3 taktické fáze Gaslightingu

Gaslighting [vysl. gas-lajtink] je formou psychické manipulace a citového zneužívání, ve které se manipulátor snaží zasít pochybnosti v cílovém jednotlivci nebo v členech cílové skupiny, čímž pak manipulované osoby zpochybňují vlastní paměť, vnímání reality a svůj zdravý rozum. Výborný článek, který pomůže rozeznat, vymanit se a čelit manipulátorům a jejich manipulaci doma, v práci, v politice i v církvi.

Gaslighting a narcisismus

Lidé s narcistickou poruchou osobnosti ovládají své oběti stejně, jako ovládá loutkař své loutky. Ty dělají přesně to, co chce, jelikož dokáže vždy s přesností zatahat za ta správná lanka. Aniž by si toho oběť všimla, stane se bezmocnou.

Pro pochopení principu, kterým se člověk stává obětí narcisty, je důležité vědět, že narcista má mnoho tváří. Různé tváře utlačovatel používá v různých fázích vztahu, kterými jsou: idealizace, ponižování, zavržení.

Dobrou zprávou je, že tyto fáze na sebe postupně navazují, což znamená, že když člověk v některé z prvních fází zjistí, že je „gaslightován“, může se ochránit tím, že od gaslightera uteče (ať již fyzicky nebo metaforicky). Každopádně je ale potřebné porozumět tomu, čím přesně se jednotlivé fáze vyznačují, jelikož jen tak bude dotyčný schopen rozpoznat, zda je ve vztahu skutečně „gaslightován“ (ať už doma, v práci nebo společensky), a zavést případná bezpečnostní opatření, aby narcistovo jednání na něho mělo co nejmenší dopad.

1. Fáze idealizace

Během počáteční „idealizační fáze“, si narcista nasadí svou „nejlepší“ masku. Pomocí této buduje s obětí harmonické pouto, jež posléze poskytuje úrodnou půdu pro další rozkvět jeho narcistických tendencí. V počátku vztahu se oběť doslova koupe v narcisově vřelé pozornosti, jelikož se projevuje laskavě, charismaticky, energicky a dobrodružně. Zdá se velmi lákavé s ním trávit čas. Oběť se domnívá, že narcista je ve vztahu spokojený a velmi mu na něm záleží a tak si se svým charismatickým protějškem užívá každou volnou chvíli. Je snadné být okouzlen jeho vášní a životní energií na této dobrodružné jízdě. Právě v tomto období (kdy se oběť domnívá, že je vztah oboustranný), je u oběti položen základ onoho pevného pouta, což je narcistův nejlepší trik. Právě během tohoto euforického opojení je oběť „chycena“ pro jeho temperament a velkorysá gesta.

Bylo zpozorováno, že v průběhu tohoto pozoruhodného stavu „chycení se“ dochází k biochemickým a strukturálním změnám mozku, kdy se uvolňují endorfiny, což působí počáteční euforii. Podobně jako u jiných návykových látek, i zde se člověk postupně stává závislým – zde emočně na svém narcistickém ctiteli. Toto zamilované období je ovšem pouhou iluzí a klamem. Poté, co narcista jasně rozpozná silné a slabé stránky oběti, pokročí z fáze idealizace k fázi ponižování. Narcista začne dle potřeby měnit své jednání, které má čím dál častěji podobu přehlížení, nezájmu, nebo bezohledného útoku.

2. Fáze ponižování

Dominantním rysem vztahu se stává ponižování a dochází k němu podobným způsobem jako u příslovečné „žáby na pánvi“. Téměř ze dne na den narcista změní své chování. Začne být odměřený, projevuje nezájem. Pocit, který oběť prožívá, když upadá v nemilost, je tíživý. Připadá si, jakoby najednou nic nedělala správně. Narcistova láskyplná slova se změnila v trvalou kritiku. Jakákoliv iniciativa situaci napravit má přesně opačný efekt. Každý další pokus končí ještě větším ponížením a zneuctěním. U oběti, která vůbec nechápe, co se děje, postupně sílí stavy nervového vypětí, nespokojenosti a deprese. Trvalá nejistota chaotického vztahu udržuje oběť v podmínkách, kdy se čím dál častěji přistihuje, jak kolem narcisty opatrně přešlapuje „jako po špičkách“. Tím, že oběť veškerou svou energii vynakládá na obranu, přestává být pro narcistu postupně zajímavá, protože přestává projevovat očekávaný obdiv. Je pravděpodobné, že právě v tomto období, se narcista začíná poohlížet po lepším zdroji. V tomto období gaslighting dosahuje vrcholu. Oběť se s vypětím sil snaží utlačovatele ujišťovat o své touze po obnově vztahu – o naději, že se lze vrátit zpět do období bezpečí.

