Skutečná svoboda

Izraelci jsou na břehu Rudého moře a Egypťané za nimi.

Říkají Mojžíšovi: „To v Egyptě nebyly hroby, že jsi nás odvedl na smrt na poušť? Co jsi nám to udělal, když jsi nás vyvedl z Egypta? Není to právě to, co jsme ti říkali v Egyptě: ‚Nech nás na pokoji a nech nás sloužit Egypťanům‘? Vždyť by pro nás bylo lepší sloužit Egypťanům než zemřít na poušti!

Všimněte si, že v každé větě je slovo Egypt nebo Egypťan. Byli tak spjati s Egyptem, že nedokázali rozeznat rozsah svého otroctví. Dokázali myslet, mluvit a jednat pouze v rámci daných mezí, které jim byly nadiktovány.

Úplná svoboda byla nemyslitelná.

V myslích takto zotročených lidí nedávala svoboda žádný smysl, protože nezapadala do daných kategorií. Svoboda, do níž byli pozváni, znamenala smrt, protože je odřízla od ruky, která je živila. Znamenala opuštění ochrany a jakési formy jejich života.

Stali se svými vlastními otrokáři. Už nepotřebovali řetězy ani brány, protože jejich vlastní mysl byla natolik zakořeněná v kategorii nadvlády a otroctví, že se v ní sami zuby nehty drželi.

Byli vycvičeni v otroctví. Nejen politickému zřízení zvanému Egypt, ale i mocné ideji, kterou Egypt reprezentoval a ve které je držel.

Měli bychom se ptát sami sebe:

– Jak moc jsem zakořeněný v kategorii otroctví?
– Jak moc jsem zvyklý být zotročen, že nedokážu vidět za hranice svého vlastního otroctví?
– Jak moc jsem se spokojil s bezpečím a pohodlím, že jsem ze své mysli vytěsnil skutečnou svobodu?
– Jak moc jsem se dobrovolně vzdal své nezávislosti a samosprávy výměnou za cokoli?
– Přijal jsem, kvůli svému strachu ze smrti v poušti, identitu zombie, která ve skutečnosti není ani mrtvá, ani živá?
– Jak jsem zotročen ve svém zaměstnání, ve svém manželství, ve svých vztazích, ve své církvi, své kultuře, v náboženství, v politice, v ekonomice?

Jsou to zásadní otázky, protože věřím, že máme žít v naprosté svobodě.

Jak můžeme uprostřed situací, ve kterých se ocitáme, uplatnit skutečnou důstojnost, sebeúctu, sebeovládání a svobodu, která je právem všech lidí?