Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. Do jakého konce?

Kdykoli čteme v Novém zákoně spojení „do konce“, musíme zjistit, jde-li o konec Světa, konec života jednotlivce nebo konec starého věku smlouvy. Čtenáři vkládají do těchto pasáží svůj výklad, kromě toho, že o tom ve skutečnosti nikdo z nás příliš nepřemýšlí.

Dovolím si předložit, proč věřím, že „konec“, který novozákonní spisovatelé předpovídali, nebyl konec Světa (řecky kosmos), ale konec věku Staré smlouvy (řecky aion), který měl nastat se zničením Jeruzalémského chrámu v 70. letech n.l.

Řecké slovo pro „konec“ v Novém zákoně je „telos“ a pokud budeme sledovat stopu tohoto slova, zjistíme, že „konec Staré smlouvy, dává větší smysl, než „konec planety Země nebo konec života jednotlivce“

V Matoušovi 10:22 se píše: „A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn.“

Pokud opravdu přemýšlíme o tom, co tento verš říká, uvědomujeme si, že zde nemůže být řeč o věčné spáse při konci Světa. Věčnou spásu nezískáváme vytrváním až do konce Světa. Ježíš zde měl na mysli, že ti, kteří pevně vytrvali ve víře a nevrátili se zpět k systému staré (Mojžíšovy) smlouvy, byli ušetřeni budoucí zkázy, která přišla v 70. letech n.l.

Podobně v Matoušovi 24:13 odpovídá na otázky svých učedníků: “… ale ten, kdo bude vytrvá až do konce bude zachráněn.”

Pro zajímavost i jejich otázka byla směrována na konec věku, nikoliv konec Světa.

Matouš 24:3 Když seděl na Olivové hoře, v soukromí k němu přistoupili učedníci a říkali: „Řekni nám, kdy to bude a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku (aion) ?“

Ježíš se dále odvolával na konec, když, stejně jako Daniel, prorokoval zkázu chrámu (Daniel uvádí ukončení ustavičné oběti) v Matoušovi 24: 6, 14  „Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. To všechno musí nastat, ale to ještě není konec.“  a „Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě (oikoumenē*) na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec.“

* slovo „Světě“ je přeloženo ze slova oikoumenē; Strong’s Concordance , řečtina # 3625: což znamená lokalizovaná oblast, nikoliv planeta země.

Pavel také použil tento termín, když odkazoval na nadcházející soud starého smluvního systému, Římanům 10: 4 „Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.“ Konec Zákona a konec věku byla synonyma, protože konec Zákona byl konec věku starého smluvního systému.

1. Tesalonicenským 2: 15-16, Pavel znovu použil tento výraz, když mluvil o těch Židech, kteří ukřižovali Krista a o soudu, vylití hněvu, který na ně přišel v 70. letech:

“ …kteří zabili Pána Ježíše i své proroky a také nás pronásledovali; Bohu se líbit nechtějí a vůči všem lidem jsou nepřátelští. Brání nám mluvit k pohanům záchranu, čímž stále doplňují své hříchy; ale přišel na ně hněv až do krajnosti.“

I zde je pro výraz „poslední“ použito stejné slovo „telos“ často překládané jako konec. Doslovný překlad je jednoduše „do konce.“ Jinými slovy Boží hněv na ně přicházel až do konce věku a do konce Zákona.

Pavel slíbil Korinťanům: 1. Korintským 1:8 „On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše Krista.“ Nesliboval jim, že Bůh je bude udržovat pevné až do konce Světa. To by nemělo smysl, vždyť všichni Pavlovi čtenáři, kterým skutečně tehdy adresoval svůj dopis, jsou už pár tisíc let mrtví a Svět stále existuje. Místo toho Pavel hovořil o konci věku, který mnoho čtenářů jeho dopisu zažilo.

Autor knihy Židů napsal: Židům 3:6 „Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme-li si až do konce pevnou důvěru a chloubu naděje.“

Jediný konec, který měli v úmyslu, byl konec starého věku smlouvy, v němž oni ještě žili. Jejich naděje byla v konci Jeruzalémského chrámového systému a příchodu Krista, kterým v plnosti nastal, Ježíšem často zmiňovaný, budoucí nekončící věk Nové smlouvy (Gal 4: 25-31, Žid 8:13, Žid 13 : 14) do kterého jsme se my už měli možnost narodit. Neměli tedy naději v konci Světa, ale v konci věku Staré smlouvy.

Galatským 5:1 K té svobodě nás Kristus osvobodil. Stůjte tedy pevně a nenechte se opět podrobit pod jho otroctví (Zákona, Staré smlouvy).

Použité neuvedené citáty:

Galatským 4:25-31 „Hagar je hora Sinaj v Arábii. Ta odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť ten je v otroctví se svými dětmi. Ale horní / nebeský Jeruzalém je svobodný a ten je matkou nás všech. Neboť je napsáno: ‚Raduj se neplodná, která nerodíš, propukni v jásot a vykřikni ty, která nemáš porodní bolesti, protože mnoho je dětí té osamělé, více než té, která má muže.‘My však, bratři, jsme jako Izák dětmi zaslíbení. Ale jako tenkrát ten, který byl zrozený podle těla, pronásledoval toho, který se narodil podle Ducha, tak je tomu i nyní. Co však praví Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem‘a svobodné. Proto, bratři, nejsme děti otrokyně, nýbrž té svobodné.“

Židům 8:13 „Když smluví o ‚nové smlouvě‘, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.“

Židům 13:14 Neboť zde (Jeruzalém) nemáme trvalé město, ale toužebně hledáme to budoucí. 

Upraveno z internetu