sozo.cz

Nezanedbávejme společné shromáždění

Nezanedbávejme společné shromáždění

Židům 10:25 Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

Toto místo písma se s oblibou používá na povzbuzování, či napomínání lidí, jejichž docházka do církve poněkud pokulhává, případě nechodí vůbec. Pojďme se však podívat, o čem je tu skutečně řeč.

Slovo nezanedbávat je přeloženo ze slova ἐγκαταλείπω (egkataleipó), což ve skutečnosti znamená “zanechat či opustit” a je například použito ve verši, kdy se Ježíš na kříži zvolal “Bože můj, proč jsi mě opustil?” (Marek 15:34). Nejedná se tedy o napomenutí před opomínáním, či nepravidelnými návštěvami, ale skutečné opuštění, zanechání dané věci za sebou.

A co tedy neměli opustit? Že by církev, nebo její nedělní setkávání? No, koukněme.

Společné shromažďování je přeloženo ze slova ἐπισυναγωγή (episunagógé) a je použito v bibli pouze na dvou místech. Zde, v Židům 10:25 a pak ještě v

2. Tesalonickým 2:1-2 Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše SHROMÁŽDĚNÍ k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Pánův již nastal.

Z toho místa jasněji vyplývá, že nejde o scházení církve, ale shromáždění ke Kristu. Shromáždění církve je totiž překládáno ze spojení συνερχομένων ἐν ἐκκλησίᾳ (synerchomenōn en ekklēsia). Tedy Židům 10:25 nemluví o zanedbáváni, nepravidelném chození či opouštění místní církve, ale o odděleni se od toho, jak byli shromážděni ke Kristu. Celá epištola byla adresována věřícím ze Židů, protože ten dlouho “zaslibovaný” Pánův návrat a tedy i konečné naplnění Zákona a Proroků, kterým byl soud nad těmi, kteří spadali pod Mojžíšovu smlouvu, uzavřenou mezi Bohem a syny Izraele, byl na spadnutí. Oni věděli, že se vše mělo uskutečnit než pomine generace ztracených ovcí Izraele, ke které byl Ježíš poslán.

V kontextu celé epištoly je tedy řeč o neslučitelných rozdílech mezi starou / Mojžíšovou a proroky zaslibovanou Novou / Ježíšovou smlouvou. Připomíná jim zaslíbení a povzbuzuje, až varuje, aby věřící ze Židů, pod nátlakem pronásledování, či v té době, doposud nenaplněného zaslíbení Pánova návratu, neustupovali od víry (Židům 10:38) a nevraceli se zpět pod Zákon, k zachovávání prázdných, bezvýznamných zvyklostí s ním spojených. Protože už jen opravdu velmi krátký čas tehdy zbýval do návratu Pána a vykonání jeho soudu nad Zákonem a jeho porušiteli, které bylo skutečně hrozným upadnutím do rukou živého Boha (Leviticus 26).

Epištola byla napsána cca 10 let před tímto soudem, o kterém Ježíš hovořil v Matoušovi 24-25 (dále čti Daniel 12 a lzaiáš 66). Tehdy přitáhlo Římské vojsko, aby potlačilo Židovskou vzpouru a z Jeruzaléma a Chrámu nezbyl kámen na kameni (Matouš 24:2), a všichni, kteří uvěřili Ježíšovým slovům, utekli a byli před tímto soudem zachráněni.

Tak co teď? To tedy znamená, že není třeba nikam chodit? To už jako nemusím chodit do církve?

No já říkám, že pokud miluješ Boha, a víš, že je s tebou, nehledě na to kam “chodíš”, pak jsi svobodný dělat, co jen chceš. Věřím, že pokud z tebe spadne vina, že porušuješ něco, co od tebe Bůh ve skutečnosti nikdy nepožadoval, život, který je v tobě, tě povede k lidem, se kterými budeš moc věci svého života sdílet, a od kterých budeš moc být povzbuzen. Ať má však tvé setkávání smysl. Nenech se manipulovat lidmi, kteří bez vyhrožování těmito verši, nejsou schopni nikoho shromáždit, natož udržet, a pokud by v arzenálu svých donucovacích prostředků neměli tento strach, pes by po jejich zvěsti či životě ani neštěkl. Bůh dal tvůj život tobě, a je tedy na tobě, komu jej svěříš do rukou a od koho budeš čerpat. Pokoj ve tvém srdci a svoboda nechat udělat dokonce i chybu jsou, pro začátek, tou nejlepší nápovědou. Bůh je s tebou a neopustí tě, neboj se.

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *