sozo.cz

Vzat nebo zanechán?

Vzat nebo zanechán?

Matouš 24:40-41 Tehdy budou dva na poli – jeden bude vzat a jeden zanechán, dvě meloucí při mlýně jedna bude vzata a jedna zanechána.

Velmi často jsou tato místa chápána v souvislosti s budoucím příchodem Ježíše Krista. Naprosto jasně přeci potvrzují, že Ježíš jednoho dne přijde, z tohoto převráceného Světa si vezme svou nevěstu Církev, zatímco ostatní zde zůstanou zanecháni napospas antikristu a velkému soužení. Jsou to tak strhující pasáže, že se dokonce staly předlohou pro spoustu “motivačně-křesťansko-akčních-evangelizačních” filmů. Žádné peníze přeci nejsou zbytečně vyhozeny, když jde o záchranu těch, kteří by mohli být “zanecháni.”

Zkusme se ale na tyto verše podívat souvislosti s významem použitých výrazů a obsahu celé kapitoly.

Slovo „vzat“ παραλαμβάνω (paralambanó) je v bibli použito jako pojmout, přijmout, převzat, vzít nebo také zajmout, vzít do zajetí. V bibli se s tímto slovem setkáme, když Josef přijal Marii; když Petr vzal Ježíše stranou, aby mu řekl, že nemusí jít do Jeruzaléma; a také, když Ježíš byl zajat vojáky v Getsemanské zahradě.

Slovo „zanechán“ ἀφίημι (aphiémi) je v bibli použito jako opustit, zanechat, odpustit, propustit na svobodu, nechat svobodného, dovolit, vypustit a je použito například, když Petrovu tchýni opustila zimnice; když učedníci opustili nějaké místo; když Ježíš povzbuzoval, aby dětem dovolili přijít k Němu; když Ježíš na kříži vypustil duši; a všechna další místa související s odpuštěním hříchů, dluhů či propuštěním na svobodu.

V obou případech tedy můžeme slova použít tak či tak, jinými slovy neukazují jednoznačně je-li tím “správným” řešením být vzat, nebo zůstat zanechán. Pojďme tedy dál a podívejme se na příklad, který je uveden hned v předchozích dvou verších.

Matouš 24:38-39 Jako totiž v oněch dnech před potopou jedli, pili, ženili se a vdávaly, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny nesmetla, takový bude i příchod Syna člověka.

Slovo „nesmetla / smetla / zachvátila“ je překládáno ze slova αἴρω (airo) a jeho významem je, kromě již použitých, také: pryč, zvednout ze země, vyndat, odnášet, odřezat, posbírat, vybrat, pryč s ním, vzít pryč.

Vypadá to, že ti, kdo tehdy byli vzati pryč, nebo také smeteni z této Země, nebyla rodina Noemových :-), ale všichni ostatní, kteří do korábu nevešli. Podle tohoto příkladu Noe společně se svou rodinou zůstali zanecháni. Proč bychom se tedy měli domnívat, že hned v následujícím verši tento příklad Ježíš obrátí? Dává vám smysl příklad, že tak, jako dobrý Noe byl tehdy na Zemi zanechán, tak i vy, spravedliví dělníci na poli či ve mlýně, budete ze Země vzati / smeteni pryč?

Zkusme jít dál a pro ještě lepší pochopení se podívejme celou 24. kapitolu. Hned z prvních 3 veršů je zřejmé, že Ježíš v celé této pasáži učedníkům odpovídá na jejich otázky. Kdy bude zničen chrám? Kdy bude skončeno období „Mojžíšova Zákona“, Mojžíšovy bohoslužby, a kdy konečně započne to zcela nové období Božího království pod vládou Krista a jeho svatých.

