Slepí a hluší k duchovnímu zneužívání

Na mé příspěvky často reagují lidé, kteří tvrdí, že byli celý život v dokonalé církvi a nikdy se s tím, o čem píši, nesetkali. Obvykle mi vyčítají, že to je jen velmi vzácný jev, a že já to přeháním. Přiznám se, občas mám i dojem, že mají pravdu, ale to je zřídka, a vždy jen do chvíle, kdy se opět setkám s novými zkušenostmi. Takže mnohem častěji než, že by se s tím nikdy nesetkali, vnímám z jejich strany spíše popření, kdy jejich slepota a hluchota je úmyslná. Většina lidí totiž věří, že k tomu, aby stroj, nazývaný církev, fungoval, je nezbytná určitá manipulace, kontrola nebo nátlak. Domnívají se, že panování (označované jako uplatňování autority) nad ostatními je jediný způsob, jak bude organizace fungovat efektivně. A právě proto je chování jejich vedoucích nesporné, nezpochybnitelné a omluvitelné. To je ve skutečnosti to, jak věci fungují. Naučili se to ze svých rodin, ze škol, dlouhé historie církve i dalších institucí. A většina lidí se prostě nedokáže postavit proti zneužívání … ať už jsou zneužíváni oni sami nebo druzí. Je to problém, který je přítomný na spoustě míst a zdá se, že jej nelze jen tak odstranit. Existuje totiž velký strach, jaké následky přinese, pokud se k tomu vyjádří a nazvou to. Navíc, je velmi obtížné to odhalit, zvláště když je to maskováno tím, co vypadá jako láska a péče, a ještě ke všemu, když je to nazýváno biblickou disciplínou, zaštítěnou Bohem.