Z pangejtu do pangejtu

Před několika týdny jsem pod jedním příspěvkem nalezl povzdechnutí jednoho z čtenářů, který zněl: „Zase bohužel z pangejtu do pangejtu. Od strašení peklem, do popírání pekla. Ach jo.“

Pokusil jsem se tedy čtenářovi odpovědět a smysl obsahu vysvětlit. Následně se však pod článkem objevil další komentář jiného čtenáře, který také reagoval na povzdech uvedený výše. Dovolím si jej sdílet:

„Váš komentář mě vedl k zamyšlení, a rád bych zjistil, jak se v praxi projevuje vyvážená víra v peklo. Dovolte mi tedy zeptat se, kolik lidí jste od chvíle napsání vašeho komentáře potkal, kolika z nich jste řekl evangelium, abyste je před tak hrozným místem zachránil, a jak moc vaše slova Ježíš potvrdil skrze činění divů a zázraků, aby vaše zvěst byla účinná, pokud je vašim úkolem toto dělat a trápí vás, když někdo peklo popírá. Takže kolik lidí bylo za ty necele tři dny, díky vaší zvěsti, vzkříšeno, kolik démonů vyšlo, kolik nemocných bylo uzdraveno, a v neposlední řadě, kolik lidí vaší zvěst přijalo a bylo před peklem zachráněno?“

Myslím, že to byla velmi trefná reakce. Kolikrát mám tendence věci vysvětlit a diskutovat, aby čtenáři porozuměli mému záměru, proč dané články zveřejnuji. Ale jak to ve skutečnosti mají ti, kteří následně reagují a dle svých slov věří této zvěsti o pekle? Pokud tomu opravdu tak věří, že jakýkoliv jiný pohled mají potřebu označovat za úlet, extrém či herezi, jednají sami podle své víry?

Dotyčný autor povzdechu již nereagoval.