Zaměř se na církev, a vždy budeš zklamán

Tak, jak jsem se pokoušel pohnout Boha, aby odstranil mé obavy podle mých představ, jsou i mnozí z nás naprogramováni setkávat se s Bohem na základě jejich vlastních potřeb. Jestliže základem pro naši představu o církvi jsou naše vlastní potřeby, budeme zde nakonec stát frustrovaní a budeme mít jen lacinou napodobeninu místo skutečného obecenství, které nám Bůh chtěl dát. Když potřebujeme obecenství proto, že hledáme uznání, či potřebujeme jistotu, nebo pokud hledáme místo, kde bychom mohli uplatnit svá obdarování, nebo kde by nás určitým způsobem měli rádi, nebo kde by mi někdo řekl, jak bych měl žít v Kristu – pak už se nacházíme na špatné cestě.

Toto většina lidí nikdy neuvidí, protože věci, které chtějí – jako je vysvobození od stavů úzkostí – nejsou špatné věci, ale ta skutečná léčka spočívá v tom, jakým způsobem se snažíme toho dosáhnout. Jeden můj přítel, který mnoho let sloužil jako pastor sboru, definoval většinu organizovaného náboženství jako „vzájemné uspokojování vlastních potřeb“. Někteří lidé musí vést, jiní chtějí být vedeni. Někteří potřebují přijetí a jiní si vychutnávají, když mohou jednat jako jejich spasitelé. Někteří potřebují vystupovat vpředu a zpívat, zatímco jiní chtějí sedět vzadu. Někteří lidé mají touhu sloužit dětem a jiní by své dětí raději odevzdali, aby je vyučovali a vedli jiní.

Ten pastor argumentoval tím, že sbor existuje jen tak dlouho, dokud se tyto požadavky účinně překrývají. Dokud to tak je, vše běží jako na drátkách. Pokud to skončí, sbory se zapletou do pomluv, bojování o moc a lidé vystupují. Mnozí odcházejí a hledají sbory, které by uspokojily jejich potřeby, nebo vytvoří nový sbor s jinou skupinou v čele. A tak začne nový kolotoč. Přitom mnohým nedochází, že život nějakého obecenství nemůže být budován na našich vlastních potřebách, ale na Božích záměrech, které má se svým lidem.

Tento problém se nedá vyřešit přeložením místa konání z nějakého sálu do nějakého obýváku. Jestliže chceme najít život v obecenství v uspokojování našich potřeb skrze druhé lidi, budeme prožívat okamžiky naplnění, které budou střídány dlouhými obdobími sucha, nespokojenosti a frustrace.

Teprve tehdy začneme prožívat radost z opravdového obecenství, až nám dojde, že musíme být cele ve vztahu s Pánem Ježíšem. Nescházíme se s ostatními proto, že to potřebujeme nebo abychom dosáhli uspokojení našich přání. Pravé obecenství můžeme mít jedině tehdy, když náš život v Kristu přetéká v naší lásce k ostatním. Protože prožíváme radost a svobodu JEHO života, nemůžeme nakonec dělat nic jiného, než ji pak sdílet s ostatními.

Písmo mluví jasně: Skutečný Život se nachází pouze v Pánu Ježíši! V nikom jiném – ani ve správných setkáváních křesťanů v domech nebo v budovách. Na to ukazuje Pavel, když Ježíše nazývá Hlavou Církve, a když vyhlašuje, že Božím úmyslem bylo, aby ON „držel prvenství ve všem“. (Kol 1:18). Nejsou to naše potřeby, které jsou středem a důvodem života Těla. Je to JEHO živá přítomnost mezi námi!

Léta jsme chybně učili, že musíme chodit do sboru, abychom tam „načerpali“ Boží život. To není pravda! Můžeme být naplněni Božím životem jedině proměnou našeho vztahu s Otcem, skrze Jeho Syna, Ježíše. Nescházíme se proto, abychom byli naplněni církví, ale abychom naplno žili z Ježíše, a pak, abychom tento Jeho život společně sdíleli s Božím lidem.

Zde je ten problém, ke kterému dochází ve mnohých sborech, i ve mnohých domácích skupinkách: Místo vyučování lidí jak mají žít s Kristem, církev zabírá Ježíšovo místo v jejich životech. Místo vyučování jak lidé mají žít v Kristu, jsou lidé učeni závislosti na strukturách a setkáváních – prostě na tom, čemu říkáme církev. Naše chápání života sboru se pak stává další překážkou, která lidem brání v tom, aby mohli hluboce a plně žít v Ježíši!

Ti, kteří jsou vyučováni žít v hlubokém vztahu s Ježíšem, poznají velkou radost, když mohou Jeho život sdílet se stejně smýšlejícími. Jejich cesty se mohou setkat jen na několik minut nebo spolu mohou jít po celé roky, aniž by spolu museli vzájemně manipulovat nebo se ovládat, protože tito lidé poznávají, že Pán Ježíš je tím jediným, kdo nade všemi vládne.

Žel, většina věřících nemá žádnou představu, jak žít takovým způsobem. Zdá se, že jsme spokojeni, pokud je dokážeme udržet závislé na našich programech a bohoslužbách. To vysvětluje, proč různé varianty sborů ustavičně slibují více, než dodrží. Můžeme vymýšlet nekonečné množství různých způsobů církevního života, ale pokud to neděláme správně, veškeré naše snahy ztroskotají. Pokud potřebuješ pomoc, najdi lidi, kteří žijí tímto způsobem – kteří kolem sebe nehoufují žádnou „skupinu učedníků“ – a popros je o pomoc.

Pravý život církve vyrůstá ze skupiny lidí, kteří jsou zaměřeni pouze na Ježíše. Zaměř se na církev, a vždy budeš zklamán. Zaměř se na Ježíše a objevíš, jak ON sám kolem tebe buduje církev.

Z článku Wayne Jacobsena | Proč domácí církev není řešením