Vyznávání hříchů

A co vyznání hříchů, o nichž se hovoří v 1.Janově 1:9?
Musíme vyznat naše hříchy, abychom získali odpuštění a očistění od veškeré nepravosti?

Když říkám, že všechny naše hříchy byly odpuštěny a že zůstáváme pod proudem Ježíšovy stále očisťující krve, často mi toto otázku pokládají.

Díváte se na někoho, kdo ušel dlouhou cestu s tradičním výkladem a porozuměním tohoto verše. Jako mladý člověk, který chtěl vážně žít svatý život a těšit Boha, jsem začal vyznávat své hříchy a to od chvíle, od kdy jsem toto učení poznal. Nechtěl jsem strávit ani minutu, kdybych nebyl „spravedlivý před Bohem“. Takže, když se mi vkradla jen jedna špatná myšlenka, okamžitě jsem vyznal hřích. Zakrýval jsem si ústa, abych alespoň zašeptal své vyznání, když jsem byl třeba uprostřed fotbalového zápasu se svými přáteli! Netřeba dodávat, že jsem se jim zdál být divný. Byl jsem také zmatený, proč moji křesťanští přátelé nevyznávali své hříchy jako já. Proč nebyli opravdoví, když chtěli být 100% spravedliví před Bohem?

Neustálé, nepřetržité vyznání mých hříchů mi způsobovalo nesmírně hříšné vědomí. Stal jsem se tak vědomý a znepokojený každou negativní myšlenkou, až jsem uvěřil, že pro můj hřích už není odpuštění. Dokonce jsem začal věřit, že jsem ztratil svou spásu a půjdu do pekla! Nepřítel využil mou posedlost tím, že musím vyznat každý hřích a podřídil mě neustálému odsouzení. Útlak se stal tak těžký, že jsem se cítil, jako kdyby se moje mysl uvěznila!

Dovolte mi, abych vám představil jen rychlé pochopení tohoto tématu:

První kapitola 1.Janova nebyla napsána kvůli věřícím, nýbrž kvůli gnostikům, kteří nevěřili, že Ježíš přišel v těle, odtud ten nezvyklý úvod prvního listu Jana.

K věřícím zde nebyly směrovány žádné pozdravy, na rozdíl od toho, co nacházíme ve druhém a třetím listu. Místo toho, apoštol Jan otevírá svou první epištolu s přímým vyjádřením vůči vážnému kacířství gnosticismu

1.Janova 1:1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly

Jan jim říkal, že Ježíš skutečně přišel v těle, jak slyšeli, a on sám Ježíše viděl a dotkl se Jej. Teprve ve druhé kapitole prvního listu Jana vidíte výraz „Mé dítky“ Teprve zde naznačuje, že se v této kapitole apoštol Jan obrátil na věřící.

Gnostici také věřili, že nemají hřích. Apoštol Jan jim tedy říkal, že pokud by uznali a přiznali své hříchy, Bůh jim odpustí a očistí je od veškeré nespravedlnosti (viz 1.Janova 1:8-9).

Prvotní křesťané neměli 1. epištolu Jana celých padesát let (než ji Jan napsal), takže jejich „spravedlnost u Boha“ nemohla být na základě vyznávání hříchů.

Apoštol Pavel, který napsal dvě třetiny listů k církvím, nikdy neučil o vyznávání hříchů. Ve svém dopise Korintským křesťanům, z nichž mnozí páchali hříchy, jako bylo smilstvo s prostitutkami, jim neřekl, aby šli a vyznali své hříchy, aby se mohli vrátit k Bohu. On jim připomínal, kdo jsou v Kristu – „Nevíte, že jste chrámem Božím a že ve vás přebývá Duch Boží?“ (1.Korintským 3:16)

Naše zůstávání „spravedlivými před Bohem“ není založeno na nedokonalém vyznání hříchů nedokonalým člověkem, ale na bohatství Boží milosti a dokonalé oběti jeho Syna.

Ti, kteří věří, že 1.Janova 1:9 říká věřícím, aby stále, kdykoliv zhřeší, vyznávali své hříchy, si potřebují uvědomit, že KAŽDÝ hřích musí být odhalen a vyznán (jinak, by na základě tohoto verše zůstával člověk stále nespravedlivý). Nemůžete si vybírat, který hřích vyznáte a který ne. Není možné vybrat si, že budu vyznávat jen hříchy, které si pamatuji, nebo kterých jsem si všiml. Co z toho vyplývá? Není v lidských silách vyznat každý hřích, který jsme spáchali v myšlení, ve slově či ve skutku.

