Snaha vyčíst v bibli jak žít

Jan 5:39 – 40 Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“

Snaha vyčíst v bibli jak žít, abych naplnil Boží očekávání, je asi jako snaha studovat příručku o manželství, abych uspokojil svou manželku. A když to vše nastuduji, tak se snažit ta pravidla na své manželství aplikovat a domnívat se, že to bude stačit.

Když tedy příručka říká, že pokud doma alespoň jednou za týden vynesu koš, umyji nádobí, vyluxuji, přinesu manželce květinu a řeknu že jí miluji, bude naprosto uspokojená. Víme, že takto to nefunguje, možná jí to na měsíc bude vyhovovat, protože si alespoň jeden den odpočine, ale dlouhodobě a bez vztahu?

A to je to co říkal Ježíš, snažíte se z Písma vyčíst, kdo jsem, jak přemýšlím, co se mi líbí a co nelíbí, jak máte žít, jaké máte činit skutky, abyste splnili mé očekávání a podmínky, abyste byli spasení, abyste se odlišili, abyste abyste abyste, ale úplně ignorujete mě, který žije s vámi.

Tedy, jako by Ježíš říkal: „nestuduj příručku, ABYS…, protože bez vztahu se mnou si z ní opět uděláš bič, jak sám na sebe, tak také na druhé. Nová smlouva je o vztahu se mnou, který jsem ve tvém srdci a bible ti ty věci, které ve tvém srdci měním, tak maximálně může potvrdit. Ale nikdy to nebylo zamýšleno naopak. Nikdy jsem nechtěl změnu skrze zachovávání bible. Tuto marnou snahu dokazovala celá Mojžíšova smlouva – tělesná snaha naplnit Boží očekávání – o které říkám, vyžeň otrokyni i s jejím synem Izmaelem.“

Takže Bůh nežije ve tvé bibli, ale ve tvém srdci a k tomu, aby k tobě mluvil, si použije jak bibli, tak hudbu, tak přírodu, tak lidi věřící i tzv. „nevěřící,“ prostě vše, protože on ta slova oživuje v tobě a mluví jazykem, kterému rozumíš.

Pokud by to tak nebylo, pak by věřící na začátku, byli úplně ztracení… neměli internet, neměli bibli, neměli pravidelná shromka. Měli jen vztah s Bohem, kterého se naučili slyšet a mluvit s ním. A toto je i výzva pro nás, a to tím spíš, že my už nejsme tou prvotinou, kterou byli oni. My jsme resp. měli bychom být cca o 2000 let dále a to jak v čase, tak i ve vztahu. Žel, mnohdy se snažíme žít z času i vztahu lidí, kteří žili ve zcela jiné době, ve zcela jiném prostření, kteří řešili problémy či otázky své doby. A pokud tyto skutečnosti nebereme v potaz, snažíme se napasovat naše životy na ty jejich, což působí spoustu problémů a zmatků.

Život je mnohem bohatší, je mnohem rozmanitější, stejně jako my všichni. Bůh se nezapomněl ani neodešel v prvním století. Neuzavřel se na těch několika stránkách bible, které nechal zapsat, jako odkaz těm v budoucnosti. Ač tam čteme mnohé inspirativní věci, které jsou pro naše ponaučení, Bůh je tu také. Vždyť oni řešili a potýkali se se spoustou věcí, které potřebovali své generaci sdělit, a které se nás už netýkají. A na víc, oni nebyli nadlidé, s nadlidskou schopností mluvit a slyšet Boha. S nadlidskou zodpovědností zapsat Boží slovo pro následující generace, protože nikdo takový už se přeci nikdy v celé budoucnosti nenajde. Oni byli stejní jako my. Máme stejného Ducha, stejnou možnost naučit se Boha slyšet a stejnou možnost s ním i mluvit. A myslím, že On zná náš život a aktuální situaci ve které momentálně jsme, mnohem lépe než Pavel, Jakub, Petr, Jan či Juda. Jeho příbytek je opět s lidmi, On se s námi prochází a mluví úplně stejně jako tehdy.

Tedy, my máme možnost psát vlastní „epištoly“, kterými je náš život.