Nezanedbávejme společné shromáždění

Židům 10:25: „Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.“

Toto místo Písma se často používá k povzbuzování nebo napomínání lidí, jejichž docházka do církve pokulhává, nebo kteří nechodí vůbec. Pojďme se však podívat, o čem je zde skutečně řeč.

Slovo „nezanedbávat“ je přeloženo z řeckého výrazu ἐγκαταλείπω (egkataleipó), který znamená „zanechat“ nebo „opustit“. Tento výraz je například použit ve verši, kdy Ježíš na kříži volá: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Marek 15:34). Nejde tedy o napomenutí kvůli opomínání či nepravidelným návštěvám, ale o skutečné opuštění, zanechání dané věci za sebou.

A co tedy neměli opustit? Že by církev nebo její nedělní setkávání? Podívejme se na to blíže.

„Společné shromažďování“ je přeloženo z řeckého slova ἐπισυναγωγή (episunagógé), které je v Bibli použito pouze na dvou místech: zde v Židům 10:25 a dále v:

2. Tesalonickým 2:1–2: „Pokud jde o příchod našeho Pána Ježíše Krista a naše SHROMÁŽDĚNÍ k němu, žádáme vás, bratři, abyste se nenechali snadno otřást ve svém poznání ani vylekat buď skrze ducha, nebo skrze slovo, nebo skrze dopis, vydávaný za náš, jako by den Páně již nastal.“

Z tohoto místa je zřejmé, že nejde o scházení církve, ale o shromáždění ke Kristu. Shromáždění církve je totiž překládáno ze spojení συνερχομένων ἐν ἐκκλησίᾳ (synerchomenōn en ekklēsia). Židům 10:25 tedy nemluví o zanedbávání, nepravidelném chození či opouštění místní církve, ale o oddělení se od toho, jak byli shromážděni ke Kristu.

Celá epištola byla adresována věřícím ze Židů, protože dlouho očekávaný Pánův návrat a konečné naplnění Zákona a Proroků (kterým byl soud nad těmi, kdo spadali pod Mojžíšovu smlouvu) byl na spadnutí. Tato smlouva byla uzavřena mezi Bohem a syny Izraele, kteří věděli, že vše mělo být naplněno, než pomine generace „ztracených ovcí Izraele“, ke kterým byl Ježíš poslán.

V kontextu celé epištoly se tedy jedná o neslučitelné rozdíly mezi starou Mojžíšovou smlouvou a novou Ježíšovou smlouvou. Pisatel připomíná zaslíbení, povzbuzuje a varuje, aby věřící ze Židů pod nátlakem pronásledování nebo kvůli zdánlivému zpoždění Pánova návratu neustupovali od víry (Židům 10:38) a nevraceli se zpět pod Zákon, ke zvyklostem, které se staly prázdnými a bezvýznamnými.

Epištola byla napsána přibližně 10 let před tímto soudem, o kterém Ježíš hovořil v Matoušovi 24–25 (viz také Daniel 12 a Izajáš 66). Tehdy římské vojsko přitáhlo, aby potlačilo židovskou vzpouru, a Jeruzalém i Chrám byly zničeny – nezůstal kámen na kameni (Matouš 24:2). Všichni, kdo uvěřili Ježíšovým slovům, utekli a byli zachráněni před tímto soudem.

Co to tedy znamená? Znamená to, že není třeba nikam chodit? Už není potřeba chodit do církve?

Říkám, že pokud miluješ Boha a víš, že je s tebou, nehledě na to, kam „chodíš“, jsi svobodný dělat, co chceš. Pokud z tebe spadne pocit viny za to, že nedodržuješ něco, co Bůh od tebe nikdy nepožadoval, život v tobě tě povede k lidem, se kterými budeš sdílet svůj život a od kterých budeš povzbuzen.

Nechť má však tvé setkávání smysl. Nenech se manipulovat lidmi, kteří bez vyhrožování těmito verši nejsou schopni nikoho shromáždit, natož udržet. Kdyby neměli tento strach ve svém „arzenálu“, jejich zvěst by ztratila sílu. Bůh dal tvůj život tobě – je na tobě, komu ho svěříš a od koho budeš čerpat.

Pokoj ve tvém srdci a svoboda učinit dokonce i chybu jsou skvělým začátkem. Bůh tě neopustí. Neboj se.