Odsuzuji tě k trestu smrti, za porušení smlouvy, kterou jsem s tebou nikdy neuzavřel. Cože?

Proč byl v galatské církvi takový spor právě o obřízku? Proč neřešili třeba sobotu, jedení vepřového, nebo jiné z mnoha přikázání Mojžíšovy smlouvy? Židé totiž znali Zákon a věděli, že obřízka byla základní a neoddělitelnou podmínkou, jak se připojit k židovskému národu, a jak křesťany z pohanů dostat pod Zákon.

Představte si Mojžíšovu smlouvu, jako ústavu nějakého státu. Třeba Spojených států amerických. Abyste získali americké občanství, se všemi jeho povinnostmi i výhodami, nestačí se jen prohlásit za Američana, případně se do Ameriky přestěhovat. Musíte splnit těchto 8 pravidel, která budou řádně prověřena:

1. Stát se držitelem tzv. Zelené karty.
2. Získat statut osoby s trvalým pobytem na minimálně pět let.
3. Minimálně 2,5 roku být ve Státech fyzicky přítomen.
4. Získat statut Residenta, po minimální dobu tří měsíců ve státě, ve kterém si žádost podáváte.
5. Musíte ovládat psanou, čtenou a mluvenou angličtinu.
6. Musíte získat znalost základních historických a vládních principů USA.
7. Musíte prokázat dobrý charakter, pozitivní vztah k ústavě Spojených států, a ochotu podporovat pořádek a spokojenost.
8. V době podání žádosti vám musí být minimálně 18 let.

Pokud tato pravidla nenaplníte, nemáte šanci se Američanem stát a zákony Ameriky se na vás budou vztahovat tak maximálně, jako na cizince, aby ochránily zájmy Ameriky. Při delším nepovoleném pobytu budete ze země prostě vyhoštěn. Žádný Americký zákonodárce se nebude starat o to, co tvoříte v zemi, kde jste doma.

A jaké podmínky kladla Mojžíšova smlouva / ústava? Co bylo nařízeno, aby se člověk, domácí či cizinec, mohl stát právoplatným občanem, se všemi jejími povinnostmi i výhodami? Šmiky šmik , byla to právě obřízka (Exodus 12:43, Exodus 12:48, Leviticus 12:3). Bez toho nebylo možné se k Izraeli připojit, respektive se Izraelcem stát. Podobně jako v případě Ameriky, zákony Izraele se na vás vztahovaly pouze jako na cizince.

Bůh opakovaně říkal, že Zákon byl smlouvou mezi Bohem a Izraelem a zároveň ústavou / právním dokumentem tohoto národa, a tato smlouva byla zcela dle jejích podmínek stvrzena krví.

Exodus 24:8 Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: Hle, krev smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel podle všech těchto slov.

Exodus 34:27 Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov jsem uzavřel smlouvu s tebou a s Izraelem.

Leviticus 26:46 Toto jsou ustanovení, nařízení a zákony, které ustanovil Hospodin mezi sebou a syny Izraele na hoře Sinaj prostřednictvím Mojžíše.

Deuteronomium 5:2 Hospodin, náš Bůh, s námi (Izraelci) uzavřel na Orébu smlouvu.

Jak je tedy patrné, byly zde pouze dvě strany. Na jedné stál Bůh a na druhé stál Izrael, a celý tento Zákon byl shrnut v Mojžíšových knihách. A pouze Izraelci, pokropení krví, a jejich potomci, všichni obřezaní, mohli těžit z výhod této smlouvy, ale zároveň byli hnáni k odpovědnosti, za její porušení (viz. Leviticus 26 a Deuteronomium 28). A nikdo jiný nebyl podle této smlouvy posuzován, odměňován ani souzen. Prostě nebyl zahrnut. Žádnému jinému národu Bůh nikdy neřekl, že jej posuzuje, odměňuje či soudí podle Mojžíšovy smlouvy.

Další nedělitelnou podmínkou Zákona byla i forma bohoslužby. Píše o tom celá epištola Židům. Bylo přesně dáno, kdo mohl vykonávat kněžskou službu. Kdo a za jakých podmínek mohl přinášet oběti. Jak často a na jakém místě musely být tyto oběti vykonávány. Co bylo třeba obětovat a spousta dalších nařízení, která by se dala shrnout do těchto třech základních bodů: Chrám, kněžství a oběť. Tyto tři body jsou na různých místech v bibli uváděny spojením „ustavičná oběť“ nebo také „soustavná bohoslužba“ (Daniel 12:11)

A tak tedy, jako bez obřízky není příslušnost k národu a Zákonu / Smlouvě / ústavě, bez „ustavičné oběti“ – tedy chrámu, kněžství a oběti – není ani Zákon / Smlouva / ústava. Byl to jeden nedělitelný celek.

Jakubův 2:10 Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všem.

Takže toto vidím jako skutečný důvod, proč se tolik přeli o obřízku. A proč z nich chtěli učinit osoby, nad kterými bude Zákon, na jehož zachovávání by mohli dohlížet, skrze něj posuzovat jejich víru, kontrolovat je, a tím je přivést ke spáse. Nemuseli řešit sobotu či vepřové, oni věděli, že zákon je nedělitelný a není možné jej kouskovat. Přijetím obřízky by se na ně totiž automaticky vztahovalo vše, včetně odměn i trestů. V opačném případě nebylo možné uplatnit nic.

Galatským 5:3 A znova dosvědčuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen zachovat celý Zákon.

To co možná řada lidí neví, je skutečnost, že chrám byl zbořen. Áronův rodokmen pro ustanovení kněží byl zničen a není tedy, kdo by mohl nadále právoplatně přinášet oběti. Není, kdo by mohl dále naplňovat tuto neoddělitelnou podmínku ustavičné bohoslužby Mojžíšovy smlouvy a není, kde to vykonávat. To celé se stalo o několik let později, přesněji kolem roku 70 n.l. Tak, jak Bůh řekl, tento Zákon, tuto smlouvu / ústavu, která byla lidským přáním (rukou psaným záznamem), a byla uzavřena pouze mezi Bohem a Izraelem, Ježíš jednou pro vždy ukončil. Chcete-li, naplnil ji při svém druhém příchodu, a tím naplněním byl onen soud nad porušiteli Zákona, kteří byli souzeni právě podle skutků (Zákona). Židům tak bylo samotným Bohem znemožněno, aby tuto vetchou smlouvu mohli nadále zachovávat, a to až na věky věků. Byli by toho totiž schopni, stejně jako když bez problémů sešili oponu, která se v den ukřižování Ježíše roztrhla, a pokračovali dál, jako by se nic nestalo. Takže v den, kdy padl chrám a kněží byli zabiti, židovský národ Mojžíšovy smlouvy skončil.

Izajáš 66:5-6 Slyšte Hospodinovo slovo, kdo se třesete před jeho slovem: Vaši bratři (soukmenovci – Izraelci), kteří vás nenávidí a vylučují vás pro mé jméno, říkají: Ať se Hospodin oslaví a uvidíme vaši radost! Ale budou zahanbeni. Slyš, hukot z města, zvuk z chrámu, hlas, jak Hospodin odplácí svým nepřátelům za to, co vykonali … 15-16 Neboť hle, Hospodin přijde v ohni a jeho válečné vozy jako vichřice, aby v rozlícení vylil svůj hněv a své hrozby v plamenech ohně. Neboť ohněm a mečem bude Hospodin soudit veškeré tělo a pobitých Hospodinem bude mnoho … 18 Já odpovím na jejich skutky a jejich úmysly: přijde čas k shromáždění všech národů a jazyků. I přijdou a uvidí mou slávu … 24 I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní. Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne. Budou k opovržení veškerému tělu.

Přesto i dnes se najdou tací, kteří tuto Mojžíšovu smlouvu, tento Zákon a ústavu historického státu Izrael vezmou, vyberou si z ní, co se jim hodí – někdo desatero, někdo vepřové, někdo kněžství, jiný sobotu či desátky, a myslí si, že jejím zachováváním budou lepší, nebo získají něco víc, než ti ostatní. A co víc, těm ostatním ještě vyhrožují, že je Bůh bude soudit podle trestního práva této Mojžíšovy smlouvy, Zákona a ústavy, kterou s nimi Bůh nikdy neuzavřel a uzavřít ani nechtěl. Je to tak absurdní, jako by mi dnes někdo na ulici sdělil, že mě hodlá odsoudit za porušení zákonů Egypta, z Josefovy doby. Vidíte tu absurditu?