Slovo „vyznávat“ v 1.Jana 1:9 je řeckým slovem homologeó, což znamená „říkat stejnou věc“ nebo „souhlasit“ nebo „vyjádřit stejný závěr“. Vyznávat naše hříchy, tedy znamená říkat stejné věci o našem hříchu, jaké o něm říká Bůh, tedy je to hřích a mé hříchy byly odpuštěny a omyty krví našeho Pána Ježíše Krista (viz Zjevení 1:5). Když jste tedy zhřešili a uvědomili si to, pravé vyznání je souhlasit s Božím Slovem a vyjádřit svou vděčnost za skutečnost, že vám již odpustil v Kristu.

Chci se s vámi podělit ještě jednu věc, ve které mi Pán otevřel oči. Ve svém studování tohoto tématu mě vedl, abych zkoumal slovo „hříchy“ v 1 Jana 1:9 a zjistil, jestli v původním řeckém textu jde o podstatné jméno nebo o sloveso.

Ve dvou případech, kdy vidíme slovo „hříchy“ v 1.Janova 1:9, je to řecké podstatné jméno hamartia, které se zde užívá. Podle známého biblického badatele Williama Vinea, hamartia označuje „princip nebo zdroj působení, nebo akt, který vytváří vnitřní řídící principy nebo sílu“ Jinými slovy toto se týká hříšného principu nebo také hříšného stavu (přirozenosti) způsobeného kvůli Adamovu hříchu. Tím, že zde Jan použil podstatné jméno tohoto slova, se jednoznačně nedotýkal našeho páchání jednotlivých činů hříchu, protože by jinak použil slovesnou podobu, hamartanó. (sloveso harmatanó vs. podstatné jméno haramtia – pozn. překladatele)

Ve světle tohoto, je možné vidět, že 1.Jana 1:9 nehovoří o tom, že máme vyznávat naše hříchy pokaždé, když hřešíme v myšlení, mluvení nebo ve skutku. Jan zde hovořil o nutnosti uznat a vyznat před Bohem, že jsme hříšníci kvůli Adamovu hříchu, a přijmout úplné odpuštění všech našich hříchů skrze Ježíšovo dokonané dílo. A jak často to musíme udělat? Pouze jednou!

Proto je 1.Janova 1:9 primárně veršem spásy, který povzbuzuje hříšníka, aby uznal a přiznal jeho hříšný stav, nebo také „hříšnost“, znovu se narodil vírou v Pána Ježíše Krista a jeho Adamův hříšný stav mohl být nahrazen novým spravedlivým stavem skrze Krista. Kacířská gnostická doktrína nepřijímala víru v hříšný stav člověka. Jan se touto herezí zabýval přímo v první kapitole 1.Janovy a povzbuzoval gnostiky, aby vyznali (souhlasili s tím, co říká Bůh) svůj hříšný stav a přijali úplné odpuštění a úplné očistění od veškeré své nedůstojnosti skrze Jeho dokončené dílo na kříži.

Co tedy říká apoštol Jan o našem spáchání hříchů poté, co jsme se stali věřícími? Jen o dva verše později ve druhé kapitole 1.Janovy, Jan odpovídá na tuto otázku, když začíná svou epištolu adresovat věřícím:

1.Janova 2:1 Moje dítky, toto vám píši, abyste nehřešili a jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého. 2 On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.

Tentokrát je již pro slova „hřích“ a „hříchy“ použito řecké sloveso hamartanó. Zde již Jan odkazuje na hříchy, které spáchali / učinili věřící – tedy na jejich hříšné myšlenky, mluvení či skutky. A co zde Jan říká? Připomíná nám, že když jako věřící selžeme, máme u Otce zastánce, přímluvce, advokáta – Ježíše Krista.

Kvůli Ježíši a tomu, co On učinil na kříži, máme odpuštění a stále zůstáváme před Bohem spravedliví, i když jsme selhali. Jako apoštol Pavel připomíná věřícím v Korintu, kteří také selhali, že stále zůstávají chrámem Ducha svatého, Jan i nám připomíná, kdo jsme v Kristu, a kdo nás zastupuje na Boží pravici.

Vidíte, že odpovědí Bible na překonání hříchu je vždy připomenout věřícím jejich spravedlivou identitu v Kristu. Toto nás nemůže povzbuzovat ke hříšnému životu, ale k tomu, abychom se vždy podívali na našeho Pána Ježíše, abychom viděli, že naše hříchy byly přibité na kříži, a abychom pro něj žili vítězně a slavně. Právě to je pravé pokání – obrátit se ke kříži a vrátit se k Jeho milosti! Když dnes selžete, vězte, že k Bohu můžeme upřímně promluvit o vašem pádu, avšak s odhalením kříže našeho Pána Ježíše. Rozumějte, že vaše hříchy byly již potrestané v Jeho těle a znovu přijměte Jeho odpuštění a nezaslouženou laskavost, která vám dává vládnout nad hříchem.