AIÓN po sto-padesáté….
Už mnohokrát jsem tu psala o slově ‚aión‘, potažmo ‚aiónion‘ a předkládala jsem, jak dočasně ho používali řečtí autoři a proč by nemělo být překládáno jako věčný.
„’Aión‘ znamená věk, je to časově omezený údaj. Byl bych schopný vám dát celý seznam míst, kde se to slovo používá i v samotné Bibli jako časově omezené období. Každopádně věčnost je něco, co by nemělo mít počátek ani konec, jestli se nepletu. A nemůžou existovat dvě věčnosti. Tohle slovo se používá úplně běžně v množném čísle. A je od něj odvozené slovo ‚aiónion‘, která bývá v Bibli překládáno jako věčný. A pro mě je novinka, že by se to tak mělo překládat. V antické literatuře tomu tak není. Vzpomínám si na pasáž, kde Platón říká, že když skončí ‚aiónion‘ trest, duše opustí peklo. Věčný se řecky řekne ‚aidios‘. Zatímco všude, kde je v Bibli řeč o věčných trestech, je slovo ‚aiónion‘. Nenapadá mě teď jedno slovo, kterým bych vyjádřil, co je to ‚aiónion‘, ale řekl bych čas-trvající, možná i dočasný, ale to asi není tak přesné. (připraveno pro knihu Pekelný plán)
Níže ještě uvádím, jak bylo toto slovo překládáno ve starých slovnících (připraveno pro knihu Poslední dopis):
Tedy zjistil jsem toto: Nejstarší slovník, jehož autorem byl Hesychius (400 po Kr.) uvádí, že ‚aión‘ je život člověka, čas života, Theodoret uvádí ve stejnou dobu definici: ‚Aión‘ není existující věc, ale interval, který označuje trvání času, někdy nekonečné, týká-li se to Boha, jindy se vztahuje k době trvání stvoření a jindy k životu člověka. Jan z Damašku (750 po Kr.) říká: Životu každého člověka se říká ‚aión‘. Celému trvání života tohoto světa se říká ‚aión‘. Život po vzkříšení bývá označován jako ‚nastávající aión‘. Zatímco Phavorinus v 16. století ukazuje, že teologové význam slova pozměnili: ‚Aión‘ je čas, také život nebo zvyk nebo způsob života. Teologové mají za to, že ‚aión‘ znamená i věčný nebo nekonečný.
A ještě jednou shrnutí známé námitky a otázky:
„Uvědomujete si, že kdyby to tak opravdu bylo, nemohli bychom mít ani věčný život?“ zeptal se, když se ho James snažil přesvědčit, že biblické tresty nejsou věčné.
James zavrtěl hlavou. „Myslím, že to jen my máme tu představu, že nám Ježíš přinesl život, který bude nekonečně dlouhý. Ježíš sám říká něco jiného: ‚A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.‘ (Jan 17:3, B21) I v běžně dostupných komentářích je napsané, že se ‚aiónios‘ nevztahuje k budoucnosti jako takové, ale spíše ke kvalitě věku, ke kterému to slovo patří. Proto věřící žijí tzv. věčný život už nyní a zažívají už nyní kvalitu Božího života coby přítomné vlastnictví. V řečtině je přítomný čas, že nyní máme věčný život všude v Janovi 3:36, 5:24, 6:47 nebo v Římanům 6:23.1 Navíc jsem četl řadu příkladů, že třeba ve Starém zákoně to slovo věčný, které je v Septuagintě překládáno slovem ‚aiónion‘, zase tak nekonečný význam nemá. Myslím, že je to naše moderní představa, že věčný ve všech případech znamená nekonečný, a to navzdory tomu, že sami často říkáme, že jsme byli třeba v čekárně u doktora celou věčnost. Mnohde je to překládáno jen jako trvalý a je to používáno i na něco, co vůbec nemusí mít věčnou kvalitu. Třeba v Abakukovi 3:6 (B21) je napsané: ‚Odvěká pohoří se drolí na kusy, věčná návrší se sklánějí – jemu patří stezky věčnosti!‘ Mohl bych zrovna tak říct, že Bůh není věčný, protože pohoří nejsou opravdu věčná, má to dost podobnou logiku, jako že náš život není věčný, pokud není věčný i trest.“
A ještě jednou to samé z knihy Svobodná zvůle trochu jinak:
„Jak bychom pak mohli mít věčný život?“ opáčila Emma. „Je to sice líbivá myšlenka, že by Boží tresty nemusely být věčné, ale pak bychom neměli ani věčný život, takže je to celé nějaký hrozný nesmysl.“
„Možná na první pohled,“ řekl Nikolas. „Ale když bylo přeloženo z řečtiny do latiny nicejsko-konstantinopolské vyznání víry, tak latinsky mluvící církev přeložila slova o ‚aiónion‘ životě jako ‚aeternum‘ a řecky mluvící církevní představitelé s tím nesouhlasili a opravili to na život budoucího věku. Takže bychom mohli mluvit spíš o životě a o trestu budoucího věku. A ty věky jsou zajímavá myšlenka. Apoštolé opakovaně zmiňují v Novém zákoně, že je zastihlo skonání věků a je tam řeč o tomto věku a věku budoucím. Řekl bych, že jeden významný věk byl dovršený, když byla odstraněná stará smlouva při pádu Jeruzaléma.“
„Věky,“ zopakovala Emma trochu pohrdlivě. „Slyšela jsem, že na tom tohle nové učení stojí. Ale v Bibli nikde žádné věky jasně zmíněné nejsou. Je to výmysl, vyšťouraný někde mezi řádky, aby se tím vysvětlil tenhle blud.“
Nikolas se nadechoval, aby jí odpověděl, ale Emma ho nepustila ke slovu. „Měl byste si přijít někdy poslechnout našeho nového kazatele. Jmenuje se Jonathan Ward a on těmhle věcem opravdu rozumí. Je vzdělaný a Bibli zná jako málokdo. Mohl byste si s ním promluvit. Bůh musí lidi trestat, abychom před ním měli bázeň. Jeho dar spasení je tak neuvěřitelně slavný a úžasný, že ten, kdo ho odmítne, si nezaslouží žádné smilování.“
„Nechci být neuctivý,“ řekl Nikolas, „ale nemyslíte si, že bych mohl vědět o trochu lépe než vy, co znamená které řecké slovo? Řečtina byla na univerzitě můj hlavní obor. A i když není v Bibli slovo věčný v podstatě použité, tak to podle mého názoru věčný život nevyvrací, protože to stojí na něčem jiném. Ježíš vstal z mrtvých a porazil smrt, naše porušitelné tělo oblékne neporušitelnost, Ježíš ustanoví království bez konce. Dovolil bych si říct, že lidé tu myšlenku věčnosti tak, jak ji chápeme my, tehdy nepoužívali. A ten koncept byl tak neznámý, že používali raději slova jako ‚bez konce‘, protože i samotné slovo ‚aeternum‘, ze kterého je třeba i francouzské slovo ‚éternel‘ a anglické ‚eternal‘, má v sobě spíš jakousi myšlenku uzavřeného kruhu a cyklu, spíš než nekonečné přímky. A podobné je to s hebrejským slovem ‚olam‘, které by se dalo vyjádřit jako ‚až za horizont‘. Samozřejmě, že máme věčný život, ale ten opravdu nestojí a nepadá s tím, co znamená slovo ‚aiónion‘, které je použité tam, kde je Bibli věčný život. A protože ten život není věčný v tomhle slova smyslu, tak ani ty tresty nejsou věčné.“
A podruhé z diskuze s Jonathanem:
„Jestli to dobře chápu, tak to má být konkordance k té vaší Bibli,“ řekl otráveně. „Tohle vám ale stejně nikdy neprojde. V každém slovníku je napsané, že ‚aiónion‘ je věčný. Umím trochu řecky a ti lidé si to nevycucali z prstu.“
Nikolas zavrtěl hlavou. „Už nějaký pátek se snažím najít příklady toho, jak slova ‚aión‘ a ‚aiónion‘ používali nebibličtí autoři, jako byli Homér, Hesiod, Aeschylus, Pindar, Sofokles, Aristoteles, Hippocrates, Empedocles, Euripedes, Philoctetes nebo Plato. Ti všichni používali slovo ‚aión‘. Homér třeba řekl: ‚tento aión se zdá být dlouhý’“ – dlouhý ‚aión‘, to znamená, že může být i krátký ‚aión‘, jenže podle vás by to asi byla krátká věčnost. Přídavné jméno ‚aiónion‘ jsem našel jen u Plata. Našel jsem tam 8x ‚aión‘, 5x ‚aiónios‘, 1x ‚diaiónios ‚a 1x ‚makraión‘. Slyšíte to v tom, Jonathane? ‚Makrýs‘ – dlouhý a ‚aión‘ – věk. Kdyby to samo o sobě mělo něco společného s věčností, proč by k tomu Platon přidával předponu a používal dlouhý věk? Vždyť věčnost je snad dostatečně dlouhá sama o sobě. Jinde zase Platón mluví o něčem, co je nezničitelné, ‚anolethron‘ a ne časné – ‚aiónion‘. Přece kdyby měl za to, že ‚aiónion‘ je věčný, tak by snad řekl ‚anolethron‘ a ‚aiónion‘ a nedával by ta slova vedle sebe jako opak a kontrast. A Aristoteles zase jinde říká ‚zoe kai aión sunekes kai aidios‘ – tedy život a ‚aión‘ nepřetržitý a věčný – mluví tam o věčném věku. Přece kdyby to byla věčnost, tak nebude říkat věčná věčnost. Ale právě proto, že ‚aión‘ není věčnost, tak říká nepřetržitý a ‚aidios‘ – věčný. Věčný nepřetržitý věk.“1
„Snad to může znamenat oboje, ne?“ zeptal se Jonathan.
„V normálním jazyce snad nejsou slova, která znamenají nekonečný i konečný současně,“ opáčil Nikolas. „Taky nejsou slova, která znamenají zároveň tma i světlo a dlouhý i krátký. Tahle slova jsou přece opačná, jsou to antonyma.“
„A jak si tedy vysvětlujete, že je ve slovnících napsané, že ‚aiónion‘ je věčný?“ zeptal se Jonathan.
„V roce 1523 vyšel řecký slovník, který používám,“ odpověděl Nikolas. „Jeho autorem je Favorinus. Podle něj teologové tohle slovo překroutili. On tam uvádí, že ‚aión‘ je čas a také život, zvyk nebo způsob života. A pak tam píše ‚aión‘ je podle teologů také věčný nebo nekonečný. Já nepopírám, že lidé tohle slovo tak používají a i on to tady uznává, ale ukazuje touhle poznámkou, že to slovo je překroucené a někdo změnil během století jeho význam.“
„A kdy si myslíte, že se tohle slovo začalo používat jinak?“ pokračoval Jonathan s otázkami.
(Na to tehdy Nikolas neuměl Jonathanovi odpovědět a odpověď se dostala až do poslední knihy série.)
