Miluj Boha, miluj sebe, jako tě miluje Bůh a miluj lidi, jako miluješ sebe

Někteří říkají, že falešně učím o Bohu, který ospravedlňuje hřích a nechává prostor, aby si lidé žili, jak chtějí. Já na to odpovím, že jsem nikdy nic takového neříkal ani neučil. Povzbuzuji k tomu, abychom žili dobře, nikoliv z důvodu strachu z trestu, ale protože vidíme, že je to dobré. Strach totiž nikdy nevedl k pozitivní změně. Jsme svobodní, a to je ten důvod, proč můžeme žít dobře. Necháváme tedy Jeho, aby nás měnil tak, že věci uvidíme stejně, jako je vidí On. A k tomu pomáháme i druhým.

Nemusíme se před Bohem schovávat kvůli naším selháváním, protože Bůh náš hřích nepočítá, ani jej proti nám nedrží, však ho dle svých slov zničil. Dále s námi tedy jedná tak, aby v nás uvolnil / rostl jeho charakter, kterým je Láska (1. Kor 13). Láska totiž neškodí ani Bohu, ani lidem kolem nás. Pak končí jakékoliv zápasení s hříchem. Když totiž vidíš smysl či nesmyslnost dané věci, nepotřebuješ se kousat do rtů, abys nepodlehl, případně něco udělal. Prostě to děláš, protože vidíš a rozumíš. A pokud nerozumíš, zápasíš a trápíš se, pak jdeš znovu k Němu, aby ti pomohl vidět to stejně, jako to vidí On.

Miluj Boha, miluj sebe, jako tě miluje Bůh a miluj lidi, jako miluješ sebe, v tom je zahrnuto vše. Jedno nejde bez druhého, avšak láska nařízená pod pohrůžkou trestu není skutečnou láskou. Proto Bůh tento trest jednou pro vždy odstranil, abys mohl milovat nikoliv proto, že z toho máš výhodu vlastní záchrany, ale proto, že jsi opravdu takový. Miluješ, protože miluješ, ne protože ti z toho plyne výhoda. A myslím, že toto bez Něj jde jen velice těžko. Pak možná pochopíš, že pokud to nemáš ty, je úplně zbytečné vyžadovat to výhrůžkami od druhých.