„Víra když“ a „víra i když“

Izraelité se kdysi nacházeli v zajetí v Babyloně, kde vládl král jménem Nabuchodonozor. Jeho příběh popisuje podstatná část knihy proroka Daniele. Byl to mocný král, který vládl pevnou rukou, a když vydal příkaz, něco to skutečně znamenalo. A tento Nabuchodonozor vytvořil zlatý obraz a vydal příkaz: „Každý člověk poddaný pod jeho autoritu se před tímto zlatým obrazem musí sklonit a uctívat ho.“ Svolal soudce, správce a úředníky a pověřil je slovy: „Dávám vám za úkol sledovat, jestli se před tímto zlatým obrazem každý pokloní.“

Tři přítomní mladí muži – Sidrach, Mizach a Abdenágo – však odpověděli: „My se nestaráme o to, Nabuchodonozore, co bychom ti měli odpovědět. Buď nás Bůh, kterému sloužíme, a který je mocen vytrhnout nás z rozpálené ohnivé pece, vysvobodí z tvých rukou, králi. Ale i když ne, buď ti, králi, známo, že nebudeme sloužit tvým bohům, ani uctívat zlatý obraz, který jsi postavil“ (Daniel 3:16-18)

Nejprve bych chtěl, abyste si všimli, že tito mladí lidé se dopustili občanské neposlušnosti. Občanská neposlušnost znamená odmítnutí řídit se rozkazem vlády, státu, nebo dokonce soudu, o němž vám vaše svědomí říká, že je nespravedlivý. Občanská neposlušnost je založena na závazku vlastnímu svědomí. Jinými slovy: ten, kdo se dopustí občanské neposlušnosti, je poslušný tomu, co považuje za vyšší spravedlnost. A někdy nastane doba, kdy čestný člověk nemůže uposlechnout zákon, o němž mu jeho svědomí říká, že je nespravedlivý. A dnes ráno vám říkám, přátelé, že doba se často změnila k lepšímu a velké momenty historie nastaly právě proto, že v každém období a v každé generaci se našli jedinci, kteří byli odhodláni prohlásit: „Já poslouchám vyšší spravedlnost.“ Sidrach, Mizach a Abdenágo tím říkali: „Musím být neposlušný králi, abych byl poslušný Králi“.

Druhým zajímavým bodem je, že tito lidé nikdy nepochybovali o Bohu a Jeho síle. Když udělali to, co udělali, dali tím jasně najevo, že ví, že Bůh má moc je zachovat. Řekli králi: „Víme, že Bůh, jehož ctíme, nás může zachránit.“ Vycházeli ze své zkušenosti. Poznali Boha, poznali Boží jednání v přírodě, znali Boha jako Stvořitele, viděli Boží jednání v dějinách a jsem si jistý, že viděli Boží jednání i ve svých vlastních životech. Nikdy nepochybovali o tom, že Bůh má moc je vysvobodit. Situace dospěla až do bodu, kdy tito mládenci prohlásili: „Bůh, kterého ctíme, má moc vytrhnout nás z rozpálené ohnivé pece, ale i když nás nevytrhne, klanět se stejně nebudeme.“

„Ale i když ne…“ Chápete? Tito muži tím řekli: „Naše víra je tak pevná a našli jsme něco tak drahého a tak cenného, že nás od toho nemůže nic odvrátit. Bůh, kterého ctíme, má moc nás zachránit, ale i když ne, tak…“

To jednoduše znamená, že mezní zkouškou něčí víry je jeho schopnost říct: „Ale i když ne.“ Vidíte, že existuje něco, co můžete nazvat „vírou když“, a také existuje něco, co můžete nazvat „vírou i když“. Stálá víra, ta trvalá, ta mocná víra, to je ta „i když“.

„Víra když“ tvrdí: „Když všechno půjde dobře, život bude plný naděje, blahobytu a štěstí, když nebudu muset jít do vězení, když nebudu muset čelit úzkostem a strastem života, když mi nikdy nebude zlořečeno pro zastávání postoje, který cítím a mám proto potřebu ho zaujmout, když se nic z tohoto nestane, potom budu důvěřovat Bohu, potom bude vše v pořádku.“ Toto je „víra když“. Víte, mnoho lidí má tuto víru. Jákob se jednou dostal do tohoto dilematu a jeho víra byla závislá na „když“. Řekl: „Když Bůh bude se mnou, a střežit mně bude na té cestě, kterou se ubírám a když mi dá chléb k jídlu a oblečení, a když se navrátím v pokoji do domu svého otce, potom mi bude Hospodin za Boha.“ To je ta „víra když“ – Jákob se nedostal až k podstatě víry.

