Již ne oddělení hříšnici poslední doby

Jedním z problémů čtení Bible je právě to, že se lidé často staví do role oddělených hříšníků, kteří žijí „v poslední době“, což vychází z nepochopení kontextu smluv a jejich naplnění. Když se však podíváme na biblické příběhy z pohledu jejich duchovního a reálného významu zjistíme, že se nás tento rámec „poslední doby“ skutečně netýká.

Konec smluv, nikoli světa
Biblický příběh o „konci času“ nebo „poslední době“ odkazuje na konec určité éry smluv mezi Bohem a Izraelem, která byla zpečetěna Mojžíšovým zákonem a nakonec naplněna v osobě Ježíše.
„Poslední doba“ byla konec staré smlouvy a naplnění významu nové, nikoli konec světa.
My dnes nežijeme v „poslední době“, protože všechny smlouvy byly naplněny. Naše současná existence je tedy mimo tento rámec smluv a jejich závazků.

Hříšníci jako oddělenost
Když se v příbězích mluví o „hříchu“, nejedná se o morální odsouzení nebo stav trvalé viny, ale spíše o stav oddělenosti od Boha, nepochopení jednoty. Hřích doslova znamená „minout cíl“ (hebrejsky chata). Pokud člověk pochopí, že Boha nelze oddělit od jeho bytí, koncept hříšníka ztrácí smysl.
Doslovné čtení nás však často nutí žít v pocitu viny a oddělenosti.
Duchovní výklad nás naopak osvobozuje, protože ukazuje, že hřích je pouze iluze oddělenosti, která je překonána vědomím jednoty.

Nežít v příběhu „poslední doby“
Mnoho lidí si stále přenáší biblické archetypy do současnosti, aniž by pochopili, že příběh „poslední doby“ patří historickému kontextu. My žijeme v čase, kdy staré smlouvy byly naplněny a už nejsme součástí jejich závazků.
Nevázat se na příběh: Nemusíme se vidět jako ti, kdo „čekají na konec“, ale spíše jako ti, kdo už mohou žít v jednotě s Bohem tady a teď.
Žít z dokončeného díla: Pokud pochopíme, že vše potřebné bylo dokonáno, nemusíme se trápit odděleností nebo neustále „čekat na Boha“.

Praktická realizace
Žít z jednoty: Boha nelze oddělit od naší existence, takže není důvod stavět se do role oddělených hříšníků. Namísto vidění světa jako rozděleného na „minulost, přítomnost a budoucnost“ můžeme žít ve vědomí, že vše je již dokončeno.
Nenechat se ovlivnit doslovností: Příběh Bible je univerzální cestou k pochopení duchovního významu, ne k tomu, abychom jej znovu a znovu přehrávali v reálném životě.
To nás osvobozuje od pocitu, že jsme „odděleni“ nebo že žijeme „v konci času“. Namísto toho můžeme žít v plnosti toho, co bylo zjeveno