Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko

Zj 22:10-11 „Ještě mi řekl: „Nezapečeť slova proroctví tohoto svitku, neboť ten čas je blízko. Kdo ubližuje, ať ještě ubližuje do konce, kdo je špinavý, ať se ještě ušpiní, a kdo je spravedlivý, ať ještě až do konce koná spravedlnost, a kdo je svatý, ať se ještě posvětí.““ Jinými slovy „už velmi brzy se všechna tato slova naplní.“

Od té doby uplynulo cca 2000 let a stále čekáme na to, až se naplní to, co se má stát „velmi brzy.“ Takže podle Zjevení Jana se zdá, že pro Boha ani cca 2000 let není „velmi brzy“

Pojďme se podívat, jak Boží měřítko „velmi brzy / velmi dlouho“ popisuje kniha Daniele. V 7, 8, 11 a 12 kapitole Daniel prorokuje o událostech spojených s příchodem Mesiáše, jako i se zničením Jeruzaléma a chrámu, o kterém hovořil Ježíš (Mt 24, 25; Mk 13; Lk 21) a dostává příkaz podobný jako Jan v knize Zjevení, jen s tím rozdílem, že slova proroctví má zapečetit, protože potrvá ještě hodně dlouho, než se proroctví naplní.

Da 12:4 „Ty však, Danieli, ukryj tato slova, a zapečeť tuto knihu až do času konce; mnozí budou sem-tam probíhat a vědění se bude množit.“

Takže, máme tu dvě měřítka, jednou Bůh řekne, že 550 let je velmi dlouho, podruhé, že ani 2000 let neznamená velmi brzy. Co to je? Je snad Bůh náladový, netrpělivý, nebo tak nepochopitelný? Anebo jsme si zvykli věci v Bibli vidět a chápat tak, jak nám to bylo dlouhou dobu servírováno, aniž bychom se nad tím sami zamysleli?

Bůh si nikdy nedělal z úst holubník. Když řekl, že se něco stane za dlouho, stalo se to za dlouho, když řekl, že se to stane rychle, stalo se to rychle. A tak tomu bylo v tomto případě.

Zjevení v knize Daniel si dovoluje „čas konce“ spojit přímo s „odstraněním ustavičné oběti“ a „pustošící ohavností“.

Da 12:8-12 „Já jsem to sice slyšel, ale nechápal, a proto jsem řekl: Pane můj, co přijde koncem těch věcí? Nato mi odvětil: Běž, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou čištěni a běleni a tříbeni. Zatímco ničemové budou jednat ničemně a žádní ničemové nic nepochopí, ti rozumní však pochopí. A od doby odstranění soustavné bohoslužby a k dání pustošící ohavnosti uplyne tisíc dvě stě devadesát dnů. Blaze tomu, kdo počká a dospěje ke dnům tisíci třem stům třiceti a pěti.“

„Ustavičná oběť“ byla odstraněna v roce 70, kdy byl zbořen Jeruzalém a chrám, a tím byly definitivně odstraněny všechny možnosti, jak žít podle Mojžíšova zákona (z našeho pohledu pod Starou smlouvou), dalo by se také povědět, že závoj byl odstraněn, a o toto odstranění / zničení / zpustošení se postarala „pustošící ohavnost“ stojící na svatém místě.

Matouš 24:15-16 „Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž smluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě — kdo čte, ať rozumí — tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor.

Lukáš pak tomuto rébusu dává srozumitelnější význam

Lukáš 21:20 „Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho (Jeruzaléma) nevcházejí…

Ustavičná oběť je odstraněná už téměř 2000 let, a protože někteří uvěřili, že jednou Pán slovo „brzy“ vymezí tak a podruhé jinak, hovoří o tom, že se musí postavit další chrám, aby ustavičná oběť mohla být odstraněna znovu, aby se ta proroctví naplnila, protože přeci ještě Boží království mezi námi nevidíme. Ale, jak chceme obnovit Mojžíšovu bohoslužbu, aby o ní sám Bůh prohlásil „toto je má ustavičná voňavá oběť a toto je to místo, které já nazývám Božím domem“? Jak chceme znovu vyhledat potomky Árona, aby mohli podle pravidel Mojžíše „sloužit“ při oltáři? To máme z bible vytrhnout epištolu Židům, Galatským, Římanům či Korintským, hovořící o odstranění Zákona jako něčeho neužitečného / překonaného?

Je tolik ukazatelů, které nasvědčují tomu, že to, o čem Bůh řekl „nastane to velmi brzy,“ se skutečně stalo velmi brzy. Pán se na „konci času“ nepotřebuje vypořádat s hříšníky, které by mnozí tak rádi Boží rukou pozabíjeli. On je přišel zachránit, a nejen to, přišel také, aby se vše vrátilo na své místo, do původního stavu, tak jak to od počátku zamýšlel. Pán skutečně přišel na konci časů, ovšem těch časů, toho hrozného období, kdy zuřila válka padlého světa proti Nebi. Bůh Otec a Ježíš skrze svou smrt a vzkříšení UKONČIL vládu ďábla, hříchu i smrti, ukončil ten lidský výdobytek, smlouvu, která byla pouhým stínem, a kterou sám Duch Svatý, ústy Pavla, nazval službou smrti a odsouzení. Bůh se smířil se světem a skrze anděly vyhlásil tu opravdu velmi a velice radostnou zvěst „konečně přichází na zemi pokoj a zjevuje se dobrá Boží vůle vůči lidem.“ Bůh odstranil Zákon, který působil hněv, a uzavřel smlouvu se svým Synem, který se stal člověkem, který usedl po Jeho pravici, je naším veleknězem, naším jediným přímluvcem a smírčí obětí nejen za nás, kteří jsme jej přijali, ale i za celý svět. Je tím ručitelem, že nová smlouva už není slabá kvůli tělu, protože On ji jako náš zástupce nikdy neporuší. Tak co takhle přestat čekat na něco, o čem Bůh řekl, že je to již zde a prostě podle toho začít žít? Vždyť víra je naprostým ujištěním, pevným přesvědčením o věcech, v které doufáme a nepopiratelným důkazem věcí, které nevidíme a skrze ní, tak jako „stínoví“ svědci starého světa, těch věcí dosahujeme, přijímáme je a máme je.

Vskutku vzrušující místa 😀