To prostě nefunguje a fungovat nebude. A i kdyby se o to někdo pokusil – a žel mnoho křesťanů se o to pokouší neustále – Bůh to nikdy neudělá. Ten totiž zaslíbil nejen tehdejšímu Izraeli, ale celému světu, mnohem lepší smlouvu. Smlouvu s jiným chrámem, jiným veleknězem, podle zcela jiného a vyššího původu, než byl Áron a Levité. Smlouvu s jinou a věčnou obětí, jinými zaslíbeními, bez trestního práva, bez hněvu a odsouzení. Vše je jiné, aby bylo zcela jasné, že se to s tím starým nedá jakkoliv míchat. Není možné nalít nové víno do starých měchů. Není možné opravovat nový šat starou záplatou.

Mojžíšova smlouva, o kterou si Izraelci sami řekli, přinesla nejen požehnání, ale hlavně prokletí, a právě proto přišel Ježíš pod Zákonem. Jak sám říkal, přišel výhradně ke ztraceným ovcím Izraele, aby je z tohoto prokletí dostal. Přišel však i v těle, a stal se nám podobným, aby i nás vysvobodil z následků Adamova hříchu a zlomil tak moc smrti i nad námi všemi. Jak je psáno, ve svém těle zabil a odstranil Zákon, a tím sebral moc hříchu, odzbrojil a odstranil podsvětí, smrt i ďábla, a vysvobodil si tak pro sebe a kvůli sobě celý svět. Jako velekněz nové smlouvy přinesl jednu naprosto dokonalou a dostatečnou oběť za hříchy celého světa a stal se jejich věčným přímluvcem na pravici Boha, který se znovu rozhodl z hříšníka učinit spravedlivého.

Další místa k prostudování

Při čtení těch míst berte prosím v potaz, že v době, kdy tyto epištoly vznikaly, stále ještě v Jeruzalémě probíhala platná ustavičná oběť. V Jeruzalémě stále stál chrám a byl skutečně nazýván Božím domem s Boží svatyní. Kněžská služba pracovala v plném proudu, zcela dle pravidel Mojžíšovy smlouvy a přinášela každodenní oběť. Církev té doby řešila svůj postoj k Zákonu. Řešila blízký návrat Pána, a nastávajícího soužení a soudu. A všichni očekávali, že to vše se naplní na jejich generaci, přesně jak je Ježíš varoval. Epištoly tedy vznikaly v období překrývání těchto dvou smluv, přičemž se neodvratně blížil zánik té staré. Té která již byla vetchá. Až teprve druhým příchodem, kdy Pán přišel – jak sám říkal: „ve své slávě, na oblacích s anděly, s ohněm a mečem“ – podle Zákona soudil ten starý svět a odstranil ustavičnou oběť / každodenní bohoslužbu (čteme o tom v knize Zjevení i Danielovi). Otevřel tu skutečnou nebeskou svatyni a Novou smlouvu uvedl plně do platnosti pro všechny.

Řada míst v epištolách proto mluví o věcech, které pro ně byly stále ještě nadějí – naděje záchrany – kdežto pro nás se již staly realitou. Ježíš, vylitím své krve – jejím pokropením – nikoliv už jen Izraele, ale celého světa, ustanovil Novou smlouvu, v níž se Bůh s celým světem smířil. Duch byl vylit na všeliké tělo, dary a veškerá požehnání, co jich jen měl, byly rozdány a my se je jakousi magickou vírou nesnažíme aktivovat či z nich učinit pravdu. My k nim pouze přistupujeme, protože jsme uvěřili, že to pravda a dokonaná skutečnost již dávno je.

Židům 2:17; Židům 7:28 – 8:13; Židům 10:14; 2 Korintským 5:18-21; Koloským 1:19-22; Koloským 2:13-15; Římanům 5:12-21; Římanům 8:32-39; Římanům 14:11; 1.Janova 2:2; 1.Janova 3:5; Jan 1:29; Jan 20:25-29 a další…