Smiř se s Bohem, nebo zemřeš! Vážně?!
Natolik jsme si zvykli celou Bibli vykládat z perspektivy spasení nebo zatracení, že kvůli tomu řadu užitečných míst zcela přehlížíme. Například, když Pavel mluví o tom, že se Bůh usmířil se světem:
2Kor 5:19 „Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.“
Častou reakcí bývá zdůraznění následujícího verše:
2Kor 5:20 „Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem.“
Tedy, Bůh se sice se světem smířil, ale když se svět nesmíří s ním, má problém. Bůh se nadále hněvá a nakonec všichni nesmíření skončí v zatracení.
Opravdu? Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, proč Pavel tato slova adresuje lidem, kterým ještě o pár odstavců dříve píše:
2Kor 1:1 „Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji…“
A v jeho prvním dopise adresovaném těm samým lidem dokonce uvádí ještě smělejší slova:
1Kor 1:3-7 „Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Stále za vás děkuji svému Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši: Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání, tak jak bylo mezi vámi utvrzeno svědectví Kristovo, takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti…“
Takže ke smíření nevybízí nevěřící svět, ale věřící v Korintu. Toto místo proto zjevně nespadá do té otřepané kategorie „spasen vs. zatracen“.
O čem je tu řeč? Zkusím napsat, co tam vidím já, a sami posuďte.
Na úvod uvedu, že z jiných Pavlových dopisů vidím, že když používá slovo „všichni“, nedělá rozdíly.
Ř 5:18 „A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.“
S tím, že odsouzení z Adama přišlo skutečně na všechny lidi, mnoho lidí problém nemá. Naopak s tím souhlasí. Ovšem druhá část prohlášení říká to samé, když Pavel uvádí, že na všechny lidi skrze Ježíše přišlo ospravedlnění k životu. Není zde uvedeno, že zatímco Adam se podepsal na všech, Ježíš jen na některých – kteří to „přijali“ – takže nepochybuji, že stejný význam slova „všichni“ je zachován také v dopise Korintským.
2Kor 5:14-15 „Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.“
Ježíš tedy zemřel za všechny, a to víme a souhlasíme. Ale zde se říká, že díky tomu všichni zemřeli, aby všichni žijící žili pro toho, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. „Všichni“ znamená „všichni“.
2Kor 5:16-17 „A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“
Tato pasáž je vykládána mnoha způsoby, ale dovolte mi předložit, jak ji chápu já, přičemž opět vycházím z Pavlových prohlášení, s jednou výjimkou z listu Petra.
Protože všichni zemřeli, všichni žijí pro něj, nikoliv z lidské perspektivy, ale z perspektivy toho, který jim daroval ospravedlnění k životu. Z perspektivy toho, který je znovuzrodil, či chcete-li, znovu zplodil vzkříšením Ježíše a setřel rozdíly.
1Pet 1:3 „Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých.“
Gal 3:28 „Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“
Tedy všichni žijí pro něj, kvůli němu a v něm, ačkoliv to mnozí sami nevědí a dokonce to mnozí ani nepřijímají. Nikoliv však kvůli Bohu – tedy, že by jeho smíření odmítali nebo jej nechtěli – ale kvůli tomu, jak zle a zkresleně bylo po celá staletí toto smíření mnoha lidmi představováno.
A ani dnes tomu není jinak. Mohu potkávat věřící, kteří druhé horlivě vyzývají, aby se usmířili s Bohem, ale sami toto smíření nežijí. Sami mají stále pocit nehodnosti, oddělenosti od Boha, sami jsou stále vláčeni svou snahou si Boží přízeň zasloužit, a co víc, sami ani nemají jistotu v tom, jestli se Bohu vůbec líbí. Na druhou stranu odsuzují, vyhrožují a povyšují se, jako by kvůli své víře byli něco víc, než ti, které se tak horlivě snaží dotlačit k této jejich prapodivné verzi smíření – „hříšníku, Bůh se s tebou sice usmířil, ale pokud se s ním neusmíříš ty, bude tě stíhat zuřivým hněvem. Proto hned teď přijmi Ježíše, který tě přišel zachránit před trestem rozhněvaného Boha, a ten se může začít vylévat každým dnem!!!“ Možná jste se setkali s mírnější verzí tohoto sdělení, ale snad v tom vidíte tu absurditu. Bůh, který se sám rozhodl smířit s každým na zemi i v nebi, a také to udělal, stále brunátně drží hněv, div mu nepraskne v hlavě žilka. Zkuste se na to podívat ze svého pohledu. Někdo vám ublíží a vy mu přesto odpustíte. Opravdu a ze srdce, ne tzv. po křesťansku alias odpouštím ti, protože jsem křesťan, a ten by měl odpouštět, ale nikdy ti to nezapomenu. Takže vy jste odpustili, už nic proti tomu člověku nedržíte a on tomu přesto nevěří a dál žije v tom přesvědčení, že žádné odpuštění není, ba dokonce nemá zájem se ani omluvit. Změní vás to? Začnete opět brunátnět a chystat pomstu, protože ten grázl si neváží vaší velkorysosti mu odpustit? Nebo prostě žijete svobodní s vědomím, že až se ten dotyčný ukáže, tak mu to prostě jen projevíte? Žel teologie „spravedlivého trestu“ dokáže i z těchto míst udělat zvláštní mutaci smířeného a zároveň nahněvaného Boha.
Takže i na základě toho, jak těmto místům rozumím, jsem se rozhodl, že se nechám smířit s Bohem. Ačkoliv jsem věřící už téměř 30 let. A čím více o tomto tématu přemýšlím, tím větší pokoj a skutečné odpočinutí žiji. Nabývám více svobody, a o to větší svobodu jsem schopen dát i druhým. Ono totiž jedním z produktů porozumění tomu, co znamená, že se Bůh smířil se mnou, je to, že jsem se smířil sám se sebou. Nepotřebuji už sobě či druhým stále něco dokazovat. Jsem spokojený s tím, kdo jsem, jaký jsem a také s tím, co dělám. Vždyť, pokud Bůh učinil vše nové, pokud setřel rozdíly, pokud proti mně už nic nedrží a nic mi nepřičítá, tak kdo jsem já, abych stále něco vymýšlel či hledal. Potažmo, abych z toho ještě ke všemu udělal jakousi pokornou přednost. A to není vyjádřením, že bych si myslel, že jsem tak úžasný, že bych už nic nepotřeboval měnit. Vím, že mám nedostatky. Není to tedy ani vyjádřením rezignace či neochoty se měnit. Je to vyjádřením důvěry, že veškeré další změny, které se v mém životě uskuteční, nebudou vycházet ze snahy nakrmit tu nenasytnou bestii jménem nespokojenost, ale budou stát na základě té spokojenosti a smíření, které již mám.
Na závěr si tedy dovolím napsat, považuješ-li se za Božího vyslance, skrze kterého by Bůh měl vybízet ostatní ke smíření, přijmi, že jsi smířen. Nechej se smířit, protože pak tu výzvu skrze tebe skutečně udělá Bůh, aniž bys musel otevřít svou pusu. Tvůj smířený život bude tou výzvou. Žel, řada těch, které jsme se kolikrát takto zarputile snažili s Bohem smířit, si to smíření užívala spontánně daleko více nežli my.
Pokud máte pocit, že vás Bůh volá k smíření, zkuste se zastavit a podívat se na to, co vás skutečně odděluje od pocitu jeho blízkosti. Nemusí to být hřích, který vám někdo jiný vyčetl. Někdy jde o naši vlastní vnitřní nejistotu nebo nepochopení Boží lásky. Smíření je proces, který může začít uvědoměním, že jsme Bohem přijatí takoví, jací jsme, se všemi našimi nedokonalostmi. Tímto krokem můžeme nejen najít klid sami v sobě, ale také být skutečným svědectvím pro druhé.
Význam slova usmířit se / smíření podle Biblehub
Sloveso Καταλλάσσω (katallassó – kat-al-las‘-so) usmířit se
Podstatné jméno καταλλαγή (katallagḗ – kat-al-lag-ay) smíření
Sladit, uvést v soulad to, co je protichůdné
Urovnat, narovnat spory
Usmířit se s někým, usmířit někoho s někým, s něčím nepříjemným
Udobřit se
Odstranit rozdíl, rozpor
Καταλλάσσω (katallassó – kat-al-las‘-so) je složeninou slov
katá – až do správného bodu
allássō – změnit
Další použité významy: Správné či do správně polohy. Rozhodně změnit, jako když se obě strany usmíří při setkání. V případě lidí jde o posun od nepřátelství k přátelství. Smířit ty, kteří jsou v rozporu. Vrátit k milosti. Přenechat znovu svou laskavost. Používá se také tam, kde jen jeden přestává být rozzloben proti druhému a přijímá jej do své přízně, zalíbení, náklonnosti, laskavosti. Sladění, obnova do laskavosti / zalíbení / náklonnosti; Původně slovo bylo použito také pro výměnu mincí, peněz – kdy je zachována hodnota. Restaurování / rekonstrukce / obnovení, jako výsledek toho, že Kristus přesně, dostatečně a správně vyměnil svou spravedlnost, svou krev za naši vinu.
