sozo.cz

Smiř se s Bohem, nebo zemřeš! Vážně?!

Smiř se s Bohem, nebo zemřeš! Vážně?!

Natolik jsme si zvykli celou Bibli vykládat z perspektivy spasení nebo zatracení, že kvůli tomu řadu užitečných míst zcela přehlížíme. Například, když Pavel mluví o tom, že se Bůh usmířil se světem…

2Kor 5:19 “Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.”

častou reakcí bývá zdůraznění následujícího verše…

2Kor 5:20 “Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem.”

Tedy, Bůh se sice se světem smířil, ale když se svět nesmíří s ním, má problém. Bůh se nadále hněvá a nakonec všichni nesmíření skončí v zatracení.

Opravdu? Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, proč Pavel tato slova adresuje lidem, kterým ještě o pár odstavců dříve píše:

2Kor 1:1 “Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji… “

A v jeho prvním dopisu adresovaném těm samým lidem dokonce uvádí ještě smělejší slova:

1Kor 1:3-7 “Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. Stále za vás děkuji svému Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši: Neboť v něm jste byli ve všem obohaceni, v každém slovu i v každém poznání, tak jak bylo mezi vámi utvrzeno svědectví Kristovo, takže nemáte nedostatek v žádném daru milosti…”

Takže ke smíření nevybízí nevěřící svět, ale věřící v Korintu. Toto místo tedy zjevně nespadá do té otřepané kategorie spasen vs. zatracen.

O čem je tu tedy řeč? Zkusím napsat, co tam vidím já a sami posuďte.

Na úvod uvedu, že z jiných Pavlových dopisů vidím, že když používá slovo všechny, nedělá rozdíly.

Ř 5:18 “A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.”

S tím, že odsouzení z Adama přišlo skutečně na všechny lidi, mnoho lidí problém nemá. Naopak s tím souhlasí. Ovšem druhá část prohlášení říká to samé, když Pavel uvádí, že na všechny lidi skrze Ježíše přišlo ospravedlnění k životu. Není zde uvedeno, že zatímco Adam se podepsal na všech, Ježíš jen na některých – kteří to “přijali” – takže nepochybuji, že stejný význam slova všechny je zachován také v dopise Korintským.

2Kor 5:14-15 “Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.”

Ježíš tedy zemřel za všechny, a to víme a souhlasíme. Ale zde se říká, že díky tomu všichni zemřeli, aby všichni žijící, žili pro toho, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. Všichni znamená všichni.

2Kor 5:16-17 “A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme. Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.”

Tato pasáž je vykládána mnoha způsoby, ale dovolte mi předložit, jak ji chápu já, přičemž opět vycházím z Pavlových prohlášení, s jednou výjimkou z listu Petra.

Protože všichni zemřeli, všichni žijí pro něj, nikoliv z lidské perspektivy, ale z perspektivy toho, který jim daroval ospravedlnění k životu. Z perspektivy toho, který je znovuzrodil, či chcete-li, znovu zplodil vzkříšením Ježíše, a setřel rozdíly.

1Pet 1:3 “Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých,”

Gal 3:28 “Již není Žid ani Řek, již není otrok ani svobodný, již není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.”

Tedy všichni žijí pro něj, kvůli němu a v něm, ačkoliv to mnozí sami neví a dokonce to mnozí ani nepřijímají. Nikoliv však kvůli Bohu – tedy, že by jeho smíření odmítali nebo jej nechtěli – ale kvůli tomu, jak zle a zkresleně bylo po celá staletí toto smíření mnoha lidmi představováno. Ale nechci předbíhat, takže koukněme co Pavel říkal v Aténách.

Sk 17:24-28 “Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních zhotovených rukou ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno. Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme‘”

Vidíte, “Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme‘” neříkal Pavel křesťanům, ale místním lidem, kteří do té doby o Kristu neslyšeli ani slůvko. A budu pokračovat…

2Kor 5:16-17 A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.

Všimněte si, že toto vše je z Boha, který nás se sebou smířil. Není to pouze z Ježíše, který podnikl partyzánskou akci Bohu navzdory. On sám to udělal. Proto hesla typu, “Ježíš nás zachraňuje před trestem rozhněvaného Boha” jsou vyjádřením naprostého nepochopení toho, co se Bůh už na počátku rozhodl udělat. Nebo je to prostě jen prachobyčejná účelová lež, která se snaží jednu skupinu vyvýšit nad druhou, aby ji mohla “kolonizovat.”

Kol 1:19-22 “neboť se Otci zalíbilo, aby v něm (Ježíši) přebývala veškerá plnost a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby [ skrze něho ] smířil vše jak na zemi, tak v nebesích. I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích, nyní smířil ( ve svém lidském těle ) skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony,”

Vidíte? Bůh se tak rozhodl, a tak to udělal. Smířil se se světem a přestal lidem počítat hříchy. Ne jen věřícím, ale lidem. Ostatně, jak sám opakovaně říká, nikdy s lidmi na základě hříchů nejednal (Ž 103:10, 1Kor 13:5). Takže, pokud se vás podařilo přesvědčit, že v tom není žádná spravedlnost, můžete se upokojit. Právě to, že spravedlivý zemřel za nespravedlivé, tu spravedlivou odplatu za hřích zaplatilo tak, že už žádný dluh nezůstal.

2Kor 5:20-21 “Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem (nebo dejte se s Bohem smířit nebo přijměte toto smíření.) Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.”

Pavlovi nebylo za těžko sdělit Korintským svůj úsudek, když jim řekl, co vše se stalo s nimi, a co vše se stalo se světem. Když jim sdělil všechny výše uvedené skutečnosti a vyzval je, aby to přijali a nechali se s Bohem smířit. Dalo by se také povědět, že je vyzval, aby přijali, že tak, jako se Bůh smířil se světem, smířil se také s nimi. A znovu říkám, psal to věřícím Korintským. Proč? Možná proto, že právě oni měli problém sebe vidět jako smířené, jako srovnané s Bohem. Možná, že na sebe stále koukali jako na hříšné staré stvoření, které se Bohu nějak musí zavděčit.

A ani dnes tomu není jinak. Mohu potkávat věřící, kteří druhé horlivě vyzývají, aby se usmířili s Bohem, ale sami toto smíření nežijí. Sami mají stále pocit nehodnosti, oddělenosti od Boha, sami jsou stále vláčeni svou snahou si Boží přízeň zasloužit, a co víc, sami ani nemají jistotu v tom, jestli se Bohu vůbec líbí. Na druhou stranu odsuzují, vyhrožují, a povyšují se, jako by kvůli své víře byli něco víc, než ti, které se tak horlivě snaží dotlačit k této jejich prapodivné verzi smíření – “hříšníku, Bůh se s tebou sice usmířil, ale pokud se s ním neusmíříš ty, bude tě stíhat zuřivým hněvem. Proto hned teď přijmi Ježíše, který tě přišel zachránit před trestem rozhněvaného Boha, a ten se může začít vylévat každým dnem!!!” Možná jste se setkali s mírnější verzí tohoto sdělení, ale snad v tom vidíte tu absurditu. Bůh, který se sám rozhodl smířit s každým na zemi i v nebi, a také to udělal, stále brunátně drží hněv, div mu nepraskne v hlavě žilka. Zkuste se na to podívat ze svého pohledu. Někdo vám ublíží a vy mu přesto odpustíte. Opravdu a ze srdce, ne tzv. po křesťansku alias odpouštím ti, protože jsem křesťan, a ten by měl odpouštět, ale nikdy ti to nezapomenu. Takže vy jste odpustili, už nic proti tomu člověku nedržíte a on tomu přesto nevěří a dál žije v tom přesvědčení, že žádné odpuštění není, ba dokonce nemá zájem se ani omluvit. Změní vás to? Začnete opět brunátnět a chystat pomstu, protože ten grázl si neváží vaší velkorysosti mu odpustit? Nebo prostě žijete svobodní s vědomím, že až se ten dotyčný ukáže, tak mu to prostě jen projevíte? Žel teologie “spravedlivého trestu” dokáže i z těchto míst udělat zvláštní mutaci smířeného a zároveň nahněvaného Boha.

