Pastýř nebo hlídač?

Dlouhé roky byla ovce součástí stáda a naprosto důvěřovala svému pastýři. Za celou tu dobu ani jednou vážně neklopýtla, ba právě naopak, dávala mléko, dávala vlnu a jednala a usilovala o to, aby pastýři nebyla přítěží, ale pomocí. Jednoho dne však přeci jen i ona selhala a padla. A v ten moment se na ní sesypali vlci. Přišli v podobě pochybností a výčitek ze selhání a zrady, v podobě ztráty sebevědomí a viny, v podobě krize víry a strachu. A co udělal ten, který se nazýval pastýřem? Ten, se kterým tato ovce trávila hodiny a hodiny času, kterého milovala a vzhlížela k němu? Byl prvním, kdo vzal nohy na ramena a nechal ji vlkům. Nevěnoval ani vteřinu, aby se pokusil vlky zahnat, tedy zjistit, co se stalo. Nepokusil se ji uklidnit, pomoci jí a pozvednout. Prostě jen ostatním ovcím sdělil, že on je ten, kdo od ní dává ruce pryč, a nechal je, aby tu postiženou vyloučily ze svého středu, a nakonec ji společně vyhodili ven. Z pastýře se najednou stal námezdník, přesně jako v příběhu Ježíše. Když přišli vlci, námezdník utíká a nechává jim ovci napospas. Že by se z pastýře, pokládajícího život za ovce, rázem vyklubal hlídač chránící si pouze svůj vlastní zadek? Nene, jemu šlo stále jen o svůj zadek. Byl stále jen námezdním hlídačem, kterému více než na ovcích, záleželo na vlastní mzdě. Když tedy ovce byla sežrána, námezdník se vrátil, nazval padlou ovci vlkem a přesvědčil ostatní, že jeho jednání je ve skutečnosti ochránilo. Ovce se užasly nad jeho moudrostí, provolaly mu slávu a řekly, jak úžasným pastýřem je. A tak to bylo až do chvíle, kdy znovu dorazili vlci a sežrali další ovci. Znovu a znovu. A pokud to ovce neprokoukly, je to tam tak až do dnes.

Jan 10:11-13 …Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.

Naštěstí ten příběh nekončí tak smutně. Zůstává tu totiž jeden pastýř, který ačkoliv námezdník utíká, on sám se postaví vlkům. Vždy znovu a znovu. Nebojí se opustit devadesát devět pro tu jednu, za kterou položil život. Jde proti vlkům, zahání je, ovci ošetří, pozvedne a znovu vrátí – tentokrát však do svého stáda. Vždyť sám o sobě říká: „Já jsem ten dobrý pastýř.“