sozo.cz

Jak strašná a děsivá myšlenka se objevuje v bibli?

Jak strašná a děsivá myšlenka se objevuje v bibli?

Dovoluji si uvést jeden rozbor dalšího klíčového místa v bibli, a sice “jezero ohně a síry” Tak jako i v jiných zde nakousnutých oblastech (viz. např. článek 4 hlavní pohledy na poslední časy) dává i tento článek možnost podívat se na dané místo z trochu jiného úhlu, a tedy mít možnost se poněkud uvolnit z úzkých kolejí dosavadních jednostranných výkladů.


Jezero ohně. Místo věčného mučení a utrpení v ohni. Jak strašná a děsivá myšlenka se objevuje v bibli? Ale je to to, o čem apoštol Jan doopravdy mluví nebo nás jen zavádí špatné překlady bible? Pro většinu křesťanů i jiných lidí, včetně většiny pastorů tohle bude poprvé, co porozumíte těmto pasážím. Obraz toho, co znamenají tyto pasáže je naprosto zastřený překladem jen proto, že překladatelé nerozumí metalurgii.

Co je ohnivé jezero z bible? Ohnivé jezero je ta nejkontroverznější a nejnepochopenější myšlenka v vibli. Většina moderních biblických překladů říká asi toto: A ĎÁBEL, KTERÝ JE SVÁDĚL, BYL UVRŽEN DO JEZERA OHNĚ A SÍRY, KDE JE ŠELMA A FALEŠNÝ PROROK. A BUDOU TRÝZNĚNI DNEM I NOCÍ NA VĚKY VĚKŮ. (Zjevení 20:10)

Zatímco původní řecký čtenář v této pasáži viděl něco zcela jiného, tak většina moderních překladů vykresluje ohnivé jezero, jako to nejstrašlivější představitelné místo věčného mučení v ohni. Problém je, že apoštol Jan nemluví vůbec o jezeře, ale o malém jezírku s roztaveným kovem, kterému se říká tyglík nebo kelímek (nádoba). Toto přirovnání, které Jan používá, není pro Jana nic nového.

Přísloví 17:3 říká: NA STŘÍBRO JE TYGLÍK, NA ZLATO PEC, ALE SRDCE ZKOUMÁ HOSPODIN.

Už král Šalamoun použil tuto ilustraci, jak Bůh zkouší srdce a použil přirovnání k tyglíku na tavení drahých kovů.

Jezero ohně a síry je obrazem dávného procesu tavení zlata. Doslova kelímku s roztaveným zlatem a přidanou sírou, přidanou k eliminaci nečistot. Toto chápání nám potvrzuje i Zjevení 3:18: RADÍM TI, ABYS ODE MNE KOUPIL ZLATO V OHNI PROČIŠTĚNÉ.

Sám Kristus používá obraz zlata přečištěného v ohni, když napomíná církev v Laodicei, že není ani studená ani horká. Ohnivé jezero nemělo být nikdy chápáno jako doopravdické jezero nebo druh trestu ve skutečném ohni. Naopak, ohnivé jezero je jen slovní obrat o zlatě taveném v tyglíku. Proces čištění zlata.

Když pochopíme jednotlivá řecká slova v těchto pasážích, bude to ještě zřejmější. Řecké slovo překládané jako jezero, doslova znamená rybníček, větší či menší, podle kontextu.

Jde o řecké slovo limnen, které pochází ze slovního základu limen a to vyjadřuje jezera, velké nebo malé. Mohlo by to znamenat jezero, vyplývá-li to z kontextu, nebo přinejmenším větší rybníček, ale novozákonní autoři ve skutečnosti rozlišují mezi velkou masou vody a něčím malým jako je rybník, použitím řeckého slova thalassa. Například Galilejské jezero v Markovi 6:48 je thalassa. Takže to hlavní je kontext. A v kontextu této pasáže je ohnivé jezero obrazem malého rybníčku roztaveného kovu, tavící nádoba, nikoliv jezero plné ohně.

Jen psychicky narušený by mučil lidi doslovně v ohni po celou věčnost. Určitě ne Bůh, který je láska. Ten by nic takového neudělal a ani by ho to nenapadlo. Ostatně On sám to říká v Jeremjáš 7:31 … vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby pálili své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl.

Takže co je ten obraz ohně a síry v těchto pasážích?

Síra se používala při tavení kovů už odedávna. A zlato čištěné za pomoci síry je stále ještě používáno Mincovnou USA. Síra je vysoce reaktivní a tím, že se přidáním malé množství síry do tyglíku, nechtěné kovy přemění v sulfidy, jako je sulfid železnatý nebo sulfid měďnatý. Při této reakci se bude také blýskat a kouřit. Zlato samo o sobě je resistentní této reakci a usadí se na dně v čistší formě, zatímco ostatní kovy jsou nyní zachyceny coby sulfidy a plavou nahoru. Ve starověku sice neznali chemické reakce v tomto procesu, ale určitě věděli, že výsledkem je čisté zlato.

Ale co to mučení v ohni?

No, řecké slovo přeložené jako mučit je ve skutečnosti slovo prubířský kámen. Je to řecké slovo bassaniso, které pochází z řeckého kořene básanos, což je původně černý křemíkový kámen používaný jako zkušební k testování čistoty drahých kovů jako je stříbro a zlato. Z řeckého slova bássanos máme také slovo basalt (?), druh kamene, který byl používán k výrobě zkušebních kamenů ve starověku.

Apoštol Jan používá toto slovo velmi doslovně a míní tím zkoušení zlata.

To, že Jan používá slovo zkušební kámen, v doslovném originálním významu, zcela potvrzuje, že “ohnivé jezero” je přirovnání k tavící nádobě. A nejde o obří jezero plné ohně určené k trápení, ale o tavící nádobu na čištění zlata. A k testování čistoty zlata se ve starověku používal tento zkušební kámen, a i dnes jej šperkaři používají. Máznou proužek zlata na zkušební kámen a podle výsledné barvy poznají míru čistoty zlata. Lze provést ještě dodatečný test k dosažení cíle tak, že se na proužek zlata na kameni dá kyselina a ty nezlaté prvky budou reagovat a dokonce kouřit, stejně jako když se dá síra do tyglíku. Pokud je ve zlatě hodně nečistot, šperkař uvidí malý obláček kouře a na kameni to bude bublat, což je ve skutečnosti plynný vodík, který se uvolňuje při této chemické reakci.

Takže toto je skutečný význam slova mučit, proces k testování čistoty zlata a ohnivé jezero není o věčném mučení a pálení hříšníků. A znovu, je to stejný slovní obrat, který používá král Šalamoun v Přísloví 17:3 NA STŘÍBRO JE TYGLÍK, NA ZLATO PEC, ALE SRDCE ZKOUMÁ HOSPODIN. Ohnivé jezero je tedy matafora, která ukazuje na čištění zlata, nikoliv na jakési místo nebo jezero.

Apoštol Jan zde používá abstraktní myšlenku, obraz člověka, který je přetaven jako zlato, pak otestován a znovu přetaven, a s každým dalším cyklem vzrůstá míra jeho čistoty.

Tato ilustrace, kterou Jan používá, tedy neměla být chápána, jako věčné mučení nebo trest, ale spíše jako ilustrace procesu, který má na mysli nějaký cíl a konec a cílem je ukázat na dobrotu a čistotu té osoby.

Ale neříká snad tato pasáž na věky věků?

Ano, pokud čtete bible jako New American Standard, NIV, ESV nebo kterýkoliv z těchto překladů včetně českých, dočteme se spojení „na věky věků.“

Fráze „na věky věků“ je ve skutečnosti pět řeckých slov: „ajs tous ajonas toun ajonian,“ což doslova znamená „v době dob.“ A další věc, které si musíte být vědomi při čtení těchto pasáží, je že došlo ke změně jejich významu, kdy moderní biblické překlady vynechali řeckou předložku ajs, znamenající V nebo DO – a vložili sem NAVĚKY. Doslova vynechali předložku, která znamená V nebo DO a vložili slovo navěky.

Pokud byste tedy chtěli vytvořit překlad, kterému by čtenář rozuměl, tak by to znělo: V DOBĚ DOB (čase časů). Ne tedy na věky věků, či ve věčnosti, ale v době dob, v období času.

A to se týká všech pasáží v knize Zjevení, překládaných jako navěky.

Dokonce i pasáž, ve které se říká, že budou kralovat na věky věků, je nesprávná. Ta pasáž má znamenat v době dob (čase časů). Ne že by věčnost neexistovala, jen to není kontext těchto míst.

Tedy použití správné předložky je nutné pro pochopení těchto pasáží. Je to rozdíl mezi myšlenkou pouze někde být a myšlenkou trvání času. Jinými slovy ta pasáž nám říká, kdy se to stane a nespecifikuje, jak dlouho to bude trvat. Podobně můžeme povědět, že ke druhé světové válce došlo ve 20. století, ale neznamená to, že trvala celé století.

Jinými slovy, Bůh tavil a testoval činitele nepravosti, aby je vrátil do čistého stavu, ke kterému byli původně stvoření. První církevní otcové tomu říkali Apokatastasis: Obnovení všech lidí a všech věcí Bohem k tomu, k čemu je původně zamýšlel a Boží stvoření je velmi dobré.

Takže pokud bychom chtěli přeložit tuhle pasáž o ohnivém jezeře za použití ilustrace, kterou Jan opravdu v této pasáži používá a říci to česky, znělo by to asi takto:

A ĎÁBEL, KTERÝ JE SVÁDĚL, BYL VHOZEN DO TAVIČSKÉHO TYGLÍKU S PŘIDANOU SÍROU, TAM JE I ŠELMA A FALEŠNÝ PROROK. JEJICH ČISTOTA BUDE TESTOVÁNA DNEM I NOCÍ V DOBĚ DOB.

Takže ta ilustrace, kterou Jan používá v těchto pasážích, není obraz někoho, kdo je mučen v ohni na věky věků. Jde o přirovnání k tavící nádobě na zlato a o proces čištění kovu. Tento obraz přetavení zlata do čistého stavu je obraz procesu, který směřuje k obnovení. Dokonce je zde rozvíjena myšlenka, že v této transformaci je taková naléhavost, že Bůh dokonce přetavil či přetavuje i ďábla samotného.

Efezským 3:10-11 Skrze shromáždění se tak nyní má stát známou vládám a autoritám v nebeských oblastech přerozmanitá Boží moudrost, podle odvěkého úmyslu, který uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Takže odteď, když budete číst v bibli o ohnivém jezeru, můžete mít na mysli malou tavičskou nádobu s roztaveným zlatem uvnitř. To je ilustrace, kterou apoštol Jan doopravdy používá. To takzvané ohnivé jezero je nádobka zlata a nemá to nic společného s věčným mučením a ohněm. Ohnivé jezero, ta tavící nádoba je obrazem Boha, který přetavil či přetavuje své stvoření v čisté zlato. Je to ve skutečnosti krásný obraz Boží lásky a dobroty, který chce, aby jeho stvoření bylo čisté a svaté, milující a milosrdné a dost dobře možná, aby se tak naplnil jeho odvěký záměr, být stvořeni k jeho obrazu, které bude jako On nejen co do podoby, ale i do charakteru.

Upraveno z článku Michaela Webbera

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

One thought on “Jak strašná a děsivá myšlenka se objevuje v bibli?

  1. Pingback: Nebe a peklo – sozo.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *