Boží království není o tom jít do nebe

Zdědění Království a vstup do Království spolu úzce souvisí. Dědictví je něco, co dostanete, když někdo jiný zemře, ne když zemřete vy. Takže z biblické perspektivy Ježíš je ten, který zemřel, a tím se ostatní stali dědici. Chci tím říct, že myšlenka dědictví není o tom, že vy zemřete, ale o tom, že někdo jiný zemřel a něco vám zanechal.

Židé měli všeobecné poznání a všeobecné očekávání, že až přijde Mesiáš, zavede novou éru království. Židé očekávali uzavření jednoho věku a ustanovení dalšího, jen nerozuměli tomu, jak to bude vypadat. Tedy, když se ukázal Ježíš a kázal: „Čiňte pokání, přiblížilo se království Boží“, věděli přesně o čem mluví. Věděli, že On přichází zavést tu novou éru, ten nový den!

….a futuristé, kteří vidí království, jako přicházející po velkém soužení, učí, že Boží království a království Nebes jsou dvě rozdílné věci. Učí, že jedno je Ježíš, jako Davidovský Král, který vládne na zemi, a druhé je, že vládne z nebe v přítomnosti. Učí, že žijeme v době církevního věku, a že nesplněná zaslíbení království slíbená Izraeli, budou naplněná v miléniu (tisíciletém království) – po 7 letech soužení.

Jediný rozdíl mezi Božím královstvím a královstvím Nebes jsou však jen slova „Bůh a království“. Přičemž nebeské království, místo výrazu Boží království, se používá hlavně v Matoušovi a má to svůj důvod. Evangelium Matouše bylo adresováno hlavně židovským věřícím a v Zákoně se říká „neber jméno Boží nadarmo“. Takže se Židé rozhodli, že nebudou používat Jeho svaté jméno vůbec, aby ani nevědomky tento příkaz nepřekročili. Matouš tedy, aby mohl zasáhnout Židy, tomu přizpůsobil i svůj jazyk. Proto Boží království a Nebeské království znamenají úplně stejnou věc.

Jinými slovy Království nebes není místo, kam se člověk dostane, až zemře, případně dědictví, které dostane při své vlastní smrti. Je to věk v historii, kdy staré pozemské království starozákonního chrámového systému padá a ukazuje se nové duchovní království.

Například fráze „Boží Království“ se vyskytuje 68x v 10 novozákonních knihách, zatímco „Království nebeské“ se objevuje jen 32x, a to jen v evangeliu podle Matouše. Všimněte si také paralelní pasáže v Matoušovi a Lukášovi. Stejný verš, ale v jednom se vyskytuje „nebe“ a ve druhém „Bůh“.

Matouš 11:11 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v království Nebes je větší než on.

Lukáš 7:28 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší Prorok než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on

„Vstup“ do království tedy znamenal vstup do historického věku, které toto království přinese.

Všimněte si… Matouš 16:27-28 Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků. Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království.

Podle Ježíše příchod království byl v budoucnu od toho dne, kdy jim to řekl, ale měl se objevit ještě za doby života učedníků, kterým to řekl.

Těmito slovy nemínil horu proměnění ani ukřižování, protože tam nebyli žádní andělé. Nebyly to Letnice, protože ani tam nebyli žádní andělé ani žádný soud. Takže to byla nějaká událost v období života učedníků, kdy měli vidět přicházející království, a dokonce se za příchod tohoto věku měli modlit: „Přijď tvé království na zem, jako je v nebi“. Jediné, co tomu tedy odpovídá, jsou události spojené s pádem Jeruzaléma v roce 70 po Kristu.

Proč? Protože to splňuje, všechna výše uvedená kritéria. Bylo to za období života učedníků, a bylo to něco, co mohli minout a být zabiti, pokud by nedávali pozor a nemodlili se. Ježíš řekl „VY,“ a když řekl „VY“ mluvil k učedníkům, jako k posluchačům, aby, až uvidí znamení, mohli společně se všemi věřícími utéct, a nebyli tak zabiti během zničení a spálení města.

Lukáš 21:20-22 Až (VY) uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza. Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města. Nastanou totiž dny pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno.

Mimochodem, jsou mnohá svědectví o andělské armádě, která byla v těch letech skutečně v nebi spatřena.

Takže důvodem, proč věřili Ježíši a jeho dobré zprávě bylo, že náboženský systém, staré pozemské království, se chystalo padnout, a oni, v době přicházejícího nového věku království, měli utéct z Jeruzaléma. Ten, kdo Ježíši nedůvěřoval a podle jeho slov z Jeruzaléma neutekl, do VĚKU království prostě nevstoupil.

Proto Ježíš řekl Lukáš 21:34 Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil.

Jinými slovy, celá věc o opilství a pečování nebyla řečena proto, aby neskončili v pekle, ale aby by jim to neuniklo. Mohli by totiž tuto událost zmeškat a čekala by je destrukce. Jejich bezstarostnost by je zabila. A jak můžeme číst z historických zápisků, popisujících pád Jeruzaléma, tak se také stalo. Po domnělém rychlém vítězství začali oslavovat, hodovat, ženit se a vdávat. Obnovili chrámovou službu a vykřikovali, jak je Bůh s nimi. Posmívali se a vyčítali všem zrádcům, včetně věřícím slovům Ježíše, že v té době z Jeruzaléma utekli, a to až do chvíle, kdy se armáda vrátila, město oblehla, brány byly zavřeny a nastal pláč a utrpení završené totálním zničením, kdy nezůstal kámen na kameni.

Takže dnes je ve věku království KAŽDÝ. KAŽDÝ je v království v tomto smyslu.

Efezským 4:6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech vás.

Když Ježíš kázal „je blízko“, nemyslel tím „je daleko“. Bylo to opravdu BLÍZKO a oni potřebovali uvěřit té dobré zprávě. Potřebovali se do něho vtlačit a neminout přechod / znovunarození do věku království, protože by mohli ztratit životy ve zkáze, kterou způsobili Římané. Změna tedy spočívala v přechodu od starého přirozeného systému k duchovní realitě v nás všech a Židům to bylo jasné. Tedy to, co oni vyhlíželi, a bylo to pro ně blízko, pro nás se stalo realitou, a už téměř 2000 let žijeme přímo uprostřed toho všeho.

Zjevení 21:3 Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: “Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem.“

Upraveno z článku Chucka Crisco