Muž za oponou – proč zde zveřejňujeme tuto sérii článků

Někteří křesťané tíhnou k tomu, mít vždy jen správné křesťanské odpovědi. Zpravidla jsou neradi, když věci v církvi jsou hodnoceny věcně a pragmaticky. Příliš nezohledňují názory lidí „z venku“ o dění v církvi, protože tomu ti lidé přeci nemohou rozumět – hodnocení má být přeci duchovní, dle Písma. Pod vlivem některých církví a jejich vedení lidé snadno nabývají dojmu, že všichni ostatní jsou nějací vyšinutí, že sešli z cesty. Tiše si říkají „Kéž by mohli vidět, jaký úžasný život zde máme. Kdyby jen viděli, jak se zde o nás starají. Jak máme jasné a pevné vedení. Ale oni jsou radši svévolní blázni a svým životem se potácí ve větru svých vlastních tužeb a přání.“

Tito křesťané tomuto externímu hodnocení nevěnují potřebnou pozornost, jelikož názor „z venku“, zdá se, není podpořen žádným pevným hodnotovým systémem a jeví se jako relativní. Svůj vlastní názor naopak považují za spolehlivý, jelikož je jasně stanoven jejich vírou – je podpořen Bohem a tudíž relevantnější. Když se někdo „z venku“ snaží poukázat na pochybné praktiky vedení, věřící člověk raději utíká, než aby měl pochybnosti, nebo se cítí povinován bojovat a své vedoucí hájit. Někteří věřící se dokonce sami cítí existenčně ohroženi, když je jejich křesťanský vzor napadán. Většinou se snaží přijít na to, proč ten člověk „z venku“ je tolik mimo a nevidí to, co oni. „Nejspíš nerozumí křesťanskému systému autority. Neví co to je život v jednotě. Asi není zvyklý, že by k němu někdo mohl být takto dobrý! Asi se nechce proměňovat. Nechce si připustit, že někteří jsou duchovně vyspělejší než on a nechce je následovat. Nechce připustit, aby železo ostřilo železo, protože by nejdřív musel připustit, že je sám tolik tupý.“

Člověk, který nevěnuje dostatečnou pozornost vnějšímu hodnocení, bývá plně odkázán na hodnocení interní. Právě tato závislost na interních hodnoceních svých vedoucích, přitom bývá jedním z nejčastějších důvodů kritiky uzavřených společenství. Lidé „z venku“ nechápou proklamovanou jednotu jako pozitivum, ale právě naopak jako rizikový nedostatek opozice, kdy může snadno docházet k manipulaci a různým formám psychického násilí.

Snadno se může stát, že na věřícího skupina vytváří nátlak slovy: „odděl se, odděl se, buď jiný, buď svatější, buď lepší, zapři sám sebe, nebuď tělesný, zabij svou přirozenost, nes svůj kříž!“ Ale jak lze poznat, co je vlastně zdravé? Kde je hranice mezi dobrým vzorem, motivací a nátlakem a manipulací? Jak invazivní má být společenství? Jak moc má ctít soukromí a identitu jednotlivce?

Právě z tohoto důvodu jsme se rozhodli zde zveřejnit sérii článků z knihy americké autorky Ph.D Stephanie Sarkis: How to recognise manipulative and emotionally abusive people…and break free, což lze do češtiny přeložit: „Jak poznat manipulaci a psychické násilí… a získat svobodu.“ Cílem není nikoho napadnout nebo pošpinit jméno nějaké organizace. Líbí se nám, že článek je naprosto neutrální – nenapadá žádný konkrétní hodnotový systém nebo náboženství, ale naopak se snaží podat představu o extrémech a varovat, kam až věci mohou dojít, když se jim dá volný průchod. Člověk si může uvědomit, že ošemetné slovo kult, nemusí být tak vzdálené tomu, co vidí kolem sebe a že je potřeba si stanovit nějaké hranice, aby ho někdo nezneužil. Důvěřovat je jedna věc, ale vědět, kdy utéct, druhá.

Článek zveřejňujeme, aby lidé přemýšleli. Přáli bychom si, aby lidé z uzavřených komunit na chvíli vypnuli své naučené obranné mechanismy a hodnotili věci „tělesně“ pouze podle toho, jak vypadají. Chceme, aby si pokládali otázky typu: „Jsem opravdu na bezpečném místě? Je to v pořádku? Vešel bych sem dnes, kdybych v této místnosti na nikoho neměl žádné sociální vazby? Nejsem nezdravě připoután? Není má závislost na tomto společenství nezdravá? Co se se mnou děje? Proč jsem pod takovým tlakem? Je to kvůli mně, nebo to dělá se mnou ten pán za kazatelnou? Jsou jeho motivace opravdu dobré? Myslí skutečně na mě, nebo plní nějakou svou agendu?

Dále citované odstavce jsou ze 7. kapitoly, která v angličtině nese příznačný nadpis: „Beware the man behind the curtain“ v češtině tedy „Dej si pozor na muže za oponou“. Dej si tedy pozor, abys kvůli muži za oponou nezačal dobrovolně upouštět od svých idejí, plánů, charakteru, rodinných a jiných důležitých vazeb, které ti zprostředkovávají vnější hodnocení. Dej si pozor, aby ve snaze se ponížit a nést svůj kříž ses nestal loutkou odkázanou na muže za oponou.

Zdroj: blog o Novém Životě