Nicméně existuje také „víra i když“. A ta říká: „I když věci jdou špatně, i když zlé slaví dočasně triumf, i když slabost přichází, i když se přede mnou vztyčuje kříž, i přes to budu věřit a budu mít víru nehledě na okolnosti. Ačkoli přívaly těch věcí burácí a budu mít obtíže, ačkoli se hory rozrážejí náporem těch věcí, Hospodin zástupů je s námi; hradem vysokým je nám Bůh Jákobův (Žalm 46:4,8)

Job naopak projevil svou „víru i když“. Rozhlédl se a vše, co nabyl, mu bylo odjímáno. Dokonce i jeho žena mu řekla: „Zlořeč Bohu a umři. Bůh je k tobě bezcitný, už jsi mu měl dávno říct, že ho budeš následovat, jen pokud ti dovolí zůstat bohatý a dopustí tvému dobytku zůstat v pořádku. Měl bys Boha proklít a zemřít, Jobe, protože s tebou nenakládal dobře.“ Ale Job řekl: „Drahá, promiň, ale moje víra je hlubší. I když mi Bůh dopouští hynout, i přes to Mu budu důvěřovat. Moje víra je ‚víra i když‘.“ A to je podstata života a zbožnosti. Jde o to, jestli máš „víru když“, nebo „víru i když“.

Z toho vidíme, že skutečná víra není v důsledku předmětem pro vyjednávání. Mnoho lidí s Bohem smlouvá. „Když mě necháš vyhnout se bolesti, Bože, když mi dopustíš být šťastný ve všem, když na mě nedopustíš jakékoli utrpení, když nedopustíš, aby mne zasáhly chvíle zoufalství, potom bude vše v pořádku. Pak ze všech věcí, které mi dáš, desátky spravedlivě Tobě dám (Genesis 28:20-21), budu chodit do církve a budu mít víru v Tebe.“ Ale zbožnost není handl, není to obchodní vztah. A vězte, že prostředí smlouvání nepřináší žádné skvělé věci. Vezměte přátelství a lásku, pomyslete na manželství – ty nelze založit na „když“, jsou založeny na „i když“. Tyto skvělé věci nestojí na vyjednávání, na „víře když“, stojí na „víře i když“.

Tím se dostávám k závěru. Chci vám dnes říci, přátelé, že někde na cestě (životem) byste měli objevit něco, co je pro vás tak drahé, tak cenné, tak hodnotné pro věčnost, že se toho nikdy nevzdáte. Měli byste objevit takové zásady a mít takovou víru, která vás drží tak pevně, že se jí nikdy nevzdáte. Že jdete dál a řeknete: „Vím, že Bůh, kterého ctím, má moc mě zachránit, ale i když ne, beztak vytrvám, budu za tím stát tak jako tak.“

Co to znamená? V konečném důsledku to, že nejednáš dobře jen proto, aby ses vyhnul peklu. Jestliže jednáš správně jen proto, abys nešel do pekla, potom nejednáš správně. Pokud jednáš dobře jen proto, aby šel do nebe, nejednáš správně. Pokud jednáš dobře proto, aby ses vyhnul bolesti a dosáhl štěstí a potěšení, potom nejednáš správně. Správně musíš jednat ze samé podstaty, protože je správné jednat správně. A říct: „Ale i když ne.“ Miluj proto, že milovat je skvělé ze samé podstaty. Buď spravedlivý proto, že je správné být spravedlivý. Buď poctivý proto, že je správné být poctivý. To je to, co text knihy Daniele říká víc, než cokoli jiného. A konečně, to či ono udělej, protože tě to uchopilo tak moc, že jsi ochotný za to zemřít, bude-li třeba.

Pokud jste dosud nenašli nic tak drahého a pro sebe tak cenného, že byste za to zemřeli, potom nevíte, o čem je život. Může vám být třicet osm let, jako mně, když se před vámi jednoho dne objeví výborná příležitost a s ní výzva, abyste se postavili za nějaký znamenitý princip, za nějakou významnou záležitost, nějakou velikou při, a vy to odmítnete udělat, protože se bojíte, odmítnete to udělat, protože chcete žít déle, protože máte strach, že přijdete o práci, nebo se bojíte, že vás budou kritizovat, nebo že přijdete o popularitu, bojíte se, že vás někdo probodne nebo zastřelí nebo vyhodí váš dům do vzduchu, a proto odmítnete zastat tento postoj. Tak možná pak budete žít až do devadesáti, ale už v třiceti osmi budete právě tak mrtví, jako v devadesáti. Zemřeli jste ve chvíli, kdy jste odmítli povstat pro spravedlnost.

Tito chlapci v příběhu Daniele povstali, a děkuji za ně Bohu, protože oni něco objevili. Ohnivá pec je nedokázala odvrátit od víry. Řekli: „Hoďte nás do ohnivé pece.“ A zajímavé je, že Bible zde mluví o zázraku. Protože měli dost víry říct: „Ale i když ne“, Bůh byl s nimi jako věčný společník. A to je to, co chci říct na závěr – existuje odměna správné jednání motivované spravedlností. (Písmo) popisuje, že se rozžhavená pec změnila v „klimatizovaný obývák“. Kdosi se podíval dovnitř a řekl: „Zavřeli jsme tam tři, ale teď vidím čtyři.“ Nikdy si nemysli, že jsi na všechno sám. Jdi do vězení, nelze-li jinak, ale nikdy nejdi sám. Postav se za to, co je správné, a svět tě možná nepochopí a zkritizuje, ale nikdy nebudeš sám. Někde jsem četl, že „jeden s Bohem je většina,“ a Bůh má nástroje na změnění menšiny na většinu. Choď s Ním, věř v Něj a dělej už dnes, co je správné, a bude s tebou až do konce věků.

Z kázání Martina Luthera Kinga