Jaké argumenty pro univerzalismus předkládal Origenes?

Origenes (asi 185–254 n. l.) byl jedním z nejvýznamnějších křesťanských teologů rané církve a jeho názory na univerzalismus (nebo apokatastasis, tj. myšlenka, že všechny bytosti budou nakonec spasené, včetně těch, kteří trpí v pekle) se staly předmětem debat a kontroverzí v křesťanském myšlení. Origenes se snažil harmonizovat Boží spravedlnost s jeho milosrdenstvím, což vedlo k jeho podpoře univerzalistické vize spásy.

Zde jsou některé z hlavních argumentů, které Origenes pro univerzalismus předkládal:

1. Boží milosrdenství a spravedlnost
Origenes věřil, že Bůh je nekonečně milosrdný a spravedlivý. Podle něj by byla nelogická představa, že by Bůh stvořil lidské bytosti, jen aby je zničil v pekle navěky. Boží láska a spravedlnost by znamenaly, že všichni nakonec budou spaseni, a to i ti, kteří v tomto životě žili špatně.
Věčný trest by v jeho očích nebyl v souladu s Božím charakterem, protože by znamenal, že Boží milosrdenství je omezené nebo že je bezmocné před zlem.

2. Představa o spáse celého stvoření
Origenes tvrdil, že spása zahrnuje celé stvoření. Věřil, že Bůh nakonec obnoví všechno stvoření do původní harmonické podoby. To zahrnovalo i duše zemřelých, které byly v pekle, a dokonce i padlé anděly. Tato představa je známá jako apokatastasis.
Podle Origenese spása není jen o spasení jednotlivých lidí, ale o celkovém obnovění celého kosmu. Všichni, kdo byli stvořeni, by tedy měli mít možnost se v průběhu času znovu sjednotit s Bohem.

3. Svobodná vůle člověka a možnost obrácení
Origenes věřil, že lidská svobodná vůle je klíčová pro pochopení Boží spravedlnosti a milosrdenství. I když lidé mohou během svého života volit špatně, Boží milost je vždy přítomná a dává jim možnost změnit se.
I ti, kteří jsou odsouzeni do pekla, by mohli po určitém čase, když se očišťují od svých hříchů, dosáhnout spásy. Peklo tedy nemělo být definitivním trestem, ale spíše procesem, během něhož by se duše mohly očistit a stát se opět schopné Božího království.

4. Biblické pasáže, které naznačují univerzalismus
Origenes podporoval svou tezi i biblickými texty, které podle něj ukazovaly, že nakonec všichni budou spasené:
Filipským 2,10-11: „Kdyby na jménu Ježíše sklonila každá kolena, ať na nebi, na zemi, nebo pod zemí, a každý jazyk vyjádřil, že Ježíš Kristus je Pán, k slávě Boha Otce.“ Origenes tento verš chápal jako ukázku, že všechny bytosti, včetně těch padlých, nakonec uznají Krista jako Pána.
1. Timoteovi 2,4: „Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.“
Koloským 1,19-20: „V něm se zalíbilo, aby se usmířilo všechno – jak na zemi, tak na nebi, skrze něj a skrze krev jeho kříže.“
Tyto pasáže byly pro Origenese důkazem, že Bůh nakonec usmíří všechny věci a všechny duše, a to včetně těch, kteří byli v pekle.

5. Platónský vliv a představa o očistě duší
Origenes byl hluboce ovlivněn platónskou filozofií, zejména Platónovým učením o očistě a neustálé snaze duší dosáhnout dokonalosti. Platón věřil, že duše se čistí a vyvíjí v průběhu času, a Origenes tuto myšlenku přijal i pro křesťanskou teologii.
Origenes předpokládal, že i duše, které spáchaly hřích, mají v budoucnu možnost se očistit a stát se čistými, aby mohly být spasené.

6. Obnova všech věcí (apokatastasis)
Origenes tvrdil, že Bůh nakonec obnoví všechno stvoření do původního stavu. Tato obnova se týkala nejen lidí, ale i celého stvoření, včetně andělů a démonů.
Tato teorie je silně spojena s učením o kosmické obnově, kde Bůh vše napraví a uvede zpět do původní harmonie.