Oběť bez své „drogy“ podstupuje abstinenční příznaky. Ztráta důvěrného společníka vede ke sklíčenosti a vzrůstajícím úzkostem a pochybnostem. Aby se oběť dokázala vypořádat s hlubokým zraněním v důsledku opuštění, pomáhá si různými nevědomými obrannými mechanismy (popírání, obhajování, infantilní regrese, kognitivní disonance, traumatické vazby atp.). V samotě a izolaci se pro oběť tyto pomocné mechanismy stávají jedinou nadějí na to, jak narcistův nátlak a gaslighting přežít. Vším, co udělá, zdá se totiž, působí tomuto již odcizenému člověku jen čím dál hlubší narcistické zranění (narcissistic injury = narcis: cítí, že bylo odhaleno jeho skryté, „pravé já“; má pocit, že ztrácí pozici na výsluní; domnívá se, že jeho skryté chování nebo motivy mohly být odhaleny; že je zpochybňován jeho význam). Pokaždé, když k tomuto dojde, oběť nevědomky na svou hlavu přivolává hotové peklo, a to bez jakéhokoliv vysvětlení, jak k tomu vlastně došlo. V těchto podmínkách oběť postupně přemýšlí jen o taktikách sebezáchovy a tím se postupně mění v skutečného zajatce, který je naprosto odkázán na svého utlačovatele (Stockholm Syndrome) a jehož život je nepředvídatelný a nejistý. Oběť je vtažena do pekelného tance s narcistovým patologickým egem, což provází regresivní infantilismus (regressive Infantilism). Je pravděpodobné, že právě v této chvíli oběť začíná prožívat Syndrom narcistické oběti (Narcisstic Victim Syndrom). Identita oběti je redukována na pouhý stín bývalého „já“. Oběť vydána na milost a nemilost svého „loutkaře“. Prožívaný gaslighting je pro oběti vysoce škodlivý, náprava není snadná.

Narcista opovrhuje tím, co se z jeho „zdroje“ stalo. Oběť je v jeho očích bezmocná, podřadná a bezcenná. Tím však, že se (i ve své bezcennosti) oběť na něho dále upíná, dále pro něho představuje zbytky narcistické potravy. To je pozoruhodný paradox. Čím větší neklid oběť prožívá, tím výživnějším narcistickým zdrojem obživy je pro svého utlačovatele, jelikož tím spíše může narcista prožívat vlastní důležitost a moc. Čím důležitější a mocnější se cítí, tím markantnější jsou jeho projevy verbálního i neverbálního násilí. Tato příčinná vazba vede narcistu k tomu, že svým chováním vlastně říká: „Nesnáším tě, ale neodvažuj se odejít, jinak to je tvůj konec.“ Narcista reaguje na jakýkoliv zpozorovaný náznak osamostatňování se jako na osobní útok, jelikož je ohrožován jeho „zdroj“, a proto razantně potlačuje jakýkoliv akt sebeurčení. K ponižovanému je nemilosrdný. Užívá různé druhy i intenzity útoku a útočí zpravidla na věci, ke kterým má oběť silnou osobní vazbu (intelektuální schopnosti, tělo, sexualitu, kreativitu atd). V tomto období se u oběti podobně jako u Pavlovových psů vyvíjí podmíněný reflex. Přesto se navenek zdá, že se oběť tohoto pekelného tance účastní dobrovolně. V případě, že se oběti povede od narcisty utéct, je i poté vystavena nemalému riziku, že se do podobné pasti dostane znovu s někým jiným, jelikož se u ní vyvinuly narcistou rozpoznatelné předpoklady.

3. Fáze zavržení

V této fázi se celé dějství ubírá k závěru. Co započalo tím, že narcista k sobě upnul oběť, nyní spěje do záhuby tím, že se oběť příliš upíná k narcistovi. Narcistův zápal do hry uhasíná. Bitvu považuje za vyhranou, zábava skončila, začíná být naprosto lhostejný k jakýmkoliv potřebám a přáním oběti. Oběť jakoby přestala existovat. Ta to ovšem vnímá úplně jinak – je zmatená a emočně vykolejená, snaží se nalézt řešení, jak umírající vztah zachránit. Narcista všem těmto snahám dále odolává a mučí oběť svou netečností, jelikož v jeho očích pozbyla veškeré hodnoty, je úplně vyždímaná, nemá co nabídnout. Je třeba, aby si narcis našel nový zdroj obživy. Jakýkoliv další pokus získat narcistu zpět pro něho znamená pouze dočasné přikrmování ega.

Narcis / narcista
Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem sám k sobě, s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. Narcisté jsou často pseudo-perfekcionisté, kteří vytvářejí situace, kdy jsou v centru pozornosti. Pro narcistu je životně důležité udržovat před vnějším světem bezchybnou a velkolepou představu o sobě samém. Pokud je tento dojem dokonalosti ohrožen, narcista zažívá pocit viny, studu, hněvu a úzkosti, protože se domnívá, že jakýkoliv projev nedokonalosti ho může připravit o obdiv a přízeň druhých lidí. Narcismus se může projevovat neschopností sebeironie a často za ním stojí komplikované dětství (deformované ego).

Narcistické zranění
K tzv. narcistickému zranění dochází tehdy, když narcista pociťuje, že jeho skryté, „pravé já“ bylo odhaleno, ztrácí pozici na výsluní, nebo že jeho skryté chování a motivy byly odhaleny, nebo že je zpochybňován jeho význam. Důsledkem narcistického zranění může být znepokojení nebo ztráta sebekontroly vedoucí k agresivnímu chování, jakým je například tzv. „narcistický hněv“.

Narcistické obrany, narcistický hněv
Termínem narcistické obrany jsou označovány charakteristické procesy, jejichž prostřednictvím jsou ve vědomí narcistů udržovány idealizované aspekty „já“, zatímco veškerá omezení „já“ jsou potlačována. Narcistické obrany jsou obvykle velmi rigidní a totalistické. Často jsou poháněny vědomými nebo nevědomými pocity studu a viny. Mezi vzorce chování narcistů patří gaslighting, což je psychická manipulace, pomocí které se narcis snaží přesvědčit druhé o svém zveličeném a idealizovaném sebeobrazu.

Konec první části. Druhou část s názvem „Varovné příznaky Gaslightingu“ naleznete zde.