Církev a její pověry, jejichž ochráncem je strach

Církev přinesla světu nespočet pověr, které mnohým lidem činí velké obtíže opustit. Tyto pověry byly po tisíciletí učeny, hájeny a prosazovány, a proto jejich zakořeněné přesvědčení odolává změnám velmi těžce. Do těchto představ bylo vloženo mnoho emocí, energie a času, a jejich největším strážcem zůstává strach. Vždy se najdou „svědectví“, která je podporují. Lidé se těmito pověrami často nechávají natolik pohltit, že každý, kdo je zpochybní nebo jim odmítne věřit, je ihned označen za svůdce. Ze strachu pak brání svůj vlastní strach, přesvědčeni, že obětovat se pro něj je vznešený čin a dobrý boj víry.

Slyšeli jste někdy někoho říkat: „Chtěl bych se zbavit těchto nesmyslných pověr, ale nejde to. Jako by měly větší moc nade mnou, než já nad nimi. Prosím, pomozte mi!“? Možná jste to sami zažili, nebo dokonce vyslovili. Rozumím tomu. I já jsem kdysi zápasil s opouštěním starých pověr. Církev mi sice ukázala cestu ven, ale nahradila je svými vlastními – a ty navíc upevnila strachem, hrozbami smrti a věčného zatracení. Očistit svou víru je jednou z nejbolestivějších a nejtěžších zkoušek, které může člověk podstoupit. Je to náročná cesta, vyžadující čas a odvahu. Dobrá zpráva ale je, že to možné je.

Strach je jednou z nejsilnějších emocí, které ovlivňují naše rozhodování – často dokonce podvědomě. Pokud ho pochopíme a naučíme se s ním pracovat, můžeme změnit nejen své myšlení, ale i celý svůj život.