Nebe a peklo

Včera jsem mailem obdržel pěkně zpracovaný článek, shrnující vše, co je, alespoň pro mě, tématem několika posledních měsíců. Moc díky.

Nebe a peklo… při prvním povrchním přečtení Nového zákona se zdají být tak zřejmé, ale při podrobnějším studiu člověka zaujmou pozoruhodné věci. Roky jsme měli za to, že Bůh opravdu zavrhne některé lidi na věky a opravdu se nám na tom ledacos nelíbilo (Jak ho to vůbec mohlo napadnout? Jaký surovec by mohl někoho mučit celou věčnost, a ještě navíc v ohni, ať už je to bráno doslovně či obrazně?) Při setkání s křesťanským univerzalismem na nás vyskočila řada zajímavých myšlenek a míst z Bible, a tak je uvádíme pro zamyšlení. Sami v této oblasti ještě hledáme a nemáme odpovědi na všechno, ale přesto je v Bibli řada míst, kterých si možná nevšimnete, když k její četbě přistoupíte s předem danou představou nebe a pekla.

Místa, která mluví o záchraně všech lidí:

  • Jan 12/32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.
  • Jan 17/2 Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, 2 tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný.
  • Řím. 5/18 A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.
  • Řím. 11/32 Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
  • Řím 14/11 Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘
  • 1. Kor. 15/22 Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.
  • 2. Kor. 5/15 A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.
  • 2. Kor. 5/19 Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.
  • Fil. 2/9-11 (srovnej s Izaiáš 45/23-25) Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, 10 aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, 11 a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
  • Kolos. 1/19, 20 neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost 20 a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.
  • 1. Tim. 2/5,6 Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.
  • 1. Tim. 4/10 Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Zachráncem všech lidí, zvláště věřících.
  • Hebr. 2/9 Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti.
  • 1. Jan 2/2 On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.

Přestože je v Bibli řada míst, kde je spasení spojováno s vírou a přijetím Krista, je i řada těch, která mluví o záchraně všech, i když se zdá, že cesta těch prvních je snazší.

  1. Mnoho míst, která jsou překládaná v některých Biblích jako peklo, obsahují ve skutečnosti slovo Gehenna, což je řecký přepis starozákonního názvu údolí Hinnon, což bylo místo poblíž Jeruzaléma, kde se pálily odpadky, kde probíhaly lidské oběti modlám (viz. Tofet) a kde byly v době obou pádů Jeruzaléma nakupeni mrtví. Viz. Izaiáš 66/24 – nehasnoucí oheň se týká mrtvol a ne věčného mučení duší. Jedná se tedy o reálné místo na zemi a nic souvisejícího s věčností.
  2. Tam, kde je na několika místech Bible zmíněno věčné mučení, jde bohužel o špatné překlady. Slovo věčné je ve skutečnosti řecké slovo aionion, které neznamená věčnost, ale období (viz. např. anglický překlad Young’s literal Bible). Také ono slovo mučení má většinou v originále mnohem pozitivnější význam. Jde např. o slovo kolasis, které je odvozeno od prostřihávání stromů nebo o slovo βασανισθήσονται – což je v první řadě testovací kámen používaný v metalurgii. Místa, která jsou překládaná jako věčné trápení, jsou např. Mat. 18/8, 25/41 a 46, 2. Tes. 2/9, Juda 1/7 nebo Zj. 14/11, 20/10. Zde je všude výraz aionion. Stojí za zmínku, že za tímto druhem výkladů stojí Augustin, který řecky neuměl.
  3. Ohnivé jezero – článek, který je přepisem výše uvedeného videa: https://sozo.cz/?p=5335
  4. Peklo jako takové není konečné místo, protože peklo mělo být hozené do ohnivého jezera, Zj. 20/14 – otázkou pak je tedy spíše ono ohnivé jezero.
  5. Bůh říká, že by mu něco takového jako pálení lidí ohněm nepřišlo na mysl. Jer. 7/31 ( vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl)
  6. Nikoho nezavrhuje navěky: Pláč 3/31, 32 (Neboť Panovník neodvrhne navěky; 32 neboť jestliže sklíčil, slituje se podle svého hojného milosrdenství.)
  7. Proč by nám Bůh říkal, ať milujeme své nepřátele a sám by ty svoje mučil celou věčnost?
  8. V celém Starém zákoně je o pekle (šeolu) jen pár nevýznamných zmínek, spojených se smrtí, nikoliv s věčným mučení. Proč by Bůh zatajoval tak důležitou věc 4000 let, a pak ji na lidi vybalil v osobě Zachránce světa?
  9. Bůh Adamovi řekl, že když sní ovoce ze stromu poznání, bude muset zemřít, ne že ho bude celou věčnost mučit. I ti, kteří si to nevybrali, umírají kvůli Adamovi. Proč by jen ti, kteří si to vyberou, měli žít díky druhému Adamovi?
  10. Mnoho novozákonních varování ohledně zkázy a zahynutí se ve skutečnosti týká pádu Jeruzaléma a ne věčného mučení. Lidé v první církvi brali velmi vážně proroctví o tom, že Jeruzalém bude zničen. Měli za to, že žijí na konci doby, čímž mysleli konec starozákonního období a ne konec světa, tak jak si ho leckdy představuje čtenář 21. století. Za zajímavost stojí přednáška Jonathana Weltona o pádu Jeruzaléma (Mat. 24). I když některé věci nevidíme stejně, oslovilo nás mnoho zajímavých myšlenek k tomuto tématu: https://www.nove-stvoreni.cz/ke-cteni-jonathan-welton Např. v Mat. 23 Ježíš říká, jak uniknou trestu Gehenny a dává to do přímé souvislosti s událostmi, které se mají týkat dané generace. Je řada míst, kde je zmíněno, že tyto události týkají tehdy žijících Židů: Mt 10/23, 13/40 +49, 16/28, 23/36, 24/3+34, (26/64 – Welton vysvětluje, že frázi příchod v oblacích je nutné brát jako obraz soudu a ne doslova), Mr 9/1, 13/30, (14/62), Luk. 9/27, 11/50+51, 21/27+32, 1. Kor. 10/11
  11. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že i knihu Zjevení mnoho lidí zejména v minulosti vztahovalo k pádu Jeruzaléma. Sama kniha zmiňuje mnohokrát, že v ní popsané události se stanou brzy: Zj 1/1+3, 3/11, 6/11, (17/9 odpovídá vládě císařů v daném období), 22/7+10+12+20. Prorok Daniel (12 k) měl zapečetit svá proroctví, protože se měla splnit za dlouho, tj. za více než 500 let, zatímco události ve Zjevení se měly stát záhy. I když je někteří stále ještě očekávají, tak tato místa mluví proti futuristickému pohledu.
  12. Svobodná vůle lidí je snad nejčastější argument pro to, že si někteří zvolí věčnost bez Boha, ale máme za to, že jde spíše o filozofické odůvodňování pekla. V Bibli tuhle myšlenku lze dokázat těžko.
  13. Opravdu je smrt konečná, a pak se již nelze rozhodnout, když evangelium bylo kázáno i mrtvým? 1. Pt 3/18 a 4/6
  14. Ve Skutcích není nikde kázáno evangelium nebe a pekla tak, jak jej káže dnešní evangelikální církev, ale kázali tam pokání a to, že Ježíš je Mesiáš.
  15. V listech pohanům není o pekle a věčném mučení řeč, jeden za druhým toto téma opomíjí. Snad proto, že se ty předpovědi zkázy týkaly především Židů a zničení Jeruzaléma?
  16. V Aj psaný výklad k problematickým místům Bible, která mluví na první pohled o pekle a zatracení: https://tentmaker.org/books/proof_texts_on_endless_punishment.html
  17. Bible mluví o obnovení všech věcí – Mt 19/28, Ef 1/10

Bible obecně mluví o soudu, trestu a trápení, ale při podrobnějším studii lze říct, že je nevztahuje k věčnosti. Některé tyto události se přímo týkají pozemských soudů a zejména tehdejší žijící generace Židů. V knihách Josefa Flavia je vidět, jak strašný byl pád Jeruzaléma, kde lidé umírali hlady, jedli vlastní děti, celé město bylo plné mrtvol a z lidu zbylo jen malé množství.

Jk 1/18 říká, že věřící jsou prvotinou jeho stvoření. Řada veršů mluví o životě a vyhnutí se soudům pro věřící. Z mnoha míst se na první pohled zdá, že se spasení a věčný život týkají jen těch, kteří přijmou Krista, ale je i dost zajímavých pasáží, které zmiňují spasení všech. Je tedy otázkou, které prohlášení je nadřazené kterému? Řeknu-li: Blaze tomu, kdo vyrazí první třídou našeho parníku, zažije bezvadnou jízdu a Každý nakonec nastoupí do parníku do Ameriky, znamená to, že do Ameriky doplují jen cestující první třídy? Zároveň se zdá, že spoustu míst mluví o soudu a trápení, které není přímo pozemské, a pak by se dalo říct, že existuje jednodušší i těžší cesta k cíli, ale přesto nelze opominout to, že Ježíš je Zachráncem všech lidí a každý to vyzná a uzná: aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.