Syndrom náboženského traumatu – 3. díl
V tomto díle podrobněji rozeberu první složku RTS – zranění nastřádaná v průběhu života v autoritářském náboženství.
Těch zranění je celá řada, ale nejzávažnějším je mind control (kontrola mysli), který spočívá v potlačení a rozrušení identity a osobnosti jedince a jejich nahrazení indoktrinací a falešným pocitem výjimečnosti a sounáležitosti. Nutno podotknout, že ze strany většiny členů je vřelost k ostatním upřímná, ale zároveň bez váhání instinktivně ostrakizují každého, kdo vybočí.
Lidé často zaměňují mind control a brainwashing (vymývání mozku). Oba mají stejný cíl, ale brainwashing používá přímočaré mučení po dobu několika dnů až týdnů, zatímco mind control používá soustavný nátlak po dobu měsíců a let, nezřídka i desetiletí.
Mechanismů mind control je celá řada a do značné míry už na tomto blogu byly pokryty. Chtěl bych Vás ale vybídnout k tomu, aby jste si toto téma nastudovali ze zdrojů zcela nezávislých na tomto blogu, protože všichni jsme jenom lidé a všichni jsme do určité míry zaujatí.
Jedním z aspektů, který už byl zmíněn, je ostrakizace. Jednak se člověk ostrakizace neustále obává, a zároveň je nucen ostrakizovat ostatní, což je jedna z věcí, kterých po svém odchodu člověk nejvíce lituje. Dále jsou to stavy kolektivního transu. Přiznávám, že jsem několikrát užil marihuanu a ke svému překvapení jsem zjistil, že jsem při tom prožíval stavy velice podobné stavům, které jsem prožíval při společných modlitbách a při chvalách.
Velice zajímavý pohled na věc přináší kognitivně behaviorální teorie, podle ní jsou totiž způsob, jakým o věcech mluvíme, a způsob, jakým věci prožíváme, spojené nádoby. Vyznání proto mají velikou moc. Pokud soustavně vzdáváme díky za všechno pozitivní v našem životě Bohu a církvi, učíme se veškeré zásluhy za všechno pozitivní přikládat někomu jinému. Pokud soustavně vyznáváme vše negativní v našem životě jako hříchy, učíme se veškerou vinu a odpovědnost za negativní věci brát na sebe. Tím se deformuje naše sebepojetí a sebehodnocení a považujeme se pak za zkaženého a nehodného lásky, přijetí a štěstí a službu ostatním, především církvi, považujeme za jediný smysl našeho života.
Tímto také vzniká tzv. Začarovaný kruh viny, který se děsivě podobá obsedantně kompulzivní poruše (OCD) – v obou případech u dotčené osoby banální záležitosti vyvolávají intenzivní strach ze smrti a pouze provedení určitého rituálu dokáže tento strach utišit.
Je toho tolik, co by se dalo na toto téma napsat, ale prozatím ho uzavřu citátem již zmíněné odbornice na tuto problematiku:
„Lidem, kteří si nikdy neprošli fundamentalistickou indoktrinací pod nátlakem autorit, zpravidla vůbec nedochází, o jak totální znásilňování mozků se ve skutečnosti jedná.“ – Marlene Winell, Ph.D.
