sozo.cz

Univerzalismus, převažující učení křesťanské církve během prvních pěti století

Univerzalismus, převažující učení křesťanské církve během prvních pěti století

Uvádím stručné shrnutí myšlenek z knihy “Universalism, the Prevailing Doctrine of the Christian Church During Its First Five Hundred Years: With Authorities and Extracts” (Univerzalismus, převažující učení křesťanské církve během prvních pěti století), kterou napsal v 19. století J. W. Hanson.

Velká část knihy uvádí dochované citáty nejvýznamnějších křesťanských autorů na toto téma, přičemž autor se hodně věnuje Origenovi z Alexandrie, který byl jedním z nejznámějších křesťanských učenců v rané církvi. V závěru uvádí seznam svých hlavních myšlenek, ze kterých uvádím stručný výtah.

1. Zpočátku se křesťané věnovali spíše apologetice (obhajobě víry), ale mylné pohanské a židovské představy donutily církev zformovat více své učení. Prosadila se ústřední myšlenka apokatastasis (obnovy všech věcí, viz. Sk. 3:21) a univerzální obnova se stala obecně přijímanou vírou, jak uvádějí Klement i Origenes z Alexandrie (180-253).

2. Zatímco Klement a Origenes nám ukazují na názory učenců, obrázek o názorech obyčejných lidí, na toto téma, si můžeme udělat z pohřebních nápisů v katakombách, ze kterých je vidět naděje, nikoliv hrůzy augustinismu. Jsou tedy v souladu s univerzálním spasením (universalismem) církevních otců.

3. Klement říká, že všechny tresty jsou nápravné, a stejně tak i Origenes mluví o omezených a nápravných trestech. “Aionion” (slovo, které je v Biblích mylně překládáno jako věčný) je podle nich v souladu s univerzálním spasením.

4. Pán, apoštolé i první křesťané se vyhýbali slovům, která pohané či Židé používali pro věčné mučení (aidios / adialeipton timoria). Tuto myšlenku znali, a ta slova mohli použít, kdyby chtěli, ale oni důsledně používali spojení kolasis aionios, tedy trest či disciplína omezeného trvání.
(viz Mt 25/46 na https://biblehub.com/interlinear/matthew/25-46.htm), tedy trest či disciplína omezeného trvání.

5. První církev učila, že Kristus kázal evangelium mrtvým v Hádu a mnozí měli za to, že toto místo potvrzuje osvobození všech těch, kteří tam byli. Což je v naprostém rozporu s moderním učením, které tvrdí, že rozhodnutí pro spásu musí člověk učinit pouze před smrtí.

6. Raná církev se modlila za mrtvé, což by nedělali, pokud by se po smrti nedalo již nic změnit.

7. V církvi byl rozšířený názor, že prostým lidem je dobré vyhrožovat falešnými pohrůžkami, a že skutečné poznání je jen pro některé. Proto někteří lidé vyhrožovali věčnými tresty, i když jim ve skutečnosti sami nevěřili.

8. Klement z Alexandrie dal církvi jedno z prvních kompletních systematických shrnutí křesťanské víry (180 po Kr.) a univerzální spasení (spasení všech) bylo jedním z bodů.

9. Jedno z prvních kompletních pojednání o křesťanství, coby systému, napsal Origenes (220 po Kr.) Univerzální spasení v něm bylo výslovně uvedeno.

10. Univerzální spasení bylo převažujícím učením církve tak dlouho, dokud řečtina, jazyk Nového zákona, byla jazykem křesťanství.

11. Univerzální spáse lidé obecně věřili v nejlepších stoletích církve, tedy v prvních třech, kdy bylo křesťanství nejpozoruhodnější pro svou jednoduchost, dobrotu a misionářskou horlivost.

12. Univerzalismus byl nejméně známý v době, kdy byla nejméně známá řečtina a hlavním jazykem církve se stala latina. Bylo to také v době nejtemnější a nejzkaženější, kdy zároveň bylo mez lidmi nejméně rozšířené vzdělání.

13. Nikdo z autorů, kdo tehdy psal o herezích prvních tří století, universální spásu jako herezi nikdy nezmiňoval, přestože ho zastávali mnozí, ne-li většina tehdejších nejdůležitější z církevních učitelů.

14. Žádné vyznání víry z prvních pěti století neříká nic proti univerzální obnově. Tak jako neříká nic, co by svědčilo ve prospěch nekonečného trestu.

15. S výjimkou Augustina (354-430) žádný s církevních otců neuvádí, po dobu čtyř set let po Kristu, žádné argumenty proti univerzální spáse.

16. Různé církevní koncily odsuzovaly nejrůznější hereze, které se v té době v církvi objevovaly, nic méně žádný ekumenický koncil, více než 500 let, neodsoudil univerzalismus, přestože ho zastávala většina křesťanských škol a nejváženější učitelé.

17. Ještě okolo roku 400 říká Jeroným, že většina lidí věří v univerzalismus, dokonce i Augustin, a to navzdory tomu, jak ho napadal.

18. Důležití zastánci univerzalismu se narodili v křesťanském prostředí, byli mezi nejučenějšími a nejsvětějšími tehdejšími věřícími.

