Boháč a Lazar

Poslední články o pekle či věčných mukách vzbuzují další otázky 🙂 Co tedy s tímto veršem, respektive s celým příběhem?

Lukáš 16:23 A když (boháč) v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

 Má momentální odpověď je asi následující: Pokud jde o skutečný příběh, nikoliv o alegorii, kterou Ježíš reagoval na předešlý rozhovor s farizei (třeba se znovu jinak snažil poukázat na rozdíl mezi životem skutků podle Zákona a životem z Abrahamovy víry – jak o tom hovořil i jindy) tak mi z příběhu vyplývá, že boháč byl ve skutečnosti charakternější než řada jiných lidí, dokonce někdy i mě nevyjímaje. Na místo záchrany sama sebe, žádal jen omočení svého jazyka mokrým Lazarovým prstem (zvláštní přání na tak hrozném místě), a ani slůvkem se nezmínil o tom, zda by nemohl být z ohně vytažen on sám, i když o propasti ještě nevěděl. Jeho první prosba byla o omočený prst a pak žádal záchranu svých bratří – o sobě ani slovo. Odpovídá toto chování k tak bezbožnému arogantnímu člověku, který si zaslouží pekelná muka? A pokud se snad v pekle změnil, nemohla být naděje, že je peklo opravdu místem nápravy? 🙂

Dále, jaký je Bůh, který stvoří takové místo, kam spravedlivé umístí na dohled i doslech od tak hrozně trpících bezbožných. Chtěli byste na takovém místě strávit byť jen jeden rok? Každý den a každou hodinu, vidět a slyšet úpění trpících přátel i nepřátel?

Z toho totiž vznikly některá učení, která se snaží lidi přesvědčit, že pohled na utrpení druhých, vzbuzuje tvé potěšení ze spásy. Myslím, že lidé, kteří strávili nějaký čas v koncentračních táborech, a ty se takovému peklu nemohou rovnat, neodcházeli domů svobodnější, volnější a radostnější ze své záchrany. Neprožil jsem to, ale umím si představit, jaké to v nich zanechalo šrámy a do dnešního dne o nich tito lidé vypráví, pokud o tom vůbec mluvit chtějí.

Takže, je-li to příběh, kterým Ježíš popisuje skutečnou událost a skutečné místo, protože to není uvedeno slovy „řekl jim podobenství“, pak můžeme třeba také povědět, že Petr je ve skutečnosti skálou, kusem šutru, na kterém je vybudována nepřemožitelná církev.

Mj. je ještě nějaké takové místo, třeba v jiných evangeliích, které by dalo prostor, vytvořit takovou doktrínu, která na základě tohoto jednoho odstavce vznikla?

Takže, je to poněkud naturalisticky napsané, ale pokouším se tím nabořit to naše vypěstované, nábožensky šmrncnuté, uvažování, které nepřemýšlí, jen přijímá a raději nepokládá otázky. Vždyť Boží moudrosti přeci nemůžeme porozumět. Věřím, že přemýšlet není hřích. Takže úplně jasnou odpověď nemám, ale dává to prostor ptát se dál, zvláště, když jiná evangelia se o tomto ani slůvkem nezmiňují.