Nikdy mi to ani na mysl nepřišlo

Bůh, který údajně stvořil místo věčných muk, kde mají skončit miliony lidí, aby tam ve smrtelné agonii celou věčnost trpěli, v nikdy nekončících mukách, ve věčném ohni, nechá zapsat takové prohlášení:

Jeremjáš 7:30 – 31 Protože synové Judy páchali to, co je zlé v mých očích, je Hospodinův výrok, postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili, vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby pálili své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl.

Bůh zde říká, že mu pálení lidí, ať už má jakýkoliv důvod, nikdy ani na mysl nepřišlo. Neodhaluje se zde náhodou, kde má tato šílená doktrína, která v celé historii, tak negativně, poznamenala miliony životů, ve skutečnosti svůj původ?

Mluví opravdu místa Nové smlouvy, která jsou tak často s oblibou používána tolika kazateli tohoto podivného evangelia, kdy Bůh, který sám založil požár, přichází, aby jej hrdinně uhasil? Je opravdu Bůh takovým pyromaniakem? Vytvořil tak hrozné místo, aby před ním mohl následně lidi zachraňovat, a ti jej pak mohli uctívat? A je opravdu dostatečným argumentem, že ten požár nezaložil pro lidi, ale pro ďábla, když tam tolik jeho dětí skončí?

Zkuste prosím zapřemýšlet a pokud možno, nesnažte se odpovídat: „ale přeci psáno jest,“ protože ve světle výše uvedeného Božího prohlášení říkáte, že Bůh je ve skutečnosti chorobný pokrytec.

Jen pro zajímavost, údolí Hynómova syna (ge-ben-hinnom), o kterém je v Jeremiáši psáno, leží v Jeruzalémě. Název Gehenna pochází z ge-Hinnom neboli údolí Hinnom.

Podle některých zdrojů se, pro jeho starověké modloslužebné využívání, stalo skládkou a dokonce kremačním místem, kam byli házeni a spalování mrtví (jakožto do propasti), kteří zemřeli během obléhání a následně zničení Jeruzaléma v roce 70.n.l. Bylo to místo, kde byl uměle udržován oheň, z důvodu zabránění šíření nákazy a mimo jiné zde byla i spousta červů. I když během obléhání to vypadá, že oheň, pokud tam ještě nějaký hořel, tak již jen jako následek chemické reakce (jako na skládce). Mrtví totiž byli házeni z obléhaného města přes hradby a nebyl, kdo by oheň, mohl udržovat.

Krom jiného Izaiáš zakončuje popis tohoto vykonání soudu nad Izraelem v 66 kapitole:

Izajáš 66:24 I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní. Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne. Budou k opovržení veškerému tělu – srovnej s dalšími místy v Daniel 12, Zjevení atp.

Opět, vypadá to, že o tom můžeme číst také v již několikrát zmiňované Židovské válce:

„Okolí Jeruzaléma bylo nyní v okruhu dvaceti kilometrů opuštěné a holé; naplnila se slova Písma: „Hněv a zloba Hospodinova se vylila na toto místo, na lidi i dobytek i na stromy v polích a na plody země.“ Došli k propasti, do které městští obyvatelé shazovali mrtvoly. Vystupoval z ní silný zápach, zalykavý, beroucí dech; těla ležela na sobě navršena v hnusném hnilobném rozkladu. Titus se zastavil. Také Josef zůstal poslušně stát. Titus pohlédl úkosem na svého průvodce, jak trpělivě stojí v odporných výparech. Princ dostal právě dnes opětovné důvěrné sdělení, že Josef provádí špionáž, že je v tajném spojení s obleženými. Titus tomu ani za mák nevěřil. Dobře věděl, jak obtížné je Josefovo postavení, že ho Židé stejně jako římští vojáci pokládají za zrádce. Měl toho člověka rád, považoval ho za poctivého přítele. Ale byly chvíle, kdy mu byl stejně cizí a nepochopitelný jako jeho vojákům. U této mrtvolné propasti pátral v Josefově tváři po známkách odporu a zármutku. Ale Josefův obličej byl uzavřený a princ měl pocit chladu a cizoty: jak to může ten Žid snést?“

Troufnu si tedy povědět, že spíše než věčný trest, věčná muka, věčný oheň atp. šlo o vyjádření definitivního, neobnovitelného skončení s tím starým nebem a starou zemí. Starý Izrael, starý Jeruzalém, Mojžíšova smlouva, a vůbec starý svět i s jeho neužitečnýmy pricipy (prvky), byli definitivně, neobnovitelně a na věky zničeny, a už nikdy je nikdo nebude moci znovu vybudovat, ustanovit, založit či obnovit. Nová smlouva ten starý věk naprosto a spálila.

Vše je dobře popsáno v celé kapitole Izaiáš 66 a nejen zde.

Ale uvidíme, co vše se k této oblasti ještě nalezneme. ??