19. Naopak, nejvýznamnější zastánci nekonečného trestu žili v pohanském prostředí, přičemž životopisy popisující jejich mládí potvrzují, že žili zkažené životy. Tertullian, jeden z prvních a Augustin, který se stal nejvýznamnějším z nich.

20. První zastánci nekonečného trestu byli latinsky mluvící. Minucius, Felix, Tertullian a Augustin. Neuměli řecky a byli méně kompetentní interpretovat význam řeckých písem, než řečtí učenci.

21. První zastánci univerzalismu byli po apoštolech Řekové, v jejichž rodné řeči byl Nový zákon napsán. Ve svých řeckých Biblích našli podklady pro univerzalismus. Kdo měl tedy pravdu? Oni nebo latiníci?

22. Řečtí otcové hlásali univerzalismus v době temnoty, hříchu a zkaženosti. V okolním prostředí, tehdejší literatuře a náboženstvích nebylo nic, z čeho by mohli inspiraci pro své učení universální spásy čerpat. Univerzalismus byl v protikladu všem učením a filosofiím, které byly kolem nich.

23. Církevní historikové i bibličtí kritikové se shodují, že v prvních stoletích převládal v církvi univerzalismus, tedy záchrana všech, obnova všech věcí.

24. Ode dnů Klementa z Alexandrie do Řehoře z Nyssy a Theodora z Mopsuestie (období 180-428) byli všichni velcí teologové a učitelé téměř bez výjimky univerzalisté. V následujících stoletích se jejich učenosti a dobrotě mnoho lidí nevyrovnalo.

25. První teologická škola byla v Alexandrii a učila univerzalismus po více než 200 let.

26. V letech 170-430 bylo šest významných křesťanských škol. Čtyři z nich, ty nejvýznamnější, učily univerzalismus, Pouze jedna (latinská) učila věčné tresty.

27. Křesťané psali proti třem významným gnostickým sektám a proti jejich učení. Přestože i tyto sekty zastávaly univerzalismus, ten nebyl nikdy, mezi všemi jejich herezemi, jako hereze zmíněn.

28. V Origenově apologetickém spisu Celsovi, kde Celsus nařkl křesťanského Boha z krutosti, protože trestá ohněm. Origenes odpovídá, že Boží oheň je nápravný, protože Bůh je oheň spalující a spaluje hřích, nikoliv hříšníka.

29. Origenes, nejvýznamnější představitel univerzalismu, byl svými odpůrci napadán pro různé ze svých názorů, nikdy však kvůli univerzalismu. Dokonce koncil, který odsoudil origenismus, vychvaloval Řehoře z Nissy, který byl stejně jako Origenes zastáncem univerzalismu.

30. Císař Justinián (?482-565) chtěl, aby byl univerzalismus oficiálně odsouzen, ale toto učení bylo tak rozšířené, že to církevní koncil neudělal.

Po dnech apoštolů zmiňuje první dochovaná literatura univerzalismus a toto učení zastávali nejvýznamnější církevní učitelé prvních pět set let křesťanské éry. Bylo to převládající učení rané církve, nikoliv hereze.

Tento výtah jsem připravila proto, že průměrný křesťan má velmi malou představu o církevní historii, a to zejména té nejranější. Já sama se historii dost věnuji, ale také jsem se vždy vrtala spíše v reformaci. Znalosti z prvních století si doplňuji teprve nyní. Zjišťuji, že některá soudobá učení jsou takovou svatou krávou, kolem které lidé chodí po špičkách a myslí si, že to tak bylo učeno vždy.

Takže, kromě toho, že tato kniha dokazuje, že první církev opravdu věřila v univerzální obnovu a ukazuje původní významy různých řeckých slov (viz druhý článek), při důkladném studiu univerzalismu, kterému se již pár měsíců věnuji, mě zaujalo, kdo a jak skutečně mluvil o věčném zatracení.

Tertullian (?160-220) se například těšil, jak se bude smát utrpení hříšníků v pekle.

Augustin je autorem řady divných učení, např. od něj pramení křty malých dětí, což souvisí s tím, jak viděl původní hřích. Nečetla jsem sice jeho teologické spisy, jen životopis, ale je z toho vidět stav tehdejší církve. Třeba silný důraz na asketismus. Augustin sám měl křesťanství spojené s celibátem, a proto se mu také nějaký čas bránil. Hrozná škoda, že se raději neoženil a místo plození nesmyslů neplodil raději děti 🙂 Je tedy autorem opravdu řady divných věcí a je potřeba si uvědomit, že i první reformátoři ho měli ve velké úctě a to, i když sami šli proti katolické církvi. Proti němu a jeho učením však nikdy nešli. Naopak Kalvín ho citoval, jak jen mohl.

Mnoho z učení o věčném trestu je tedy opravdu opředeno fantazií kazatelů. Četla jsem vybájené líčení pekelných hrůz od Jonathana Edwardse, a když ty výroky člověk čte, už má více svobody se těm výmyslům zasmát (ale také nad tím zaplakat). Nedávno jsem slyšela i výrok Paula Washera, který prohlásil, “jak všechno stvoření zajásá, když je někdo hozen do pekla, protože se země zbavila dalšího zla” Což také není nic nového pod sluncem, protože jsem podobnou větu našla uvedenou i v této knize. Takže závěrem, nepleťme si pojmy (fakta) s dojmy

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *