Syndrom náboženského traumatu – 2. díl

Syndrom náboženského traumatu (RTS) je velice komplexní problém. V tomto díle nastíním jeho tři základní složky, které podrobněji rozeberu v dalších dílech.

První složkou jsou zranění a poškození nastřádaná za roky strávené v autoritářském náboženství. Spočívá hlavně v zanedbávání lidských potřeb, deformování vztahu k vlastní osobě a umlčování vlastního úsudku a vlastních emocí. Obzvlášť závažnou formou je fyzické týrání a sexuální zneužívání, které v nejrůznějších autoritářských skupinách nejsou vzácností.

Druhou složkou je zranění při odchodu. Člověk opouští všechno a je opuštěn všemi. Ztráta je nevyčíslitelná. Za svou svobodu a bezpečí zaplatí člověk vším, co je mu drahé. K tomu všemu navíc v důsledku ztráty zázemí a ztráty iluzí dochází ke zdrcující dekompenzaci* první složky traumatu.

Třetí složkou je život „ve světě“. Člověk se ocitá v cizím prostředí, o kterém mu navíc bylo vštěpováno, že je nepřátelské a nehostinné. Toto prostředí navíc zastihne člověka zcela nepřipraveného. Zároveň je extrémně náročné změnit postoj k sobě samému, vymanit se z přesvědčení, že na mně nezáleží a že si nezasloužím štěstí.

RTS se tedy vyznačuje všemi třemi složkami, které se vzájemně proplétají. Člověku se střídají období, ve kterých jsou jednotlivé složky v různé míře vyjádřeny. Dobrá zpráva je, že i s RTS lze žít plnohodnotný život, ale špatnou zprávou zůstává, že nikdy zcela neodezní.

* Dekompenzace znamená selhání mechanismů, které udržují určitá onemocnění v přijatelných mezích.

Zdroj: https://novyzivot.design.blog

Facebooktwitterpinterestlinkedinmail