Alfa křesťan – 3. díl
12 znaků kultu osobnosti – pokračování:
8. Nikomu se nezodpovídá
Kulty osobnosti dávají pramalý prostor vnitřní kritice, ještě menší prostor však má kritika vnější. Kult se nikomu venku nezodpovídá. Kult osobnosti mívá vypjaté či zcela přerušené vztahy se svou mateřskou církví. Mívá množství argumentů, kterými hájí svou pozici a naopak očerňuje ostatní denominační autority. Co se Alfy týče, ten se zrovna dvakrát nepředře, aby hledal, komu se má zodpovídat. Nestojí o to, aby někdo propíral jeho názory a aby si ho někdo mohl volat k sobě na kobereček. Mívá propracované obranné mechanismy, aby se k němu nikdo nedostal moc blízko. Bývá krajně ironické, když v sebeobraně druhým tvrdí, že má minimálně půltucet blízkých, kterým se zodpovídá. Pokud někdo takový skutečně existuje, při podrobnějším pohledu zjistíme, že ho má Alfa omotaného kolem prstu, zařezává a Alfa si od této osoby vždy udržuje bezpečný odstup, aby si nikdy nemohla utvořit celistvý vhled do jeho osobního života, prožitků, vnitřních zápasů.
9. Kultura vytěsňování
Kultura vytěsňování pramení ze sebeobrany, z účelově vytvořených předsudků, kterými se lidé snaží chránit vlastní reputaci. Každý by chtěl, aby ho druzí viděli jako ztělesnění všeho dobrého. Všichni sami sebe bráníme, jsme zaujatí. Ale kulty osobnosti jsou v tom schopni zajít mnohem dále než běžní lidé a zdravé církve. Je normální, že se lidé snaží ututlat trapné a inkriminující detaily. Jsme prostě takoví. Kulty osobnosti však tuto sebeobranu eskalují úplně na jiný level, svým vedoucím přisuzují vždy jen dobré, odmítají všechna obvinění, viní oběti, nechtějí pochybení vidět a tak je vytěsňují.
Kultura vytěsňování v kultech osobnosti vzkvétá zejména proto, že Alfa nemá dostatek pokory ani ochoty se s korekcemi vypořádávat. Jelikož se Alfa nikomu nemusí zodpovídat, může snadno sejít z cesty a bez zásadnějších korekcí ve zcestném kurzu pokračovat. Čím více stáčí kormidlo směrem k autoritářství a narcisismu, tím je pravděpodobnější, že začne dělat něco krajně nemorálního ba dokonce nezákonného. Pocit nedotknutelnosti roste. Domnívá se, že mu už vše projde – a mnohé opravdu ano. Podlé a nezákonné chování mu prochází, jelikož jím vystavěné struktury potlačí kritiku, umlčí informátory, zakryjí špinavé prádlo, ochrání „službu“ a zachovají „jednotu“.
Vedoucí skupin, pomocníci i hlavní vedoucí, všichni mají povinnost nejprve informovat Alfu, teprve poté mohou něco říct druhým lidem. Alfa užívá církevní informační kanály k propagandě, ať už jsou to sociální sítě, drby, letáky nebo vlastní kázání, skrz které uvádí záležitosti „na pravou míru“ a stanovuje „oficiální“ církevní názor. Členům je zakazováno mluvit o vnitřních rozbrojích církve s vnějšími autoritami (pokud by tedy z toho nemohl Alfa těžit). Interní záležitosti mohou zpravidla prošetřovat jen kývači, které k tomu Alfa sám určí. Alfa a jeho lidé však už nechtějí, aby věci byly v pořádku, ale spíše chrání oficiální pravdu a vlastní pověst.
10. Zastřené finance
Dalším špatným znakem je, když církev zastírá svou finanční situaci. Zdravá církev si je vědoma potřeby finanční transparentnosti a to už jen proto, že když se musí druhým zodpovídat, eliminuje vlastní pokušení. Mnoho církví ztroskotalo na tom, že je někdo tajně tuneloval nebo prostě jen nebyl dobrým hospodářem. Církve by neměly mít potřebu své rozpočty a účetnictví nijak skrývat. V kultech osobnosti ale Alfa nemusí skutečný rozpočet před shromážděním nikdy odkrýt. V horším případě možná ani žádný rozpočet neexistuje a Alfa v atmosféře povinné důvěry přebírá zodpovědnost za všechna finanční rozhodnutí sám. Když jsou finanční záležitosti zastírány, tak to většinou znamená, že vedoucí něco tají. Důvodem mohou být příliš vysoké výdaje a dluhy nebo fakt, že Alfa má nepřiměřeně vysoký plat a ostatní služebníci nepřiměřeně nízký, popřípadě rozpočet jen nekoresponduje s oficiálními hodnotami církve.
11. Kazatelna je moje
Dalším špatným znakem je, když pastor jen velmi zřídka svěřuje druhým kazatelnu. Nevadí mu svěřovat druhým zodpovědnost nad věcmi, které ho tolik nezajímají. Například nemá takový zájem angažovat se v dětském programu, nebo veřejných akcích. U těchto aktivit nemá problém sdílet vedoucí roli s jinými lidmi v církvi. Když ovšem jde o to, kdo má být viděn jako vedoucí církve, kdo stojí „vpředu“ při shromážděních, kdo je nositelem vize, kdo řídí důležitá jednání, tak Alfa vždycky hraje prim. Svou kazatelnu svěřuje druhým nerad, a když tak činí, tak buď jen velmi opatrně na kratičkou chvíli anebo jen svým nejbližším spojencům, které má omotané kolem prstu.
12. Násilí
U tohoto bodu není třeba většího komentáře. Kulty osobnosti jsou předními kandidáty, když mluvíme o fyzickém, verbálním, duchovním či emocionálním zneužívání. Když je v řídící roli narcistický charismatický autoritářský vedoucí jako Alfa, násilí nemůže být daleko. Na počátku násilníkem být nemusel, možná byl nevinným Božím mužem plně soustředěným na službu. Teď si už ovšem moc a pozornost vychutnává přes čáru – jako závislák. Se svým okolím si pohrává a manipuluje jej, aby ochránil svou závislost. Jako závislák také situaci postupně vyhrocuje a své návykové látky se domáhá s čím dál větší agresí. Dožaduje se vlivu, paliva pro své ego a rozhání kritické hlasy. A to je, bezesporu, násilí.
***
Jestliže sis přečetl tento seznam a domníváš se, že tvá církev je kultem osobnosti, tak není třeba hned odejít a hledat náhradu. Prvním krokem je si záležitosti uvědomit, vypořádat se s tím. Pokud jsi citově i duchovně vyrovnaný a máš svobodu z církve odejít, tak můžeš, přejdi do jiné zdravější církve a případně upozorni patřičné autority (např. policii). Pokud jsi ovšem v tomto toxickém prostředí již delší dobu, trpěl jsi a strádal, pak budeš možná potřebovat mnohem víc než jen novou církev.
Zdroj:
