Je Zákon stále nástrojem soudu a odsouzení?

Římanům 4:15 Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.

Poměrně silné prohlášení, nemyslíte? Kde není Zákon, tam není ani přestoupení ani nic, co by působilo hněv. Proč tu ten apoštol Pavel takové téma vůbec otevírá? Jak je to tedy se Zákonem? Je tu stále a opravňuje nás hnát sebe i druhé k odpovědnosti za jeho porušování, či odměně za jeho zachovávání? Čtěme dále a nejprve koukněme, komu byl Zákon svěřen…

Římanům 9:4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení…

Takže Izraelci dostali Zákon. Jim byl na jejich vlastní žádost dán, a jen na nich měla být vyhledávána odpovědnost za jeho zachovávání, či porušování. Nikde v Bibli nevidím, že by Bůh skrze pokropení / prolití krve, což byla nedílná součást uzavření smlouvy, zahrnul pod Zákon také zbytek světa. Ba právě naopak…

Efezským 2:13-18 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství — Zákon s jeho příkazy a ustanoveními aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.

Ježíš je tím pokojem, který odstranil (vyřadil, anuloval, postavil mimo hru) tu oddělující hradbu, to nepřátelství, totiž Zákon s jeho příkazy a ustanoveními. Bůh nevzal Zákon, aby jeho břemeno uvalil, kromě Židů, také na zbytek světa. On jej v Kristu naplnil a odstranil. Zákon s jeho ustanoveními, alespoň podle Pavla, odděloval lidi od Boha. Nebyl to tedy hřích, jak bylo často předkládáno, bylo to vědomí hříchu a Zákon ten hřích zmocnil.

Takže ještě jednou, Zákon s jeho ustanoveními (nikoliv jen tzv. obřady či oběti, ale celý nedělitelný Zákon, spolu se všemi jeho ustanoveními byl identifikován a odhalen, jako oddělující hradba a nepřítel mezi Bohem a člověkem, a podle toho s ním také bylo naloženo. Jakže? Skrze kříž byl zabit.

Pokud tedy Ježíš Zákon odstranil, znamená to, že jsme opět, jako v době před Zákonem, kdy se hřích nezapočítával, nepřipisoval se k tíži?

Římanům 5:13 Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon.

Nikoliv, je to mnohem lepší. V Ježíši Kristu totiž Bůh přinesl vysvobození a pokoj, a to nejen mezi nebem a křesťany, ale mezi nebem a světem. On sejmul hřích světa i jeho následky.

Lukáš 2:14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, které si Bůh zamiloval.“

Jan 1:29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa…“

Vidím tedy, že skrze Ježíše Krista přišlo znovu naprosté smíření. Nikoliv však pouhým odstraněním Zákona a „přehlížením“ hříchů lidstva, jako tomu bylo před Mojžíšem. To by nebylo skutečným vysvobozením, protože, i přesto, že se hřích nezapočítával, nad všemi vládla smrt, jakožto jeho odplata / mzda.

Římanům 5:14 Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam…

Co tedy s tím? Že by Bůh tzv. svrchovaně změnil pravidla a smrti sebral její mzdu? Nikoliv! Žádný hřích, minulý, přítomný ani budoucí, a to jakéhokoliv člověka v celé historii bez této odplaty / mzdy nezůstal a nezůstane. Někteří si dokonce zvykli říkat, že smrt je spravedlivou Boží odplatou, a že Bůh z této spravedlnosti neustoupí ani o milimetr. On je přeci spravedlivý a spravedlivé jsou i jeho soudy (i když je to většinou chápáno a předkládáno jako tresty). Dobře, zůstaneme přitom, Bůh je spravedlivý a spravedlivé jsou i Jeho soudy. Ty se však projevily jinak, než mnozí čekali, nebo by si pro mnohé hříšníky přáli.

Jan 12:31-33 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít.

V Ježíši Kristu Bůh ukázal, že lidstvo neztratilo hodnotu. On ji i přes jejich hříšnost nepřestal vidět a rozsoudil, že lidé jsou hodni toho, aby On sám, Stvořitel a Otec, nesl jejich odplatu, ať už ji nazveme jako spravedlivou nebo nespravedlivou. On se stal tou nejlepší a věčnou obětí zadostiučinění, čímž se s celým světem – každým člověkem – jednou pro vždy usmířil.

2 Korintským 5:17-20 Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění (přestal lidem jejich provinění počítat), uložil v nás to slovo smíření. Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově: Buďte smířeni s Bohem.

1 Janův 2:2 On (Ježíš) je smírčí obětí (obětí zadostiučinění) za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.

Takže, pokud Bůh není náladový a své smíření nedrží jen dočasně, do chvíle, než v něm opět bouchnou saze, kde je místo pro hněv, když jeho působitel Zákon, byl jako nepřítel odstraněn? Kde je místo pro soud za přestoupení, když se Ježíš stal skutečnou dokonalou obětí zadostiučinění za přestoupení celého světa? Je snad Bůh nespravedlivý, aby znovu žádal odplatu za to, co již bylo násobně přeplaceno? Směle mohu prohlásit, NIKOLIV!!!. Bůh není podlý vekslák, který jednu věc prodá 2x. On je dobrý Otec, který by žádné ze svých dětí neodsoudil k věčnému trápení jen proto, že hřešily proti němu. Láska totiž nepočítá křivdy a to dokonce ani tehdy, když byly spáchány opravdu odporné věci. Pro Boha to není otázka chování jeho dětí, pro Něj je to otázka jeho lásky k nim. On tedy rozsoudil, že jsou všechny jeho poztrácené děti hodné lásky, i kdyby to jeho samého mělo stát všechno. A on dal všechno. Dal sám sebe.

Jan 15:13 Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.

Závěrem ještě napíšu. Často jako argument dostávám odpověď: „Zákon platí stále protože…“

1. Timoteovi 1:8-10 Víme, že Zákon je dobrý, když ho někdo užívá náležitě a je si vědom toho, že Zákon není dán pro spravedlivého, nýbrž pro lidi nespravedlivé a nepoddajné, bezbožné a hříšné, pro lidi nesvaté a světské, pro otcovrahy a matkovrahy, pro vrahy vůbec, smilníky, samcoložníky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co ještě jiného se příčí zdravému učení.

Dovolte mi napsat, s ohledem na výše uvedené, Zákon není nástrojem soudu a odsouzení. Je to jako základní skica, obrázek původního domu, přímo od architekta, podle kterého je znovu obnovována rozbořená stavba. Pokud apoštol Pavel hovoří o jeho náležitém užívání, vidím jej spíše, jako opětovné přiblížení / ukázání vlastností, charakteru a přirozenosti, ze kterých jsme za tak dlouhou dobu zcela vypadli, a které pod tím nánosem bahna stále naší přirozeností zůstávají, však jsme stvořeni k Jeho obrazu. Není to tedy bič, kterým máme mlátit sebe a druhé, je to ukazatel toho, co Bůh opět vysvobodil a otevřel jako možnost, opět se stát tím, kým skutečně jsme.

Dobrá zpráva o pokoji tedy zůstává: „Naše hříchy nás nikdy neoddělovaly a neoddělují od Boha, Bůh udělal vše, co bylo třeba, protože žádná naše snaha toho nemohla dosáhnout. My se nemůžeme změnit, to On nás chce změnit. Proto nás smířil se sebou, tedy narovnal ten propastný rozdíl mezi námi a Jím a sám to v Ježíši Kristu ukázal, když se stal přítelem hříšníků ještě v době, kdy o jejich pokání / obrácení nemohla být ani řeč. Nestal se jím proto, aby byl jako oni, stal se jím proto, aby jim dal ze svého zakusit, jak chutná smíření s Bohem, protože Boží dobrota lidi mění, protože to, co Bůh uvaří, je vždy velmi dobré a nikdo této domácí kuchyni neodolá. Nikdo a nic už tedy nestojí v cestě, a On tě přesvědčí.“

Pavel píše, že dnes jsme vyslanci smíření s Bohem my. Dnes lidé mají možnost ochutnat nás a my sami nemůžeme nikdy druhým předat tu skutečnou chuť, pokud ji sami neznáme. Vždy totiž předáváme jen to, co máme.

Takže budu rád, pokud vám můj pohled, popsaný v tomto článku, pomůže lépe pochopit, jak fantasticky to Bůh celé udělal.