Syndrom náboženského traumatu – 1. díl
Rozhodl jsem se napsat sérii na téma „syndrom náboženského traumatu” (RTS), což je forma komplexní posttraumatické stresové poruchy (c-PTSD). Abyste si udělali lepší obrázek o tom, co posttraumatická stresová porucha vlastně je, přikládám popis jednoho válečného veterána: „Podle mě to ani není nemoc. Je to spíš zranění – některé zážitky člověku prostě poškodí mozek.“
Pro začátek jsem se rozhodl přeložit shrnutí jedné z předních odbornic na tuto problematiku:
„Lidé si někdy myslí, že opustit fundamentalistickou víru, ve které byl člověk vychován, je podobné, jako přestat věřit na Santu Clause – trochu smutná, ale v zásadě normální součást dospívání. Náboženská indoktrinace však působí daleko horší zranění. Opustit autoritářskou víru bývá velmi traumatizující zkušeností. Představuje to totiž totální otřes pohledu dané osoby na realitu – na sebe samu, na ostatní, na život, na budoucnost, zkrátka na všechno. Kdo s tímto není obeznámen, terapeuty nevyjímaje, nemůže zcela pochopit čirou hrůzu, kterou dotčení zažívají, ani proč je tak náročné se zotavit.“ – Marlene Winell, Ph.D.
* Fundamentalismus (z latinského fundamentum – základ) je urputné lpění na základních principech. Je protikladem modernismu. Nejčastěji je užíván ve spojitosti s náboženstvím, kde označuje směry, vyžadující doslovný výklad základních textů a jejich aplikaci do života. Bývá spojen s přesvědčením o absolutnosti vlastní pravdy, provázeným netolerancí k odlišným názorům či bohům (monoteismus). Zatímco zvenčí jsou zastánci označováni jako fundamentalisté, sami se vnímají jako pokračovatelé tradice, kterým je cizí moderna. Často jej doprovází moralizování a xenofobie.
Pokračování příště
