Naše strachy

Téma strachu a strachů je pro mě velmi silné, protože jsem v době svého zapojení do systému byl strachy doslova vláčen. Je to velké téma. Mnoho nauk a učení, včetně křesťanství je významně založeno na strachu, strachem živeno, udržováno a v latentním strachu i propagováno. Přestože paradoxně člověk zpočátku vnímá velké wau z přijímajících a milých, láskyplných komunit, v pozadí se začíná vynořovat celá paleta budoucích strachů.

Strach z Boha; Strach z Božího nesouhlasu, soudu, odsouzení a odmítnutí; Strach pekla a věčného zatracení; Strach z Boží disciplíny nebo ztráty Božího požehnání a ochrany; Strach ze sebe samého; Strach ze života; Strach ze Satana a démonických vlivů; Strach ze světa; Strach ze zanechání; Strach ze soužení; Strach z jiných, kteří jsou jiní.

Psychické poškození života ve strachu je obrovské. Zdánlivě pokorná a svatá kultura strachu, bázně a nezdravé úcty k autoritám, dokáže v mnoha situacích trhat duši doslova na kusy a vrážet klíny do vztahů.

Omezená možnost růstu směrem k osobní svobodě, způsobená existencí hradeb strachu, výrazně ztěžuje proces osvobození od tohoto způsobu myšlení. Obzvláště v situacích, kdy jsou často přítomny pocity viny, zahanbení a neporozumění.

Je důležité zamyslet se nad tím, co považujete za nejvíce vyčerpávající a strachem naplněné myšlení, které jste přijali. Identifikujte myšlenky z minulosti, které stále vnímáte jako destruktivní. Cesta ven je procesem, který se neodehrává okamžitě, ale je možný prostřednictvím postupné reflexe a změny myšlení.