Svobodně žít a milovat, bez jakéhokoliv seznamu úkolů

Konečným cílem není obraz Nebe, jaký si mnozí vzali do hlavy – představa bran z perel a zlatých ulic. Ale je to tento vesmír nově očištěný a brány z perel a všechny ty zlaté věci v něm, jsou obrazem Ježíše a těch, do kterých je zamilovaný. Je to obraz jednotlivců, tvořících dohromady duchovní město s živou řekou proudící jeho středem; po obou jejích březích rostou stromy s ovocem, které hojí bolest a smutek národů. A tohle město je stále otevřené a každá brána do něj je z jediné perly, která je jako Ježíš. Perla, je jediný drahokam, který vznikl z bolesti, utrpení a nakonec smrti. Ježíš je tedy cestou dovnitř, ale mnozí se s touto Církví v životě nesetkali, protože Ona není tou, kterou navštěvují v neděli. Ona není pouze institucí, člověkem vytvořeným systémem, to není to, co chtěl Ježíš vybudovat. To, co měl Ježíš na mysli, jsou lidé a jejich životy, živoucí, dýchající komunita všech těch, kteří Jej milují, ne budovy nebo programy. Jde hlavně o vztahy a prosté sdílení života a být otevřený a k dispozici ostatním kolem sebe. V Kristově církvi jde o lidi a v životě pouze o vztahy. My si to nemůžeme vybudovat, to je Boží práce. Ježíš se tolik odlišuje od všech těch dobře míněných náboženských záležitostí, které známe.

Úmysly mohou být dobré, ale náboženská mašinérie dokáže lidi semlít. Velká většina toho, co bylo uděláno a je děláno Ježíšovým jménem, s Ním nemá nic společného, a často je, i když třeba neúmyslně, v naprostém rozporu s Jeho záměry. Bůh nevytváří instituce. Nikdy to nedělal a nikdy to dělat nebude. Někdo může namítnout: „A co třeba instituce manželství?“ Manželství není instituce. Je to vztah, stejně jako s Ním. On nevytváří instituce, tím se zabývají ti, co si chtějí hrát na Boha. Proto Bůh není nadšený náboženstvím, a nemá rád ani politické nebo ekonomické systémy. Je to lidmi vytvořená trojice teroru, která pustoší Zemi a oklamává ty, na nichž Bohu záleží. Copak všechen duševní zmatek a všechna úzkost, se kterými lidé zápolí, nesouvisí s některým z těchto systémů? Jednoduše řečeno, tento teror je nástroj, který mnozí lidé používají, aby podepřeli svou iluzi bezpečí a vlády. Lidé se bojí nejistoty, mají strach z budoucnosti. Tyto instituce, tyto struktury a ideologie, jsou všechny marným úsilím vytvořit si nějaký pocit jistoty a bezpečí tam, kde žádný není. Je to celé pochybené.

Systémy nemohou poskytnout bezpečí, to může udělat pouze Bůh. On pro nás nemá žádný program, On nám přišel dát zcela naplněný Život. Jeho život. Jednoduchost a čistotu, které pramení z rostoucího přátelství. Pokud se to však budeme snažit prožívat bez něj, bez probíhajícího dialogu, ve kterém bychom naší cestu společně sdíleli s Ním, bude to jako zkoušet sami chodit po vodě. Nedokážeme to! A když se o to pokusíme, klesneme ke dnu, i kdyby byly naše úmysly sebelepší. Je to jako zachraňovat tonoucího. Je velice těžké někoho zachránit, pokud není ochoten zachránci důvěřovat. To je ve skutečnosti vše, co po nás Bůh žádá, dovolit Mu, aby nás zachránil. Prostě mu dál dávat po malých kouskách to, co máme, a společně s ním budeme sledovat, jak to poroste. Celé je to proces, ne jedna událost. Vše, co po nás Bůh chce, je, abychom mu důvěřovali, ať už jakkoliv nepatrně, a učili se milovat lidi kolem sebe stejnou láskou, jakou On sdílí s námi. Naším posláním není lidi kolem sebe měnit nebo přesvědčovat, ale milovat je svobodně, bez jakéhokoliv seznamu úkolů.

Svět je zorganizovaný tak, jak je. Instituce, systémy, ideologie a všechno to marné usilování lidstva, které k němu patří, jsou všude a součinnost s tím vším je nevyhnutelná. Ale Bůh nám může dát svobodu přemoci jakýkoliv mocenský systém, ve kterém se ocitneme, ať už bude náboženský, ekonomický, společenský, nebo politický. Postupně budeme svobodně fungovat uvnitř nebo vně nejrůznějších systémů a pohybovat se volně mezi nimi. Spolu můžeme my i On být uvnitř, a přitom nebýt jejich součástí. Jen lidé, kteří Boha znají, mohou svobodně žít a milovat bez jakéhokoliv seznamu úkolů.

Upraveno z knihy Chatrč