nad otázkou: „Hraje tedy víra stále hlavní roli v našem spasení / záchraně?“ Pokud víru definujeme, jako opak Zákona, tedy skutků Zákona, pak ano. Pokud ji však definujeme, jako odměnu / nebo měnu, za kterou spasení obdržím, pak nikoliv. Hlavní roli stále hraje Dárce a ten rozdává dary a nebere je zpět, a naše nevíra nemůže zrušit jeho věrnost.

Pokud tedy Ježíš opravdu Zákon, Peklo a Ďábla odstranil, jak je velkoryse napsáno, pak se tato skutečnost stává platnou nehledě na člověku. Prostě to zničil a nevíra / odmítání člověka nemůže znovu do hry tyto zničené / odstraněné věci vrátit. Ty nejsou zničeny „vírou,“ ale Bohem. Nejde tedy jen o duchovní zničení, protože Zákon s jeho ustanoveními byl odstraněn fyzicky. Chrám už není, oltář není, velekněz z potomků Árona už není, tedy ani levítská bohoslužba není atp. Tedy už není možné Zákon provozovat. Zákon je totiž nedělitelný celek, ze kterého není možné si vybrat k zachovávání jen něco. A i kdyby si někdo usmyslel, že si chrám znovu postaví a znovu zavede ustavičné oběti, Bůh už to nikdy bohoslužbou nenazve. Také proto je iluzí domnívat se, že znovu vystavení chrámu v Jeruzalémě bude tím chrámem / svatým místem / Božím domem z prorockých knih. Skrze proroky to totiž Božím domem nazýval sám Bůh. V tu chvíli, tedy před 2000 lety, to stále ještě Boží dům byl. Avšak tato nová imitace už, v Boží perspektivě, nehraje žádnou roli, ani kdyby se do ní na 666 trůnů posadilo 666 antikristů, očipovaných od hlavy až k patě. Toto už je dávno pryč. Božím chrámem je dnes něco, resp. někdo jiný.

Takže, pokud by „ta víra“ měla být tím, co spásu aktivuje, bylo by psáno, zničil peklo, smrt a Zákon, v životě věřících, pro nevěřící stále trvají. Tak to však napsané nenajdeme. A právě proto, že pod „ten Mojžíšův Zákon“, o kterém je tolik v epištolách psáno, už není možné se dostat, ani kdybych si, ve snaze obřezat se, pimpulu úplně uřízl, jsou veškeré věci, se Zákonem spojené, odstraněné, právě kvůli pominutí Zákona, nikoliv kvůli věření lidí.

1 Korintským 15:55-57 ‚Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten. Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon. Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Zákon fyzicky, skutečně, „vopravdicky“ už není, je odstraněn, vyhnán, zabit, zničen, naplněn, uspokojen, vyprázdněn, tedy hřích obecně, nikoliv jen v životě věřících, už nemá moc, jakou měl před Ježíšem, tedy i smrt / Peklo ztratilo svůj osten a také moc, nejen nad věřícími, ale úplně a zcela. Protože to vítězství je díky Ježíši, nikoliv díky víře v Ježíše. Ježíš je vítěz nad smrtí, tečka. Nikoliv vítěz nad smrtí pouze věřících.

Takže ta výše uvedená skutečnost se nestává platnou jen pro tzv. „křesťansky věřící.“ Protože, když budu pokračovat dál, můžeme se zamýšlet, jaká víra je pro aktivaci „spasení“ dostatečná – ta moje, ta mojí denominace, ta křesťanská, novoživoťácká, slovoživoťácká, cébácká, triumfální ?? – O.K., a japato, že je dostatečná pro aktivaci „budoucího spasení,“ ale pro aktivaci ostatních věcí je s ní takový problém – uzdravení, hýbání horami, kříšení mrtvých, atp? Kdo definuje její dostatečnost? To pak totiž nese pochybnosti, že když ta „moje víra nefunguje“ na ty ostatní věci, jak si mohu být jist, že funguje na spasení?

Ale Ježíš přeci říkal, že kdo uvěří bude zachráněn, kdo neuvěří bude odsouzen, nebo to snad neplatí? To víte že platí, a také se to vše naplnilo přesně podle Jeho slov. Však o tom hovořil celou dobu, co po této zemi chodil, k těm ke kterým byl poslán, tedy ke ztracený ovcím Izraele, které přišel varovat, před nadcházejícím soudem, který měl přijít právě na jejich generaci.

Matouš 23:34-39 „Hle, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i učitele Zákona; některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. Amen, pravím vám, to všechno přijde na tuto generaci.“ „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. Hle, váš dům se vám zanechává pustý. Neboť pravím vám, od nynějška mne již neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!‘ ““

Matouš 12:41-42 „Ninivští muži povstanou na soudu s touto generací a odsoudí ji, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání – a hle, zde je někdo větší než Jonáš. Královna jihu po vstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost – a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.“ (pozn.: ten větší byl Boží Syn)

Židům 10:29-31 Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou, a Ducha milosti potupil? Neboť známe toho, kdo řekl: ‚Mně náleží pomsta, já odplatím.‘ A opět: ‚Pán bude soudit svůj (izraelský) lid.‘ Je hrozné upadnout do rukou živého Boha. (jde o citát z knihy 5. Moj – Deuteronomium, která se týkala Izraele, nikoliv církve)

Tedy hřích už není problém, a už můžeme vesele hřešit, když jsme všichni zachráněni?

A proč bychom to dělali? Copak je hřích tvou přirozeností? Opravdu je toto jedna z prvních věcí, která tě při čtení výše uvedených řádků, napadne? Pokud ano, pak by bylo dobré se zamyslet nad tím, čím pro tebe spása je. Jak jsi si jí zvykl nebo naučil chápat. Je to pouhé odpuštění hříchu a zákaz nehřešit, nebo je to tvá proměna? Řešením hříchu totiž není preventivní udržení hrozby trestu a soudu, řešením hříchu je poznání toho, k jehož obrazu jsme byli stvořeni.

Ezechiel 36:26-27 Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra. Odstraním srdce kamenné z vašeho nitra a dám vám srdce masité. Svého ducha dám do vašeho nitra a způsobím, že budete žít podle mých ustanovení a má nařízení budete zachovávat a plnit.

Ale říká se přeci, že když ten dar nepřijmeš, tak ho nezískáš. Ano, i Tomáš se 8 dní trápil nad smrtí Ježíše. Ten však nevstal z hrobu jen pro věřící, zatímco pro nevěřící stále leží v hrobě. Tomáš po 8 dnech zjistil, že se trápil zbytečně a Ježíš, zdá se, mu jeho víru z dotyku neupřel.

Avšak blahoslavenější jsou ti, kteří uvěří té Boží skutečnosti, aniž by viděli, protože právě oni se mohou podílet na naplnění Otcovy vůle již tady a teď:

„Hospodinova sláva naplní celou zemi“