Gehenna, kde červ neumírá a oheň nehasne

V evangeliích můžeme číst spoustu vyjádření spojených s místem nazývaným Gehenna. Ta vyjádření nejsou vůbec povzbudivá a řada věřících ví, že by se na toto místo, kde červ neumírá a oheň nehasne, rozhodně dostat nechtěla.

Rád bych se podíval o jaké místo ve skutečnosti jde, resp. šlo.

Jednu z prvních zmínek najdeme v knize Jozue 15:8 Hranice dále stoupá údolím Hinómova syna od jihu k jebúsejskému hřebeni, což je Jeruzalém. Potom stoupá k vrcholu hory, která je naproti Hinómovu údolí na západ a která je na okraji údolí Refájců na sever.

Šlo tedy o nádherné údolí v blízkosti Jeruzaléma, které patřilo synům Hinnom. Odtud také jeho název pochází – údolí synů Hynnom – neboli Ge ben Hinnom – zapisováno také, jako – údolí Hynnom – Ge Hynnom – od toho zřejmě odvozeno GeHenna.

Později zde Izraelci vystavěli obětiště Molochovi, pohanskému bohu, kterému přinášeli své děti. Přesněji řečeno, své děti zde upalovali. Hovoří o tom Jeremiáš:

Jeremjáš 7:30-31 Protože synové Judy páchali to, co je zlé v mých očích, je Hospodinův výrok, postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili, vystavěli návrší Tófet (obětiště, ohniště), které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl.

Za krále Joziáše, v době obnovy / reformace Jižního království, bylo toto obětiště zničeno.

2.Královská 23:10 Tófet, který je v údolí Hinómova syna, také znečistil, aby nikdo neprováděl svého syna či dceru ohněm Molochovi.

A jako „pojistka“ aby už nikdy nebylo možné, obětiště obnovit, bylo nadále využíváno, jako smetiště či pohřebiště plné různého hmyzu včetně červů, jak už to na takových místech bývá. Na víc, z důvodu zamezení rozšíření nákazy, zde byl uměle, ale nejspíš i jako přirozená chemická reakce, udržován oheň, kterým bylo vše spalováno.

Pokud se tedy ještě vrátíme k Jeremiášovi, Boží řeč, ohledně tohoto místa, zde dále pokračuje, když prorokuje o přicházejícím soudu nad těmi, co porušovali Zákon, o který si sami řekli a před kterým Izrael (lépe řečeno Judsko) neustále, až do doby Ježíše a apoštolů, varoval.

Jeremjáš 7:32 Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Tófet ani údolí Hinómova syna, ale údolí porážky / jatek, a budou pohřbívat v Tófet, až už nebude místo. Mrtvoly tohoto lidu se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je zaplašil.

Ježíš tedy nepřinášel jakési nové, židům neznámé, výrazy. On k těm svým, ke kterým byl poslán, stále hovořil slovy jejich proroků, aby mohli porozumět. Tedy stále hovořil o soudu, a to soudu nad porušiteli Mojžíšovy smlouvy, která byla uzavřena jen a pouze mezi Bohem a Izraelem. Čtěme dále a pro jasnější pochopení si někde dovolím uvést komentář v závorce:

Matouš 5:22 Já vám však pravím, že soudu (o kterém prorokovali proroci) propadne každý, kdo se bez příčiny hněvá na svého bratra (bratra co do potomků Jákoba). Kdo by svému bratru řekl: ‚Raka‘, propadne veleradě. Kdo by mu řekl: ‚Blázne‘, propadne ohnivé Gehenně (skončí pohřbený v údolí Hynnom, jak o tom prorokoval Jeremiáš a Izaiáš)

Matouš 10:16…28 „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice.Mějte se na pozoru před lidmi, neboť vás budou vydávat soudům, budou vás bičovat ve svých synagogách, budou váz vylučovat ze svých synagog (Jan 16:2), dokonce před vladaře a krále vás budou vodit kvůli mně / pro mé jméno, jim i pohanům na svědectví …. Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, bude zachráněn …. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo (vaši bratři z otce Jákoba / ze Židů), ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v Gehenně (jak o tom prorokovali Jeremiáš i Izaiáš)

Matouš 23:15 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.“ (proč syn Gehenny? Protože byl vyučen odporovat všemu Božímu a tedy, stal se tím, na koho měl dopadnout nadcházející soud, jak o tom prorokovali Jeremiáš i Izaiáš)

Matouš 23:29-36 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom žili ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi na prolévání krve proroků podíl.‘ Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří proroky zavraždili. I vy naplňte míru svých otců! Hadi, (plemeno zmijí)! Jak uniknete trestu / soudu Gehenny? Hle, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i učitele Zákona; některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. Amen, pravím vám, to všechno přijde na tuto generaci (ke které jsem byl, jako syn majitele vinice, poslán).“

Marek 9:42-49 „Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny, do nehasnoucího ohně. A svádí-li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny. A svádí-li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny, kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí.

Takže pár otázek k zamyšlení. Přemýšleli jste někdy, proč je pro toho, kdo by svedl maličkého k hříchu, lepší, aby byl utopen? (a upozorňuji, že není napsáno utopen před tím než svede, ale utopen po té co svede) Znamená že utopení jdou po smrti na lepší místo než je Gehenna, o které je řeč dále? A o jaký hřích se vlastně jedná? A jak si můžete být jistí, že do té kategorie nespadáte právě vy?

Pojďme dál, a koukněme, co kromě Jeremiáše prorokoval zmiňovaný Izaiáš? Ten o tomto soudu nad Izraelem hovoří například ve své poslední kapitole. Sledujte prosím určitou podobnost v tom, co svým posluchačům celou dobu sděloval Ježíš – dovolím si jen výběr veršů:

Izajáš 66:5-6 Slyšte Hospodinovo slovo, kdo se třesete před jeho slovem: Vaši bratři / soukmenovci – Izraelci, kteří vás nenávidí a vylučují vás pro mé jméno, říkají: Ať se Hospodin oslaví a uvidíme vaši radost! (míněno ironicky – viz jsi-li syn Boží, tak ukaž, slez z kříže). Ale budou zahanbeni. Slyš, hukot z města, zvuk z chrámu, zvuk, jak Hospodin odplácí svým nepřátelům za to, co vykonali. … 15-16 Neboť hle, Hospodin přijde v ohni a jeho válečné vozy jako vichřice, aby v rozlícení vylil svůj hněv a své hrozby ve plamenech ohně. Neboť ohněm a mečem bude Hospodin soudit veškeré tělo a pobitých Hospodinem bude mnoho. … 24 I vyjdou a pohlédnou na mrtvoly těch, kteří proti mně byli vzpurní. Ano, jejich červ neumírá a jejich oheň nehasne. Budou k opovržení veškerému tělu (všem lidem).

Vidíte, jak hrozný ten soud byl? Přesně jak prorokoval Jeremiáš, a posléze připomínal a varoval Ježíš. On byl poslán k těm pod Zákonem, aby varoval a vysvobodil svůj lid, ke kterému byl jako syn majitele vinice poslán. Ovšem ti, kteří přestupovali vlastní smlouvu (mojžíšovu), ti kteří zabíjeli proroky a posléze zabili i svého Boha – smluvního partnera, byli doslova naházeni do údolí Hinnom, do Geheny, kde oheň nehasne a červ neumírá. Jejich mrtvá těla mohl každý člověk vidět. Bylo to místo na této zemi, nikoliv kdesi v podsvětí.

Však i zápisy z tohoto soudu, o tomto údolí jatek, popsané v trilogii Židovská válka… o tom hovoří:

„Umřel Alexasův mladší synáček, dvouletý, a několik dní poté i starší, čtyřletý. Dvouletého bylo ještě možno pochovat. Ale když zemřel čtyřletý, bylo už mrtvol příliš mnoho a sil málo a bylo nutno spokojit se tím, že mrtvoly byly házeny do propastí kolem města. Nachum, jeho synové a snacha donesli mrtvolku k jihovýchodní bráně, aby ji setník Mannaeus bar Lazarus, náčelník pohřební služby, mohl dát shodit do propasti.
Nachum chtěl nad mrtvolkou promluvit, ale protože byl velmi slabý, slova se mu popletla a místo aby hovořil o malém Jannajovi bar Alexasovi, řekl, že setník Mannaeus pohřbil až dosud 47.203 mrtvoly a že za to dostal 47.203 sestercie, za což si může na burze koupit téměř dvě měřice pšenice.“

„Vidí před sebou svou knihu, holou krajinu s propastí plnou mrtvol, chrámové návrší, zachvácené až do základů požárem, čím jsou ty bláhové mozaiky kolem, tyhle titěrné, přívětivé obrazy domáckého života? Byla to opravdu báječná zábava, jak Židé začali po dvoraně tancovat, jak první z nich vyrazili, a byli sraženi k zemi, jak šplhali, jak skákali do propasti, jak se rozhodovali, zda mají zajít mečem, pádem či ohněm. Vojáci se zaujetím sledovali, jak těžko se ti lidé rozhodují.“

„Okolí Jeruzaléma bylo nyní v okruhu dvaceti kilometrů opuštěné a holé; naplnila se slova Písma: „Hněv a zloba Hospodinova se vylila na toto místo, na lidi i dobytek i na stromy v polích a na plody země.“ Došli k propasti, do které městští obyvatelé shazovali mrtvoly. Vystupoval z ní silný zápach, zalykavý, beroucí dech; těla ležela na sobě navršena v hnusném hnilobném rozkladu. Titus se zastavil. Také Josef zůstal poslušně stát. Titus pohlédl úkosem na svého průvodce, jak trpělivě stojí v odporných výparech. Princ dostal právě dnes opětovné důvěrné sdělení, že Josef provádí špionáž, že je v tajném spojení s obleženými. Titus tomu ani za mák nevěřil. Dobře věděl, jak obtížné je Josefovo postavení, že ho Židé stejně jako římští vojáci pokládají za zrádce. Měl toho člověka rád, považoval ho za poctivého přítele. Ale byly chvíle, kdy mu byl stejně cizí a nepochopitelný jako jeho vojákům. U této mrtvolné propasti pátral v Josefově tváři po známkách odporu a zármutku. Ale Josefův obličej byl uzavřený a princ měl pocit chladu a cizoty: jak to může ten Žid snést?”

Ježíš nemluvil jako tatar, on mluvil naprosto srozumitelně, jazykem svého lidu, protože jeho touha byla je opravdu zachránit.

A co ten mlýnský kámen na krku? No ten možná trochu více poodhaluje, že jít raději rovnou do podsvětí, čekajíc na konečné smíření (viz Ez 16:60-63), bylo mnohem lepší, než projít toto pozemské strašlivé upadnutí do rukou živého Boha. Ten, dle svých slov, vyléval hněv, přesně podle Možíšovy smlouvy, kdy odbíjely poslední hodiny starého světa. Kdy těla všech těch, kteří sváděli své děti, činili z nich své žáky a vyučovali je, jako další a další odpůrce Mesiáše, a tedy tvořili další a další syny Gehenny, byla do tohoto místa za hradbami naházena. Celá tato strašlivá událost potvrdila a konečně umožnila naplnit Boží neodvratitelný plán na věky věků, v ohni, nenávratně a neobnovitelně zničit tu oddělující hradbu – Zákon, to staré uzavřené nebe a ten starý svět podléhající principům (někdy překládáno „prvkům“), které nikdy nevyšly z Boha. Zničit tu pozemskou svatyni, která zdržovala otevření té skutečné, nebeské a ustanovit tak novou věčnou smlouvu, která otevřela nové nebe, a skrze kterou bylo celé stvořenstvo, od Adama až do dnešních dnů a dále do budoucnosti, neodvratitelně smířeno a zachráněno.

Máme se tedy ještě Gehenny, o které Ježíš hovoří, bát? Já říkám proč? Je jasné, že proroci nevarovali nás. Mluvili ke generaci, ke které, jako poslední poslaný přišel Ježíš. Ovšem, pokud si bez rozlišení na sebe opět, z těchto slov, upleteme bič, pak můžeme ve svém strachu pokračovat až do aleluja 🙂 a nechat život odtékat bez toho, aniž bychom jej v plnosti začali žít.