Jak mlátit lidi, aniž bychom se jich jen dotkli

Opět jsem si, na mnohem hlubší úrovni, uvědomil, jak důležitou roli hraje v naší kultuře zahanbení. Zejména v naší náboženské, duchovní a církevní kultuře. V roce 1986 jsem byl ustanoven do služby pastora a zahájil službu pastorací tří malých venkovských církví. Kázání, která se lidem nejvíce líbila, byla ta, kdy jsem na ně vyléval svůj hněv, protože nesměřovali k mé představě toho, jak by měl vypadat křesťan. Doslova to milovali.

Poté, co jsem prošel velkou duchovní přeměnou a uvědomil si, jak arogantní a manipulativní jsem byl, a rozhodl se změnit způsob, jakým budu dále mluvil s lidmi, začali si stěžovat. Vzpomínám si zejména na jednu ženu, která mě se slzami prosila, abych ji každou neděli duchovně zbil tak, aby se mohla cítit provinile. Vlastně mi řekla: „Miluji, když mohu být ponížena!“, což v zásadě znamená „zastrašována nebo podmaněna nepřiměřeným způsobem nebo dominantní řečí“. Jak mě zarmoutilo, když jsem viděl, že to lidé chtěli. V tom zarmoucení jsem si uvědomil, že když jsem byl v církvi, a zastával pozici autority, bylo to to, co jsem jim mohl snadno, s jejich svolením, poskytovat. Proč? Cítí se jako lejna a chtějí, aby jim to bylo připomínáno? Je jejich identita už tak zašlapána, že se cítí osloveni pouze tehdy, když je ponižuji i já? Je naše teologie tak proti-lidská, že jazyk zahanbení a ponižování je to jediné, čemu jsme schopni rozumět? Je církevní kultura tak nefunkční, že dokážeme fungovat pouze tehdy, když jsme opakovaně ujišťování v naší neschopnosti?

Zahanbení je vzduch, který se ve spoustě církvích dýchá. Je to hlavní část této kultury. Je natolik všudypřítomný a tolik toxický, že mnoho lidí nic neucítí, dokud nejsou pořádně poníženi. A církev je jednou z nejdokonalejších subkultur, která naprosto dokonale, až s uměleckým důrazem na detail, doladila tuto formu ovládání. Hanba a ponížení tedy ovládá příliš mnoho lidí, a příliš mnoho lidí to přijímá, jako naprosto normální. A dokud na zahanbení a ponižování budou závislí, vždy se najdou ti, kteří jim to budou, týden co týden, velmi ochotně prodávat. A oni si za to ještě rádi zaplatí.

David Hayward

Text obrázku: „Uf, ten kazatel ve mně vytváří pocit, jako bych byl jen kus lejna, ale jsme v církvi, a prý je to psáno v bibli, tak to musí být v pořádku.“