Aby se naplnilo všechno, co je napsáno

Lukáš sepsal Ježíšova slova, popisující znamení jeho příchodu a konce věku (viz Matouš 24-25) takto.

Lukáš 21:20 „Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.

Zde tedy dostáváme odpověď na to, co znamená ona Danielova tajemná ohavnost zpustošení.

Srovnej: Matouš 24:15 Proto když uzříte ohavnost zpustošení, předpověděnou od Daniele proroka, jak stojí na svatém místě, (kdo čte, rozuměj),…

Byla to armáda, která přitáhla z důvodu potlačení vzpoury vypuklé v Judsku. Proto také Ježíš pokračuje dále, když říká

21 Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí,

Vidíte? Bylo to úzce spojeno s jasné daným obdobím a jasně vymezeným územím.

22 protože toto jsou dny trestu / pomsty / odplaty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno.

Tak, a zde je verš, který znovu pomůže doplnit to odhalení, že Ježíš skutečně přišel naplnit vše, co bylo napsáno. Kde? V Zákoně, v Mojžíšových knihách a Prorocích, které byly dány Izraeli a jejichž nedílnou součástí byla i pomsta, nebo chcete-li soud na všemi, kteří pod tím Zákonem byli. Jak to mohu povědět? No čtěte dále…

23 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliká tíseň na zemi a hněv proti tomuto lidu.

Vidíte? Veliká tíseň, soužení jakého nebylo a jakého už nebude a hněv. Proti komu byl ten hněv? Proti tomuto lidu, ke kterému byl Ježíš poslán. Tedy proti lidu Mojžíšovy smlouvy, který obýval zemi, kde Ježíš celou dobu působil. Také jste se báli, když jste slyšeli zvěsti o válkách, také jste zvažovali do jakých hor utečete, že odložíte své studium, změnu práce, stavbu domu, těhotenství? Však my také. No zde vidíte, že Ježíš nemluvil k naší generaci, ale ke generaci lidí, pro které jeho slova byla aktuální. Však proto Jeruzalémští prodávali své majetky a pozemky, jak můžeme číst v knize skutků, protože věděli, že dny trestu jsou na spadnutí, stejně jako hodnota jejich polí. (Skutky 4:34-37)

Pojďme dále…

24 Padnou ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všecky národy, a po Jeruzalému budou šlapat národy, dokud se nenaplní jejich čas.

Vidíte, padnou ostřím meče, nikoliv kulkou samopalu. Padnou do zajetí a Jeruzalém bude plný

Srovnej: Matouš 24:40 Tehdy dva budou na poli; jeden bude vzat (padne do zajetí), a druhý zanechán (zůstane svobodný).

Mnohé jistě opět zklamu, ale Ježíš zde nehovoří o vytržení, nýbrž o zajetí těch, kteří neuvěřili jeho slovům a vysvobození těch, kteří jej poslechli a utekli.

K tématu „jeden bude vzat druhý zanechán“ můžete číst v článku „Vzat nebo zanechán?“

25 „A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. 26 Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou.

Začaly se dít věci, které Ježíš popisuje stejným prorockým jazykem, který byl užíván proroky staré smlouvy, i Janem v knize Zjevení. Nešlo o tsunami ze Středozemního moře, ale o národ, který se, jako tsunami, na Judsko přivalil, a který se neslitoval nad nikým. Nešlo o zkázu planet, ale o celý systém autorit a principů, podle kterých doposud Izrael fungoval. A zkáza nepřišla na celou Zeměkouli, nýbrž na jasně vymezené území, překládané ze slova οἰκουμένη (oikoumené) – tedy lokalita.

A co to tedy vše mělo znamenat? Pak všichni na tomto území (oikoumené) viděli příchod Syna člověka, v oblaku s mocí a velikou slávou. Ježíš zde povzbuzuje Izraelce a jiné obyvatele Judska, kteří v něj uvěřili, aby nevěšeli hlavu, aby si byli jisti, že tehdy se konečně uskuteční plné vykoupení, kdy pozemská svatyně bude odstraněna a nebeská, věčná bude otevřena. Pozemský otrocký Jeruzalém padne, aby mohl sestoupit ten svobodný nebeský a Boží vláda tak naplnila zemi.

27 A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. 28 Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“ 29 A řekl jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník a na všechny ostatní stromy. 30 Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že léto je již blízko. 31 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko Boží království / kralování / vláda.

A aby nebyli na pochybách, ujistí je se svým Amen / tak se staň / že nepomine jejich generace, dokud se to všechno, co jim ve výše řečených slovech sdělil, nenaplní.

32 Amen, pravím vám, že určitě nepomine tato generace, dokud se toto všechno nestane.

Abychom na pochybách nebyli ani my, a nevztahovali na sebe a naší generaci tyto dny Hospodinovy pomsty nad Izraelem, toto naplnění Zákona i Proroků do poslední tečky (joty), proto i Petrovi dá ujištění, že Jeho příchodu se dožije i apoštol Jan.

Jan 21:21-24 Když jej Petr uviděl, řekl Ježíšovi: „Pane, co bude s tímto?“ Ježíš mu řekl: „Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Ty mne následuj.“ A tak se mezi bratry rozšířilo to slovo, že onen učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, nýbrž: ‚Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom?‘ To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal; a víme, že jeho svědectví je pravdivé.

Jan v ten den nezískal tělesnou nesmrtelnost, jistě zemřel, ale ještě před tím vydal mocné svědectví ve formě svého evangelia, epištol i knihy Zjevení, ve kterých potvrdil, že jeho oči viděli Ježíšův příchod, přesně tak, jak mu Ježíš slíbil. Tedy vše, co mělo být naplněno, naplněno bylo a nic za Zákona ani Proroků nezůstalo nenaplněno.

Můžeme tedy s radostí a vděčností, dle možností 🙂 stavět domy, studovat, pracovat, plodit děti a jiné věci, plnit tuto zemi, kterou nám Bůh dal (vrátil), abychom jí vládli. Můžeme s radostí žít život se vším, co k tomu patří.

Prosím, nenechte si svůj život sebrat těmi, kteří by tak rádi žili z vašich peněz, vaší ochoty, vaší víry v Boha a vládli tak nad vaším životem skrze šíření strachu, který Ježíš tak mocně porazil. Jeho příchod, o kterém na tolika místech vydával svědectví, nastal přesně podle jeho slov i znamení, která předpověděl, a na nás je, jestli budeme žít z této skutečnosti, nebo svůj skutečný život, který jsme dostali, zakopeme jako tu hřivnu, a upneme se k jakési nejasné budoucnosti a společně s jinými budeme dalších 2000 let volat: „Vydržte, Ježíš už vážně přijde brzy!“