Odpočinutí

Když jsem objevil pravdu, objevil jsem skutečnou svobodu – a s ní přišlo i hluboké, opravdové odpočinutí. Nešlo jen o odpočinek od tzv. špatných či náboženských skutků, ale o odpočinutí od veškerého snažení. Konečně jsem přestal cítit potřebu neustále Boha hledat, honit se za ním a snažit se mu zalíbit. Přestal jsem být zajatcem očekávání druhých, snahy být příkladem nebo uspokojovat představy, které mi společnost nebo blízcí předkládali.

To odpočinutí zahrnuje i svobodu od potřeby druhé přesvědčovat a měnit – přijetí toho, že každý má svou cestu a že já nemusím být jejím režisérem. Přestal jsem vnímat nutnost jít s proudem, stejně jako neustálý tlak plavat proti němu. Po letech neklidu a vyčerpávajícího snažení jsem se konečně uvolnil a pocítil smíření, které mě naplňuje klidem.

Tak jako se Bůh dávno smířil se mnou, smířil jsem se konečně i já sám se sebou.