Ale on nikam nechodí!!!

Máme tak rádi jednoduché rozsuzování. Ten patří do naší církve a ten nepatří do naší církve. Ten chodí tam a ten zase jinam. Ten je takový a ten je makový. A teď tu máme ty, co nechodí nikam. A to je teprve průšvih. Vážně?

Pojďme se nad tím společně zamyslet. Je cílem „chození“ někam dojít nebo je cílem chození samotné chození? To je naprosto zásadní otázka, protože pokud je cílem někam dojít, pak ti, co došli, odpočinou od chození, protože došli. Pokud je cílem samotné chození, pak je třeba neustále chodit a příkaz k chození nezpochybňovat.

Žádný příkaz, který by jasně definoval pravidelnou týdenní docházku do církve v Bibli nelze najít. Dvakrát týdně, jednou týdně, třikrát týdně, který den v týdnu? Jak dlouho takové setkání má trvat? Nic takového tam prostě není. To, co je předkládáno jako jasná a neměnná Boží pravda, je jen pouhá lidská tradice. Chození není příkaz. Samotné chození tedy cílem není.

Samotné chození dává smysl jako nástroj neustálé korekce stáda a vedení prostřednictvím vedoucích. Pokud by to byl Boží záměr, aby to takto fungovalo, pokud by záchrana věřících byla závislá na tomto opatření, jistě bychom nalezli jasný příkaz k této činnosti. Tím, že ho nenacházíme, musíme si položit otázku, jak to tedy vlastně má fungovat, jak to Bůh zamýšlel, když je zjevné, že to zamýšlel jinak?

Zbývá nám tedy druhá varianta, ve které je chození spojeno s nějakým cílem, kde cílem chození je někam dojít, nejlépe do cíle. Vidíš výsledky takové cílevědomé a systematické činnosti na své církvi, na svém životě, na své rodině, na svém okolí? Pokud jsou cíle správné a práce je vykonávána správně, tak bys je měl vidět, protože to je dílo živého Boha. Nebo jsou výsledky pouze částečné a sporadické, protože v církvi je toho, na čem by se Bůh chtěl podílet, také jenom sporadické množství?

A otázka na závěr: V čem je vlastně ten, kdo „nikam nechodí“, ale je ve spojení s ostatními věřícími v živém kontaktu připraven pomoci podle potřeb svým bližním, v čem je horší než ten, kdo nevynechá jediné shromáždění své církve a na své nejbližší proto skoro nemá čas?

Záměrně pokládám otázky, protože mohou mít mnoho různých odpovědí. Otázka chození není definitivní. Jsou cíle a jsou prostředky k jejich dosažení a prostředky, jako je například „chození do církve“ by neměly být nadřazovány cílům, jako například láska k bližním.

(zb)