Jedno z velkých znamení, které má ukázat, že to vše nastává, Ježíš uvádí ve verši 15-16

„Když pak uvidíte ‚ohavnost zpustošení‘, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor…

Čemu, je třeba porozumět? Co je tou ohavností? Co se tedy opravdu má stát, a kdy nám to bude zjeveno? Odpověď je nejlépe hledat přímo v Danielovi, kde se o pustošící ohavnosti hovoří hned na třech místech:

Daniel 9:26-27 Ale po těch šedesáti a dvou sedmiletích bude zabit Mesiáš a nebude mít nic, a to město i tu svatyni bude ničit lid jednoho vůdce, který přichází. Ale jeho konec bude v záplavě. A až do konce bude odhodlaný boj po místech zpustošených. A prosadí smlouvu mnohým jednoho sedmiletí, leč uprostřed onoho sedmiletí ukončí ustavičnou oběť i přídavnou oběť. Tehdy na křídle ohavností bude pustošící, dokud se zkáza i rozhodnutí nebude vylévat na pustošenou.

Daniel 11:30-39 Setkají se s ním (králem, který se vlády zmocnil úlisnostmi) totiž kitejské lodě. Dá se odradit a vrátí se, ale bude rozhněván a bude jednat proti svaté smlouvě. Vrátí se tedy a zaměří na ty, kdo opouštějí svatou smlouvu. Tehdy z něho povstanou vojska a znesvětí svatyni pevnosti. Odstraní také soustavnou bohoslužbu a dají tam tu pustošící ohavnost. A ty, kdo kazí smlouvu, on poskvrní úlisností, ale lid, který zná svého Boha, projeví sílu a bude jednat. Kdo mezi lidem rozumějí, budou učit mnohé, ač budou po jistou dobu klesat kvůli meči a v palbě, v zajetí i při plenění. Ale až budou klesat, dostane se jim trochu pomoci, avšak mnozí se k nim připojí úlisnostmi. I z těch, kdo rozumějí, budou klesat, aby byli mezi nimi tříbeni a čištěni i běleni až do času konce, neboť nastane teprve určenou dobou. Ten král si bude dělat, co se mu zlíbí, pozvedne se a vyvýší nad každé božstvo. I proti Bohu bohů bude říkat mimořádné věci a prosadí se, dokud neskončí rozhořčení, neboť rozhodnutí se uskuteční. Ani Bohu svých otců se nebude věnovat, ani touze žen, ani žádnému jinému bohu se nebude věnovat, neboť nade vše vyvýší sebe. Na jeho místě bude ctít boha pevností a boha, kterého neznali jeho otcové, bude ctít zlatem a stříbrem i drahokamy a vzácnostmi. Postaví také opevněné pevnosti s cizím bohem, jehož uznává, rozmnoží slávu a nechá je ovládat mnohé. Také půdu bude rozdělovat za odměnu.

Daniel 12:10-11 Mnozí budou čištěni a běleni a tříbeni. Zatímco ničemové budou jednat ničemně a žádní ničemové nic nepochopí, ti rozumní však pochopí. A od doby odstranění soustavné bohoslužby a k dání pustošící ohavnosti uplyne tisíc dvě stě devadesát dnů.

Všechna tato místa ukazují, že tou pustošící ohavností jsou nepřátelská vojska, která zničí Jeruzalém a chrám, čímž dojde k odstranění ustavičné oběti (tedy ukončením bohoslužby, jak byla popsána v Mojžíšových knihách). Zde si dovoluji upozornit, že se jednalo o skutečnou chrámovou bohoslužbu, spojenou s chrámem a kněžstvím podle řádu Árona, jehož potomci vykonávali ustavičné oběti. Nešlo tedy o jakýsi obraz “novozákonní bohoslužby,” protože ta žádnou ustavičnou oběť nemá.

