Šmejdi

Zažili to mnozí z nás. Najednou se v našem životě objevili lidé, kteří nás přesvědčili o tom, že máme problém, že jsme shnilí, že si nezasloužíme žít, že nemáme žádnou hodnotu a jsme hodni tak akorát hořet v Pekle. Pak nabídli řešení a výměnou za něj si řekli cenu, která byla opravdu vysoká. Byla to naše osobnost, naše svoboda, naše kreativita, naše rodiny, náš život (o penězích ani nemluvě). A i když jsme tuto cenu zaplatili, nadále v nás – týden co týden – živili přesvědčení, že jsme nechtění, a že je neustále potřebujeme. Semena viny, nehodnosti a strachu v nás zakořenila, vyrostla a vydala své ovoce. Stali jsme se stejnými jako oni a pomocí jejich manipulativních praktik se dál snažili prodávat přízeň narcistického božstva, kterému jsme ze strachu sloužili. Ne každý to včas prokoukl. Ne každý včas tyto šmejdy poslal do háje. Když to však udělal, zjistil, že jsou ve skutečnosti slabí a zmatení, stejně jako jejich božstvo.

Pojem šmejd se v Česku ujal jako označení pro prodejce na nechvalně proslulých předváděcích akcích. Ti se snaží triky, manipulací, ponižováním, agresivním nátlakem a často nezákonnými praktikami vylákat zejména ze seniorů peníze za nekvalitní a předražené zboží. Senioři přicházejí o peníze a dostávají se do psychicky i finančně velmi vypjatých situací, proti kterým se neumí vždy sami bránit. Název „Šmejdi“ se vžil díky stejnojmenného dokumentu režisérky Silvie Dymákové, který jejich praktiky monitoroval a upozornil na ně nejširší veřejnost i politiky.