Shrnutí argumentů Origenese pro univerzalismus:
Boží milosrdenství a spravedlnost – Bůh by neměl trvale trestat, protože jeho láska je nekonečná.
Spása celého stvoření – Bůh nakonec obnoví vše, včetně těch, kteří trpí.
Svobodná vůle a možnost obrácení – Každá duše má svobodu a možnost změnit se, i po smrti.
Biblické důkazy – Některé biblické pasáže podporují myšlenku, že všichni budou nakonec spasené.
Platónský vliv – Platónova myšlenka o očistě duší a vývoji k dokonalosti.
Obnova všech věcí – Apokatastasis, tedy obnova celého stvoření do původního stavu.

Tyto argumenty byly v rané církvi velmi kontroverzní a Origenes byl za ně nakonec proklet na církevních koncilích, přičemž jeho učení o univerzalismu bylo oficiálně odsouzeno. I přesto však jeho myšlenky o apokatastasis ovlivnily teologické debaty i pozdější církevní tradice.

Na jakém církevním koncilu byl Origenes proklet a co dalšího koncil proklel?
Origenes byl oficiálně odsouzen na Pátém ekumenickém koncilu (Druhý konstantinopolský koncil) v roce 553 n. l., svolaném císařem Justiniánem I. Tento koncil odsoudil některé jeho teologické myšlenky, zejména učení o apokatastasi (univerzální spáse všech bytostí, včetně démonů) a jeho spekulace o preexistenci duší.

Co bylo na koncilu prokleto?
Koncil schválil 15 anathematismů (prokletí) proti Origenovi, které jsou známé jako „Anathemata proti Origenovi a jeho následovníkům“. Mezi hlavní odsouzené nauky patří:
Učení o apokatastasi – Koncil odmítl myšlenku, že peklo není věčné a že všichni budou nakonec spaseni, včetně démonů. Podle koncilu byl trest zatracených věčný.
Preexistence duší – Origenes učil, že duše existovaly dříve, než vstoupily do fyzických těl, a že jejich umístění v tělech bylo důsledkem jejich minulých skutků. Koncil to odmítl jako nekompatibilní s křesťanským učením o stvoření.
Cyklický návrat duší – Origenes spekuloval o tom, že svět může být opakovaně tvořen a ničen v cyklech a že duše mohou procházet různými existencemi. Koncil to odmítl jako heretické.
Démoni a ďábel budou spaseni – Origenes tvrdil, že i Satan a démoni mohou být nakonec obráceni a spaseni. Toto bylo považováno za nebezpečné a odporující křesťanskému učení.
Duchovní význam vzkříšení – Origenes se přikláněl k myšlence, že vzkříšení nebude tělesné, ale čistě duchovní, což koncil rovněž zavrhl jako herezi.

Oficiální znění jednoho z anathematismů proti Origenovi:
„Kdo tvrdí nebo věří v podivnou doktrínu preexistence duší a v odpovídající kacířskou myšlenku, že duše byla dříve duchovní bytostí a že poté byla uvržena do těla jako trest za své hříchy, budiž proklet.“
(Anathema VII proti Origenovi, 553 n. l.)

Další hereze odsouzené na koncilu:
Kromě Origenova učení koncil odsoudil také tři teology spojované s nestoriánstvím, známé jako Tři kapitoly:
Theodor z Mopsuestie (kritizován za své nestoriánské názory na Kristovu dvojí přirozenost),
Theodoret z Kyrrhu (kritizoval Cyrila Alexandrijského a podporoval Nestoria),
Ibas z Edessy (údajně napsal dopis s nestoriánským učením).

Koncil byl tedy zaměřen nejen proti Origenovi, ale i proti některým teologům spojeným s nestoriánstvím, které se snažil potlačit císař Justinián I.
Shrnutí:

Origenes byl oficiálně odsouzen na Druhém konstantinopolském koncilu (553 n. l.).
Koncil odsoudil apokatastasi (univerzální spásu všech), preexistenci duší, cyklické stvoření světa a možnost spásy Satana a démonů.
Bylo vydáno 15 anathematismů proti Origenovi.
Koncil také odsoudil Tři kapitoly spojené s nestoriánstvím.
Origenovo učení o univerzální spáse však ovlivnilo pozdější teology, jako byl Gregor z Nyssy nebo někteří moderní křesťanští univerzalisté.

Obrázek je z Wikipedie. Text z Chatu GPT.