Lukášovo evangelium tato Ježíšova slova zaznamenává poněkud srozumitelněji:

Lukáš 21:20-21 „Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor…

Z historie již můžeme vědět, že tím pustošitelem byl římský princ Titus (později císař), který o cca 40 let později k Jeruzalému přitáhl, aby potlačil židovskou vzpouru. Město nechal vyhladovět, posléze jej dobyl a přeživší buď pozabíjel nebo zajal. Titus během tohoto dobývání sám vstoupil do svatyně svatých, nechal odnést většinu chrámového pokladu a oddělující oponu, jakožto symbol nebes, nechal svinout / srolovat. Celé město včetně chrámu byly vypáleny a zbořeny, čímž nejenže definitivně skončila ustavičná chrámová oběť, ale Židům bylo jednou pro vždy znemožněno, vrátit se / obnovit plnění Mojžíšova zákona, včetně neoddělitelného kněžství podle Áronova řádu. Neužitečná smlouva i s jejími nařízeními byla jednou pro vždy odstraněna.

Židům 8:13 Když smluví o “nové smlouvě”, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.

Pro upřesnění, epištola Židům, byla napsána cca 10 let před zničením chrámu, proto výraz “blízko zániku”. Autor zde věřící ze Židů povzbuzuje, aby vytrvali ve víře a nevraceli se zpět pod Zákon, který co nevidět vezme za své.

Židům 10:37 Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude meškat.

Ale, zpátky k těm na poli a ve mlýně. Co se tedy s nimi mělo stát? Dovolte mi tyto verše upravit tak, jak mi, ve světle výše uvedeného, dávají mnohem lepší smysl:

Matouš 24:40-41 Tehdy, když Jeruzalém obklopí vojsko a přiblíží se jeho zpustošení, budou dva na poli – jeden padne do zajetí a jeden zůstane svobodný, dvě meloucí při mlýně, jedna padne do zajetí a jedna zůstane svobodná. (upraveno autorem)

Jak píše Daniel 11:32 “…lid, který zná svého Boha, projeví sílu a bude jednat”, byli zde ti, kteří vzali Ježíšova slova vážně, utekli do hor, a zůstali svobodní, a byli zde ti, kteří zprávu o nadcházejícím Království odmítli, v Jeruzalémě zůstali a padli do zajetí. Dveře byly zavřeny a oni zažili skutečný pláč a skřípění zubů, přesně, jak Ježíš celou dobu prokoval resp. varoval a vybízel k obrácení se.

Matouš 23:34-38 Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy některé zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních a pronásledovat je od města k městu. Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení! Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. Hle, váš dům vám teď zůstane pustý.

Josephus Favius, popisující tyto události, v první částí své trilogie (Židovská válka, Synové a Zaslíbená země) napsal: “Dokonce ještě včera, po velikém vítězství, uprchli někteří zvlášť chytří lidé z města (Jeruzaléma) za generálním guvernérem Cestiem Gallem, chtějíce ho přes jeho porážku ubezpečit, že nemají nic společného se vzbouřenci, kteří věrolomně přepadli císařskou armádu. Město opustil starý bohatý Chanan, majitel velkých obchodních skladů na Olivetské hoře, státní sekretář Zebulon zde zanechal svůj dům a je tentam, kněží Zefanja a Herodes se uchýlili na druhý břeh Jordánu na území krále Agrippy. Také mnoho esejských odtáhlo hned po vítězství nad Cestiem a do jednoho odešli stoupenci sekty nazývající se křesťané (kristovci)”

Jednoduchý přístup k Ježíšovu proroctví zachránil všem tehdejším věřícím život. Nečekali na vytržení, nekombinovali a nespekulovali nad tím, co vše mohou Ježíšova slova znamenat. Prostě uposlechli a z města, proti vší logice, uprchli, a to ve chvíli, kdy spatřili vše to, co jim Ježíš řekl. Oni totiž věřili, že se to vše skutečně naplní za jejich generace.

Matouš 24:34 Amen pravím vám, že nepomine tato generace (pokolení), až se tyto všecky věci stanou.

Dovoluji si tedy povědět, že ani toto místo nehovoří o vytržení Církve, ale o událostech, které proběhly před 2000 lety a my můžeme nadále, společně s Pánem, který je s námi, vládnout a svobodně a směle šířit Jeho Království, které od těch dnů stále roste a naplňuje Zemi, přesně tak, jak řekl.

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *