Ukaž nám Otce a to nám stačí

Jan 14:6 Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Jestliže znáte mne, poznáte i mého Otce. A od nynějška ho znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty jsi mne nepoznal? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: „Ukaž nám Otce“? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

Po 3 letech, v den, kdy Ježíš začal své učedníky připravovat na závěrečnou nejtěžší zkoušku, kterou ten večer měli podstoupit, mu Filip řekne: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Tři roky s ním chodil, viděl co vše se skrze Ježíšova slova i ruce dělo a stejně pochyboval a nerozuměl tomu, že Ježíš je naprosto neoddělitelným od svého Otce, že On, Slovo, a Otec, který jej vyslovil, jsou jedno. Žel, s tímto postojem je možné se v církvi setkat i o 2000 let později:

Vyznáte-li své hříchy, on je věrný, že vám odpustí.
O.k. ale ukaž mi Otce, že i mě odpustí a to mi stačí!

Není žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu.
O.k. ale ukaž mi Otce, že i pro mě není odsouzení a to mi stačí!

Všechny věci napomáhají k dobrému těm, kteří milují Boha.
O.k. ale ukaž mi Otce, že i mě napomáhají a to mi stačí!

Napodobujte Boha jako milované děti.
O.k. ale ukaž mi Otce, že i já mohu napodobovat a to mi stačí!

Nepečujte o svůj život, Otec se o tebe postará.
O.k. ale ukaž mi Otce, že se postará i o mě a to mi stačí!

Všechnu svojí starost uvrhněte na něj, protože on má starost o vás.
O.k. ale ukaž mi Otce že i já ji na něj mohu uvrhnout a to mi stačí!

Přemýšlejte o dobrém a Bůh pokoje bude s vámi.
O.k. ale ukaž mi Otce, že i já mohu přemýšlet o dobrých věcech a to mi stačí!

Dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a nic vám neublíží.
O.k. ale ukaž mi Otce, že to platí i pro mě a to mi stačí!

Nebojte se, nikdy vás neopustím.
O.k. ale ukaž mi Otce, že ani já se nemusím bát a to mi stačí!

Věřící budou uzdravovat nemocné, vyhánět démony, křísit mrtvé.
O.k. ale ukaž mi Otce, že i já to budu dělat a to mi stačí!

Stále potřebujeme nějaké další a další vnější potvrzení, potřebujeme nějaká další nadpřirozená zjevení, potřebujeme cítit, vidět, slyšet, prožít, abychom měli jistotu, že je to opravdu pro mě a stále čekáme, protože žádný z těch prožitků není tak dostatečně přesvědčivý, abychom mohli směle vyhlásit: „Jo, je to ono, teď už to vím, je to pro mě!!“ Jeden den nás něco povzbudí, poškádlí to naše emoce, ale do druhého dne tento krásný pocit přejde. O slyšitelném potvrzení začneme pochybovat, jestli jsme opravdu slyšeli dobře, jestli to náhodou nebyla moje myšlenka. Proroctví od druhého člověka hodíme na to, že to nejspíš bylo jen jeho zbožné přání a jsme opět na začátku …. ukaž nám Otce, ale teď víc a jasněji, abychom o tom už vůbec nemuseli pochybovat, abychom to prožili mnohem více niterněji, aby tvůj hlas slyšel i pastor a potvrdil nám to, aby… aby… aby…

Naše ujištění, spokojenost, radost, jistota a další věci nejsou postaveny na víře ve Slovo, ale stojí na dobrých pocitech, na dobrých vztazích, na úsměvu pastora, na výši výplaty či úspěšnosti poslední naší pracovní zakázky, na aktuálním proroctví či posledním upadnutí na shromáždění. Chápejte dobře, je moc dobré, když se nám daří, když se cítíme dobře, když se na nás lidé usmívají, dostaneme dobré proroctví či padneme pod Boží mocí, ale pokud náš vztah s Bohem na těchto vnějších prožitcích postavíme, vystavujeme se tomu, že se tyto věci stanou určující k tomu, jak nás rozhodit, jak nás vykolejit, dostat mimo, do nesmělosti a nejistoty. Stačí jeden špatný pocit a nejsem spasen. Stačí, když proroctví nedostanu a Bůh ke mě přestal mluvit. Stačí, když na mě někdo nevloží ruce, nebo mi zároveň s tím nepodrazí nohy 🙂 a Duch svatý ode mě odešel. Pak jsme ale stejně zranitelní, jako učedníci na počátku …. ukaž nám Otce, protože nevíme jestli ti můžeme věřit.

Ježíš však nad tímto projevem nedůvěry nezlomil hůl, ale o to více začal ujišťovat, že mluví jen to, co slyší od Otce, že On a Otec jsou jedno, že kdo věří v něj, věří v Otce atp. a ukazoval jim o to více tuto naprostou jednotu, aby věřili tomu, co jim Ježíš celou dobu říkal. A dnes tomu není jinak. Epištola Židům nám říká…

Židům 1:1-3 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, všechno nese svým mocným slovem, když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech.

Židům 2:1 Pro tuto příčinu musíme těm věcem, jež jsme uslyšeli, věnovat mnohem bedlivější pozornost, abychom nějak nesklouzli stranou / abychom nebyli strženi proudem / aby nám to nevymizelo.

Bůh k nám promluvil skrze Ježíše, který byl naprosto dokonalým obrazem Otce. Žádný prorok, nebyl schopen tento obraz Otce tak dokonale vyjádřit, jako to udělal Ježíš. V Ježíši se Otec naprosto odhalil, takže nám už jeho přemýšlení, uvažování, plány, vůle ani cesty nejsou skryté. Už není žádná tma, žádné zastínění, ale v jeho Slovu je o něm vše odkryté a to Slovo i jeho zjevení máme dnes zapsané. Autor epištoly židům píše, že tomu, co Ježíš řekl, musíme věnovat mnohem větší pozornost, abychom nebyli svedeni, proto se toho slova máme držet. Je to přepevné svědectví, které má i po tisíci letech stejnou autoritu, jako v den, kdy bylo řečeno, kdy bylo zapsané. Každý z nás jej tedy může kdykoliv vzít, číst a přijímat jako osobní řeč Otce svému milovanému dítěti, kterým jsi ty. Neboj se, s důvěrou a smělostí si Slovo vezmi a bez nutnosti výkladů, vnějších potvrzení, či zvláštních projevů a mražení jej prostě začni číst a věř, že to co ti Pán říká je opravdu tak, jak to říká. Bůh je hoden naší víry, naší důvěry, protože on nemůže lhát. Nikdy by neřekl něco, co by nebylo tak, jak to řekl a navíc nám dal toho nejlepšího učitele, Ducha Svatého, který nám připomene a naučí nás porozumět všemu, co Ježíš řekl. Slovo stačí!! 😉