Kouzelný lektvar lásky

Často jsem říkal, že Bůh respektuje svobodnou vůli člověka, a právě proto nikomu nebude vnucovat své spasení, protože tuto svobodnou vůli nikdy nepřekročí. Stvořil přeci lidi svobodné. Takže, pokud se ti lidé ze své svobodné vůle rozhodnou v Boha nevěřit, budou uvrženi do věčného ohně a budou mučeni po celou věčnost. A tak jsem se začal modlit, aby ten samý Bůh, který natolik miluje svobodu, že kvůli ní dokonce nechá lidi skončit ve věčných mukách, způsobil, že se přes tuto, Bohem respektovanou, svobodnou vůli rozhodnou v Boha uvěřit.

Dává to smysl? Nesnažil jsem se spíše Boha donutit, aby namíchal jakýsi kouzelný lektvar lásky – a kdokoliv se napije, zamiluje se, ať se mu to líbí nebo ne?

Pokud tedy Bůh natolik respektuje svobodnou vůli člověka, že dokonce kvůli ní nechá lidi skončit v mukách, proč se modlím, aby jí On sám přestal respektovat a změnil jí? Není to tak trochu schizofrenie? A pokud tedy On sám po mně chce, abych se modlil za to, aby tato udělená a Jím respektovaná svobodná vůle byla Jeho „božskou mocí“ znásilněna, ehm vlastně změněna, proč ji tedy rovnou sám neporuší a všechny rovnou nespasí – i přes jejich svobodnou vůli? To jsem pro něj opravdu tak nepostradatelný, nebo si jen myslím, že jsem?

Jsem moc rád, že si s tím poradil, i beze mě.

1. Timoteovi 4:10 vždyť proto se namáháme a snášíme výčitky, zesměšňování a urážky, protože důvěřujeme živému Bohu, který je zachráncem všech lidí, zejména těch, kteří mu důvěřují.