Jak jde dohromady milující Bůh a jeho vyplivnutí vlažných Laodicejských?

Jak jde dohromady Bůh, milující každého člověka s místem, kdy hovoří o vyplivnutí vlažného Laodicejského shromáždění z jeho úst?

Zjevení Janovo 3:14-16 Andělu shromáždění v Laodiceji napiš: ‚Toto praví Amen, svědek věrný a pravý, původ Božího stvoření: Znám tvé skutky; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký. Takto však, že jsi vlažný, nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.

Žel, toto místo je strašákem pro nemalý počet lidí, kteří jej, pod vlivem různých výkladů, chápou asi nějak takto:

Protože jsi vlažný, tedy nejsi dostatečně zapálený pro Boží dílo, pořádně se nemodlíš, moc se ti nechce, a proto nečteš pravidelně bibli, horlivě nechválíš, nekážeš evangelium, čímž jej zapíráš, navíc jsi líný, a ještě ke všemu stále pochybuješ, Pán tě vyplivne ze svých úst a skončíš v zatracení.

Jak je však vlažnost definována v této pasáži? Dovolte mi předložit svůj pohled.

Zjevení Janovo 3:17 Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji.

Zdá se, že vlažnost, která Laodicejské shromáždění stihla, nebyla o duchovní aktivitě. Možná právě ta duchovní aktivita byla tím, co Laodicejské uvedlo do naprosté uspokojenosti sama se sebou. Laodicejští byli úžasní a skvělí, vše klapalo samo, a nebyl žádný problém. Překladatelé uvádí, že Laodicea byla díky své strategické poloze nejbohatším městem ve Frygii. Možná, že i to v tom mohlo sehrát svou roli.

Co na to tedy Bůh?

Zjevení Janovo 3:18 Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty, a mast k pomazání svých očí, abys viděl.

Vypadá to, že řešením nebylo přidat v práci, rozhorlit se v aktivitách, ale od všech těch aktivit se prostě obrátit zpět k Bohu. Opět začít rozvíjet vztah s ním a nemyslet si, že aktivity pro Něj jsou to, co tento vztah dokáže nahradit.

A jak tedy vypadalo to vyplivnutí? Byl to oheň, krev a síra, jinými slovy zatracení?

Zjevení Janovo 3:19 Já usvědčuji a kárám ty, které miluji; buď tedy horlivý a učiň pokání.

Bez ohledu na tehdejší historické události, které měly co nevidět následovat a tedy i záměr, s jakým Jan uvedeným shromážděním psal, si dovolím celé toto místo vyjádřit asi takto…

Laodicejští, obraťte se ze své spokojené vlažnosti, vraťte se ke mě, jinak vás vyplivnu ze svých úst, tedy usvědčím vás a podrobím výchově / kázni, protože vás miluji.