Láska vítězí
Konečně jsem se k ní dostala (nebo spíš ona ke mně) a dočetla jsem ji. Páni! Určitě oceňuji počin vydat něco takového tady u nás.
A jaké z ní mám dojmy? Už je to asi rok a půl, co jsem přesvědčená o tom učení o obnově všech věcí. A v mnoha článcích tady do toho vrtám z různých stran. Přeložila jsem toho spoustu o slovech aión a aiónion i o některých dalších slovech.
Nejvíc mi ale utkvěla v hlavě reakce na článek, kde jsem vysvětlovala, že nebeské království není to samé co vesmírná stanice, aby pouhá slova ukazovala na to, kde je. Nebeské je synonymem pro Boží, a když o něm Ježíš mluví, vyjadřuje se o něm jako o něčem přítomném. Kdosi mi na to tehdy napsal: je mi vás opravdu moc líto.
Tohle byl komentář, který mě za více než rok zasáhl asi nejvíce. Zní tak slušně, ale přitom v něm je skryto: ty ubohá blbá chudinko, je mi tak líto, že jsi tak vypatlaná, že říkáš takové kraviny… aspoň já to z něj cítím. Mnohem raději mám komentáře typu nesouhlasím, protože Ježíš taky řekl tohle a to jde obtížně dohromady s tímhle… to jsou aspoň fakta, která otevírají prostor ke slušné diskuzi a nenapadají ničí stav a porozumění.
Možná proto jsem tak ráda za tu knihu Láska vítězí, protože tohle téma, které jsem tehdy jen tak nakousla, tam Bell vystihl mistrovsky. Líbí se mi, jak vystihuje ten židovský svět a myšlení lidí v té době a celou tu problematiku království. Už jen kvůli tomu to stojí za to, ale těch cenných myšlenek je víc.
Znáte takové ty domalovánky, kde spojujete čísla, až je z toho zajímavý obrázek? Mám tak trochu pocit, že tady dělám velké puntíky, do kterých píšu ta čísla, ale Rob Bell tolik nelpí na detailech – z aiónu dokázal vypíchnout to úplně nejpodstatnější, ale neřešil to tak do hloubky – nicméně to mistrovsky spojuje s celou řadou souvislostí. Jako by tu číselnou omalovánku spojil lépe než kdokoliv jiný.
Nemůžu ho asi ani označit slovy univerzalista. Mnohem spíš než na ten cíl, že by všichni měli dojít do cíle, klade důraz na charakter Boha a té Dobré zprávy, kterou podává jako stále otevřené dveře. Neřeší až tak, jestli opravdu každý dojde, ale spíš propaguje tu vítěznou lásku v tom, že každý bude moci zvítězit: Bůh se k lidem neobrátí zády v okamžiku smrti a nezmění se v mučícího netvora.
Jiní autoři čistě univerzalistických knih jdou méně čtivým způsobem do větší hloubky těch lingvistických a biblických problémů, ale tahle knížka mě dostala hlavně v tom, jak dokázala vystihnout to zlo tradičního pojetí Boha a to, jak pokrouceně ho lidé podávají a jak v důsledku toho vypadají. Zkrátka to ovoce, charakter, principy. V tomhle je ta knížka jedinečná – kromě toho, že je moc dobře napsaná.
Nevím, kdo znáte Kolíka Aťsepicnu, ankh-morporského prodejce párků, ze kterých je člověku na zvracení. Jeho obchodní umění spočívalo v tom, že dokázal prodat své zboží dvakrát témuž člověku. Jeho talent by potřeboval mnohý evangelista, aby dokázal lidi přesvědčit o tom, že je tradiční evangelium nebe a pekla skvělý produkt.
Pro mě bylo opravdu osvobozující osvobodit se od té tradičně podávané strašné zprávy, nazývané Dobrou. Ale připadala jsem si jako Eliáš. Měla jsem pocit, že je nás taková malá hrstka, která je všem pro smích a jsme v tom sami. Jeden po druhém jsme naráželi v tradičních církvích a mnohdy z nich museli odejít. V tomhle je pro mě Saša Flek a ta skupina lidí kolem něho jako to překvapivé množství lidí, kteří se nesklonili před Baalem. Najednou jsou tu další lidé, kteří se odvažují pojmenovávat stejný problém. Eliáš není sám! (Samozřejmě z pohledu letitých zkušeností je ten Eliáš on – byla jsem asi patnáctiletá holka, když jsem ho poprvé viděla a on už kázal a vyprávěl své příběhy.)
V tom mě ta knížka potěšila. Ale povzbudila mě ještě v jednom směru. Celé to učení o přijetí a soudech si stále ještě ujasňuji. Asi mám ještě v sobě trochu takový ten tradiční pohled – představu zúčtování, které se podobá spíš účetní uzávěrce. Ale v Bellově podání je to spíš zajímavý proces růstu, kde Bůh nebude řešit, proč jste ve dvaceti udělali to a to, ale spíš ho zajímá ten finální produkt, který k němu dorazí. Laskavost, která v nás měla vyrůst, to nebe v nás. Sedí mi to mnohem víc. Od chvíle, kdy jsem přestala dělit lidi na „my spasení“ a „oni nespasení“ pro mě mají lidé obecně mnohem větší hodnotu, ale tohle pojetí podle mne dává větší hodnotu tomu, co kterýkoliv člověk dělá bez ohledu na to, jak v tuto chvíli zná Krista. A věřím, že je to i to pojetí, které bude šokem pro to zlé náboženské pachtění, které lidi pokrucuje a deformuje. Ten starší bratr se svými zásluhami je v knize vykreslený skvěle.
Zkrátka těch dobrých myšlenek je tam tolik, že to určitě stojí za přečtení.
Takže, díky: Láska vítězí!