Takže, i na základě toho, jak těmto místům rozumím, jsem se rozhodl, že se nechám smířit s Bohem, ačkoliv jsem věřící už téměř 30 let. A čím více o tomto tématu přemýšlím, tím větší pokoj a skutečné odpočinutí žiji. Nabývám více svobody, a o to větší svobodu jsem schopen dát i druhým. Ono totiž jedním z produktů porozumění tomu, co znamená, že se Bůh smířil se mnou, je to, že jsem se smířil sám se sebou. Nepotřebuji už tedy sobě či druhým stále něco dokazovat. Jsem spokojený s tím, kdo jsem, jaký jsem a také s tím, co dělám. Vždyť, pokud Bůh učinil vše nové, pokud setřel rozdíly, pokud proti mně už nic nedrží, a nic mi nepřičítá, tak kdo jsem já, abych stále něco vymýšlel či hledal. Potažmo, abych z toho ještě ke všemu udělal jakousi pokornou přednost. A to není vyjádřením, že bych si myslel, že jsem tak úžasný, že bych už nic nepotřeboval měnit. Vím, že mám nedostatky. Není to tedy ani vyjádřením rezignace či neochoty se měnit. Je to vyjádřením důvěry, že veškeré další změny, které se v mém životě uskuteční, nebudou vycházet ze snahy nakrmit tu nenasytnou bestii jménem nespokojenost, ale budou stát na základě té spokojenosti a smíření, které již mám.

Na závěr si tedy dovolím napsat, považuješ-li se za Božího vyslance, skrze kterého by Bůh měl vybízet ostatní ke smíření, přijmi, že jsi smířen. Nechej se smířit, protože pak tu výzvu skrze tebe skutečně udělá Bůh, aniž bys musel otevřít svou pusu. Tvůj smířený život bude tou výzvou. Žel, řada těch, které jsme se kolikrát takto zarputile snažili s Bohem smířit, si to smíření užívala spontánně daleko více nežli my.


Význam slova usmířit se / smíření podle Biblehub

Sloveso Καταλλάσσω (katallassó – kat-al-las’-so) usmířit se
Podstatné jméno καταλλαγή (katallagḗ – kat-al-lag-ay) smíření

Sladit, uvést v soulad to, co je protichůdné
Urovnat, narovnat spory
Usmířit se s někým, usmířit někoho s někým, s něčím nepříjemným
Udobřit se
Odstranit rozdíl, rozpor

Καταλλάσσω (katallassó – kat-al-las’-so) je složeninou slov
katá – až do správného bodu
allássō – změnit

Další použité významy: Správně či do správně polohy. Rozhodně změnit, jako když se obě strany usmíří při setkání. V případě lidí jde o posun od nepřátelství k přátelství. Smířit ty, kteří jsou v rozporu. Vrátit k milosti. Přenechat znovu svou laskavost. Používá se také tam, kde jen jeden přestává být rozzloben proti druhému a přijímá jej do své přízně, zalíbení, náklonnosti, laskavosti. Sladění, obnova do laskavosti / zalíbení / náklonnosti; Původně slovo bylo použito také pro výměnu mincí, peněz – kdy je zachována hodnota. Restaurování / rekonstrukce / obnovení, jako výsledek toho, že Kristus přesně, dostatečně a správně vyměnil svou spravedlnost, svou krev za naši vinu.

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *